Prvními známými předky rodu Vltavských z Mannsschwertu a Helfenburgu byli Albrecht, řezník v Týně nad Vltavou, s manželkou Annou. Jejich syn Jakub Vltavský řečený též Albrechtů či Flekmas (†1653) zde byl primátorem a s manželkou Kateřinou měl syna Jakuba připomínaného k roku 1628, kdy v Týně získal městské právo. S manželkou Dorotou měl syna Václava Albrechta.
Václav Albrecht Vltavský (†1669) se před rokem 1633 přestěhoval do Prahy. Tady se oženil s Lidmilou, vdovou po Janu Kelblovi Píseckém, jež mu manželským vzdáním ze prosince 1633 přinesla část domu na Novém Městě pražském ve čtvrti sv. Petra č.p. 1017 v ceně nejméně 1250 kop míšeňských. Zbylou část koupil roku 1641 za 300 zl.
V téže době Václav Albrecht (zřejmě od některého z palatinů) získal erb a přídomek ze Schlangenfeldu. Roku 1640 se stal měšťanem Nového Města pražského. Ve zdejší čtvrti sv. Jindřicha později získal dům č.p. 814/b U Patyanů, k němuž roku 1643 za 90 zl. přikoupil spáleniště, na kterém stával dům 814/a U Krkavců. V době švédského útoku na Prahu roku 1648 byl novoměstským obecním starším a kasírem vrchního proviantního úřadu. Při obraně města byl hejtmanem druhé setniny řemeslníků. Bojoval velmi statečně a vyznamenal se v bojích u Koňské brány, kde se neohlížel ani na to, že jeden z jeho domů i s celým zařízením (zřejmě vyženěný v Petrské čtvrti) byl nepřátelskou dělostřelbou a granáty zcela zničen. Kromě přímého podílu na obraně se Vltavský staral i o to, aby se do města po řece dostalo dříví a vápno, nezbytné ke zpevnění pražských hradeb a šancí.
Za statečnost a uvedené zásluhy byl dne 8. prosince 1649 povýšen do rytířského stavu s novým predikátem Vltavský z Mannsschwertu a Helfenburgu/Wltawský von Mannsschwerdt und Helfenburg a byl mu udělen erb:
Dělený štít. V pravém červeném poli stojí voják u pasu s prázdnou pochvou, na hlavě černý klobouk s bílým chocholem na hlavě a dlouhými splývavými vlasy. Oděn je do žlutého koletu s bílým límcem a železným nákrčníkem, rukávy a kalhoty jsou broskvové barvy. Nad levým ramenem má červené polní označení se zlatými hroty, na nohou bílé holinky se zlatými ostruhami. Ve zdvižené pravé ruce drží meč se zlatým jílcem a záštitou, levici má zapřenu v bok. Levá polovina štítu je zlato-modře dělena. V horním poli stojí na železné dělové kouli černý korunovaný orel se zelenou palmovou ratolestí v zobáku, v dolním jsou tři zlaté hvězdy (1,2). Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s červeno-stříbrnými a černo-zlatými přikrývadly. Klenotem je voják ze štítu mezi černo-zlatě a červeno-stříbrně dělenými rohy.
Rytíř Vltavský nedlouho po uzavření vestfálského míru vstoupil do královských služeb a roku 1654 je připomínán jako hejtman komorních panství Poděbrady a Kolín. Již v roce 1652 koupil statky Slibovice a Výkleky nedaleko Chlumce nad Cidlinou a roku 1670 Suchdol na Čáslavsku.
Jeho synové založili dvě větve rodu. Mladší Václav Matyáš (†1693) absolvoval na pražské univerzitě studium filozofie a práv Po otci zdědil Šlibovice, ke kterým později připojil Výkleky, koupené od bratra Jana Ignáce. V letech 1673–74 však oba statky za 47 000 zl. prodal a roku 1674 koupil panství Vesec. Měl jediného syna Františka Václava (zřejmě 1664–1724). Po otci zdědil Vesec, který ale roku 1697 prodal bratranci Frantzi Ulrichovi. Zemřel bezdětný.
Starší syn Václava Albrechta Jan Ignác (†1687) získal po otci Výkleky, které prodal bratrovi. Roku 1671 koupil za 48 500 zl. Ronov nad Doubravou, který ale v roce 1678 prodal, když získal Větrný Jeníkov. Poprvé se roku 1660 oženil s Kateřinou Doroteou Dobřenskou z Dobřenic, po níž roku 1666 zdědil statek Suchý Důl. Jeho druhou manželkou pak byla Kateřina Františka Chlumčanská z Přestavlk. Měl dceru Johanu Josefu, manželku Karla Ferdinanda svobodného pána Dubského z Vitíněvsi († po 1735), a syny Maxmiliána Antonína, Františka Oldřicha Oldřicha a Václava Františka, kteří společně zdědili Větrný Jeníkov a roku 1690 jej prodali.
Největšího věhlasu dosáhl František Oldřich (1671–1726), hejtman Čáslavského kraje a přísedící při větších deskách zemských. Dne 15. dubna 1715 byl povýšen do starého rytířského stavu Království českého a obdržel svolení, aby se nadále psal Wltawský von Mannschwerdt nebo pouze von Mannschwerdt a byl mu potvrzen erb.
Ten zůstal prakticky beze změny, jen voják v pravém poli štítu byl postaven na zelený trávník.
František Oldřich koupil roku 1697 od bratrance Františka Václava statek Vesec a dále držel Přísečno, Uhrov, Ostružno, Borek, Pukšice, Lhotku, Podhořice, Spačice a Zbraslavice. Zemřel svobodný roku 1726, nejspíše jako poslední člen rodu.
------------
Županič, Jan – Fiala, Michal, Praha 1648. Nobilitační privilegia pro obránce pražských měst roku 1648, Praha: VR Atelier, 2001.
