Jakub Veltrubský (†1666) byl hospodářským úředníkem. Nejprve působil ve službách českého krále na komorních statcích Karlštejn a později Milín, ale v roce 1625 se stal hejtmanem panství Hořovice hrabat z Martinic. Ti velkostatek získali roku 1622 a rok nato k němu připojili statky Komárov a Podluhy s hutěmi a dolem na železnou rudu. Ve městě Hořovice Jakub roku 1627 koupil spáleniště domů Pohanovského a Przníkovského. Zasloužil se o hospodářské pozdvižení panství a roku 1648 sestavil jeho urbář.
Dne 10. srpna 1638 mu hrabě Jaroslav Bořita z Martinic za zásluhy o rod Martiniců i věrnost katolické církvi, kterou prokázal jak během českého stavovského povstání roku 1618, tak později během vpádů do Čech v letech 1631 a 1634, na základě svých císařem Ferdinandem II. propůjčených palatinátních práv udělil erb:
Ve zlatém štítě je na modrém trojvrší kamzík přirozených barev ve skoku. Na štítě spočívá kolčí přílba s modro–zlatými přikrývadly a s točenicí týchž tinktur. Klenotem je rostoucí kamzík ze štítu.
Byl dvakrát ženat, první manželkou byla Anna Klugová z Ennsu (†1638), druhou od 15. listopadu 1652 Zuzana Holzlová rozená Kuttnauerová ze Sonnenštejna (1614–1684). Zemřel 10. srpna 1666.
Rod pokračoval jeho synem Bernardem Václavem (1655–1715), který se stal chirurgem v Kosmonosech.
Během 19. století se rod široce rozvětvil. Původ od erbovníka Jakuba u Veltrubských vedl (podobně jako např. u Stránských z Greiffenfelsu) k legendě o šlechtickém původu. Proto také někteří jeho členové užívali jméno v podobě Veltrubský z Veltrub (případně Weltrubsky von Weltrub), někdy dokonce s rytířským titulem, i když ani predikát ani šlechtictví rodu nikdy nebylo uděleno.
Veltrubští se tehdy nacházeli v podobné situaci jako Hejdové z Lovčic, jimž byl znak (a navíc i predikát) Jaroslavem Bořitou z Martinic udělen v roce 1647, ale kterým bylo povolení užívat také šlechtický stav uděleno teprve Františkem Josefem I. roku 1908. K tomu u Veltrubských ale nedošlo, a proto se vystavovali postihu za neoprávněné užívání titulu. Není však známo, že by tento omyl úřady odhalily a členy rodu pokutovaly.
Rod žije v Čechách dodnes.
------
Fiala, Michal – Loch, Jan: Martinický palatinát. Heraldická ročenka 2008, s. 24–94.
Michal Fiala – Jan ŽUPANIČ
