Mladší bratr pozdějšího barona Franze Ringhoffera Emanuel (1823-1903) se na rozdíl od svých sourozenců podnikání nikdy nevěnoval. V letech 1841-42 studoval na vídeňské technice, odkud v následujícím roce přešel na Akademii výtvarných umění, jíž zakončil roku 1845. Po studijní cestě po Anglii, Belgii a Francii působil pět let jako asistent na vídeňské polytechnice, odkud v listopadu 1850 přešel coby zastupující profesora deskriptivní geometrie na brněnský technický ústav. Již roku 1851 byl jmenován řádným profesorem pozemního stavitelství a v Brně strávil ještě několik let. O čtrnáct let později, roku 1864, byl jmenován řádným profesorem pozemního stavitelství na pražské polytechnice, po jejímž rozdělení roku 1869 zůstal na německé části. Na pražské technice byl Ringhoffer respektovanou osobností. V letech 1871-1872 zastával úřad rektora a za své zásluhy o rozvoj oboru získal 22. července 1879 titul vládního rady.
Počátkem 80. let se ale jeho zdravotní stav vážně zhoršil a proto Emanuel požádal o odchod do výslužby. Při této příležitosti mu byla nejvyšším rozhodnutím z 30. srpna 1881 mimořádně přiznána plná penze (jinak by musel strávit ve státní službě ne třicet, ale čtyřicet let) a to včetně aktivních příplatků, což jemu a jeho rodině i po penzionování zajistilo dosavadní životní úroveň. Zároveň mu byl udělen za celoživotní práci Řád železné koruny III. třídy.
Na rozdíl od staršího bratra neměl Emanuel o šlechtictví zřejmě výraznější zájem. O rytířský titul, na který měl jako držitel výše uvedeného řádu nárok, tak požádal až jako vážně nemocný v březnu 1900. Rytířský stav s predikátem rytíř/Ritter von mu byl udělen listinou z 19. dubna 1900 a jeho prostřednictvím získal erb, ve kterém najdeme i mluvící figuru prstenu (něm. Ring):
V zeleném štítě stříbrná hradba s pěti stínkami, z nichž krajní vynikají z okrajů štítu. Na prostřední stínce stojí zlatý prsten se třemi červenými drahokamy – střední broušený do špice je provázen dvěma oválnými, nebroušenými. Na hradbě pod prstenem je černý obrácený trojúhelník, kterým je prostrčeno černé kružidlo. Na štítě stojí dvě korunované turnajské přílby se zeleno-stříbrnými přikrývadly. Klenotem na pravé přílbě jsou dvě zavřená, zeleno-stříbrně cimbuřovitě dělená orlí křídla. Z levé přílby vyrůstá stříbrný lev s červeným jazykem.
Emanuel rytíř Ringhoffer zemřel ve Vídni 1. prosince 1903 jako první a poslední rytíř svého rodu. Rod vymřel v další generaci jeho dcerami Amalií (1852-1938) a Luisou (1860-1932), které se nikdy neprovdaly.
----------------
Županič, Jan. Nobilitace rodiny Ringhofferů. Možnosti a limity sociálního vzestupu, in: Hlavačka, Milan – Hořejš, Miloš, Fenomén Ringhoffer. Rodina, podnikání, politika, Praha : Národní technické muzeum, 2019, ISBN 978-80-7037-303-3, s. 30-35.
