Voříkovští z Kundratic byli pražskou patricijskou rodinou, původem ze vsi Oříkova u Sedlčan, která se v polovině 16. století usadila na Starém Městě pražském. První doložený předek Václav Voříkovský řečený od Háje (†1582) zde v roce 1546 získal městské právo. Jeho syn Šimon (†1618) byl od roku 1608 úředníkem desetipanského soudu a od roku 1612 staroměstským radním. Šimonův syn Václav (1583–1641) byl pravděpodobně ve druhé dekádě 17. století Janem Markem z Kundratic přijat k erbu a predikátu, který mu udělil císař Rudolf II. roku 1604:
Černo-stříbrně šikmo dělený štít, ve kterém se vidí lev v horní polovině zlatý, v dolní modrý, který drží v pravé tlapě tři pšeničné klasy, v levé železnou radlici. Na štítě stojí korunovaná kolčí přílba s černo-zlatými a modro-stříbrnými přikrývadly. Klenotem jsou dvě otevřená křídla, pravé dělené stříbrno-modře, levé zlato-černě, a mezi nimi rostoucí lev ze štítu.
Podle rodinné tradice mělo být přijetí konfirmováno v květnu 1620 Fridrichem Falckým a po Bílé hoře vymazáno z desk. Nelze to vyloučit, protože v pozdějších nobilitačních diplomech není toto udělení erbu a přídomku připomínáno.
Václav byl po porážce stavovského povstání potrestán vysokou peněžitou pokutou ve výši 1750 kop míšeňských, kterou však ještě roku 1628 nezaplatil. Podařilo se mu zřejmě najít vlivné ochránce, díky kterým nejen nebyl přísněji perzekuován, ale stal se také úředníkem u české komory a roku 1628 konšelem na Starém Městě pražském. Jeho první manželka Johanna Švíková z Lukonos (†1614), se kterou se oženil roku 1607, věnem získala čp. 90 ve Svatomikulášské čtvrti, který po její smrti zdědil. V této části Starého Města Václav vlastnil již řadu domů (např. již od roku 1617 č. p. 617 U Peruckých, který koupil za 1250 kop českých) a podařilo se mu také pro svou rodinu zachránit většinu původně konfiskovaného jmění spřízněného rodu Švíků z Lukonos, jehož příslušníci po vydání Obnoveného zřízení zemského emigrovali. Za saské okupace Prahy (1631) a později za saského (1634) a švédského (1639) vpádu prokázal mimořádnou odvahu. Roku 1634 byl staroměstským primátorem a v letech 1635–37 ve městě zastával úřad královského rychtáře. Jeho synové rozdělili rod do dvou linií.
Mladší větev
Mladší syn Václava Voříkovského Václav Karel (†1665) po otci zdědil v Týnské čtvrti dům U Peruckých a spolu s bratrem zde vlastnil jako dědictví po babičce Anně Švíkové dům č.p. 647 U Švíků, roku 1627 odhadnutý na 4055 kop míšeňských. Z rodinného majetku mu připadl i velký dům čp. 479 U Človíčků ve Svatohavelské čtvrti, který roku 1651 prodal za 3000 zl. bratru Danielovi. Za švédského obléhání Prahy roku 1648 bojoval ve svobodné setnině a účastnil se obrany města i výpadů proti nepříteli, za což byl spolu s bratrem Danielem listinou ze dne 22. června 1659 povýšen do šlechtického stavu s predikátem z Kundratic a oběma byl udělen nový erb:
Zlato-modře polcený štít. V pravé polovině černá korunovaná orlice, v levé vyniká za rozstřílenou hradební zdí se čtyřmi stínkami zlatý dvojocasý lev držící v pravé tlapě stříbrnou kouli a levou mající položenou na hradební zdi. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s červeno-stříbrným a černo-zlatými přikrývadly. Klenotem je od lokte vynikající obrněná ruka s mečem mezi dvěma dělenými křídly – pravým nahoře červeným, dole stříbrným, levým nahoře zlatým, dole černým.
Václav Karel zemřel roku 1665 jako radní správce Starého Města pražského. Zanechal po sobě syna Daniela Františka (1646–1684), který se po studiích na Karlo-Ferdinandově univerzitě stal koncipistou v místodržitelské kanceláři. Vyznamenal se za morové rány roku 1680, později byl jmenován deklamátorem a roku 1681 písařem menších desk zemských. Dne 18. února 1683 byl povýšen do starého rytířského stavu Království českého a byl mu polepšen erb:
Čtvrcený štít. V prvním a čtvrtém zlatém poli černá korunovaná, do středu obrácená orlice. Druhé pole je modré se stříbrnou rozstřílenou hradební zdí se čtyřmi stínkami, za kterou vyniká zlatý dvojocasý lev držící v pravé tlapě stříbrnou kouli a levou mající položenou na zmíněné zdi. Třetí pole je černo-stříbrně kosmo děleno s do středu štítu obráceným lvem (v horní polovině zlatým, v dolní modrým), který drží v pravé tlapě železnou radlici, v levé, zdvižené, tři pšeničné klasy. Na štítě stojí dvě korunované turnajské přílby s červeno-stříbrnými a černo-zlatými přikrývadly. Klenotem na pravé přílbě je rostoucí lev ze třetího pole štítu, na levé od lokte vynikající obrněná ruka s mečem mezi dvěma kosmo dělenými křídly - pravým nahoře červeným a dole stříbrným a zadním nahoře zlatým a dole černým.
Daniel František byl 6. března 1683 byl jmenován královským radou. Zemřel ale již roku 1684 bez potomků jako poslední příslušník mladší linie rodu.
-------
Starší větev
Starší Václavův syn Daniel (†1672) byl v době švédského vpádu na Malou Stranu roku 1648 radním a purkmistrem Starého Města pražského. Z otcova majetku zdědil staroměstské domy č. p. 722/a U šesti peněz a č. p. 90 ve Svatomikulášské čtvrti. V Týnské čtvrti byl dále majitelem domu č. p. 692 U kamenné panny a tamtéž držel spolu s bratrem dům U Švíků. Bývalým švíkovským majetkem byl i dům č. p. 479 U Človíčků ve Svatohavelské čtvrti, který roku 1651 odkoupil od bratra. Další (pustý) dům ve Svatohavelské čtvrti č. p. 761 získal roku 1652 za 260 zl. Během obléhání Prahy roku 1648 osvědčil Daniel svou věrnost habsburskému domu, staral se o obecní dobro a vybízel měšťany ke statečné obraně.
Šlechtický stav s predikátem z Kundratic a nový erb získal spolu s bratrem Václavem Karlem dne 22. června 1659. Později byl radou soudu nejvyššího purkrabství a zemřel roku 1672. S manželkou Bohunkou Jezberovskou z Olivé Hory měl vysoký počet dětí.
Adam Karel (1651–1700), bakalář filozofie, se stal staroměstským perkmistrem hor viničných a radou purkrabského soudu. Byl dvakrát ženatý a měl tři dcery a dva syny, Františka Josefa (1685–1767) a Daniela Antonína (1686–1759), kteří zemřeli svobodní.
Bohuslav Jan (1658–1723), bakalář filozofie, byl staroměstským radním a od roku 1699/1700 až do své smrti zdejším primátorem a majorem městských setnin. Potomky měli dva z jeho synů. Tomáš (1699–1740), radní Starého Města pražského, jehož synové ale zemřeli v dětském věku, a Bohuslav Josef (1706–1742). Ten měl dceru Salomenu Annu (1733–1803), později provdanou za staroměstského radního Josefa Hiebera, a syna Václava (1737–1760), poručíka císařské armády, který zemřel svobodný a bezdětný v pruském zajetí na následky zranění utrženého v bitvě u Torgavy.
Dodnes žijící větev Voříkovských založil nejstarší Danielův syn Václav Bohuslav (1639–1691). Získal tituly magistra filozofie a doktora práv, stal se zemským advokátem a od roku 1685 byl apelačním radou. Z dvojího manželství měl řadu synů, ale pokračování rodu zajistil pouze Karel Nikanor (1688–1750). Roku 1713 získal doktorát práv a stal se advokátem v Praze. Od roku 1720 byl sekretářem a později radou u české dvorské kanceláře. Majestátem ze dne 27. května 1730 byl povýšen do starého rytířského stavu Království českého.
Znak byl shodný s tím, jaký roku 1683 získal Daniel František. Pouze hradba ve druhém poli byla v textu popsána jako stříbrná pata pole, v miniatuře však měla podobu zdi s naznačeným cimbuřím a třemi kosmými puklinami. Orlice v prvním a čtvrtém poli, přestože byly popsány jako do středu hledící, jsou v erbu otočeny doprava.
Jeden z jeho synů, Antonín (1718–1783) je předkem dnešního Voříkovských. Roku 1751 se stal kouřimským krajským hejtmanem a v roce 1759 ho Marie Terezie za úřední zásluhy odměnila velkým zlatým řetězem s medailí s portrétem panovnice. Jeho syn Adam (1752–1831) se po absolvování pražské univerzity stal úředníkem u bankální deputace, kde dosáhl funkce examinátora. V roce 1791 byl jako rada přeložen k zemskému soudu a majestátem z 6. srpna 1792 (tedy tři dny před svou českou korunovací) mu císař František II. udělil dědičný úřad nejvyššího korouhevníka rytířského stavu. Po redukci míst u zemského soudu odešel 15. března 1803 do penze. Poté se stal úředníkem pražské univerzity, kde roku 1813 získal i titul doktora filozofie a v letech 1819 až 1820 zastával úřad tzv. děkana doktorů filozofické fakulty. Následně zde působil v dalších správních funkcích a roku 1826 se stal ředitelem univerzitní kanceláře. Roku 1829 požádal o povýšení do stavu svobodných pánů, ale jeho prosba nebyla Spojenou dvorskou kanceláří doporučena a panovník jí zamítl.
Rod pokračoval jeho synem Adamem Janem (1793–1863), který svou kariéru ukončil jako okresní hejtman v Kostelci nad Černými Lesy. Jeho potomci žijí v Čechách dodnes.
Mladší větev pochází od dalšího syna Karla Nikanora Jan Františka (1719/20–1801), krajského komisaře v Lokti a později adjunkta purkrabského úřadu v Chebu, jehož potomci žili ještě na sklonku 19. stoletá.
------
Ottův slovník naučný, díl XXVI.
Fiala, Michal, Tři studie k české renesanční heraldice (Znaky měšťanů Starého Města pražského v letech 1526–1618 ve světle Salbuchů), In: Heraldická ročenka 1994, s. 3–32.
Županič, Jan – Fiala, Michal, Praha 1648. Nobilitační privilegia pro obránce pražských měst roku 1648, Praha: VR Atelier, 2001.
Županič, Jan, Habsburská šlechta. Proměna elit podunajské monarchie v dlouhém 19. století, Praha : Agentura Pankrác, 2023.
