Rod Ringhofferů pocházel Müllendorfu v západních Uhrách (dnes rakouský Burgenland), kde se na konci 17. století připomíná kovář Jakob Ringhoffer (1673-1732). Jeho vnuk Franz (1744-1827) odešel roku 1769, kde o dva roky později získal městské právo. Dva jeho vnuci, Franz (1817-1873) a Emanuel (1823-1903), o století později založili dvě šlechtické linie rodu.
Baronská linie Ringhofferů pochází od Franze. Ten po studiích na gymnáziu a technice v Praze začal pracovat v továrně svého otce v Kamenici u Prahy, která dodávala zařízení pro cukrovary a lihovary. Roku 1852 vybudoval na Smíchově u Prahy vlastní továrnu na výrobu železničních vagonů, která se postupně stala největším závodem svého druhu v Rakousku. V letech 1861 – 1863 byl starostou Smíchova a za zásluhy prokázané při velké povodni roku 1862 byl vyznamenán rytířským křížem Řádu Františka Josefa. O deset let později, 14. července 1872, získal za své podnikatelské úspěchy a dobročinnými aktivitami Řád železné koruny II. třídy. Na základě stanov tohoto řádu Ringhoffer požádal o povýšení do stavu svobodných pánů, který mu byl spolu s predikátem svobodný pán/Freiherr von udělen listinou z 3. ledna 1873. Jejím prostřednictvím získal Franz také erb, ve kterém užil mluvící znamení kruhu (něm. Ring).
Ve zlatém štítě zelené kosmé břevno se třemi zlatými kruhy za sebou. Břevno je provázeno nahoře černým mlátkem, dole černým loveckým rohem s černou šňůrou a kováním. Na štítě stojí koruna svobodných pánů a na ní korunovaná turnajská přílba se zeleno-zlatými a černo-zlatými přikrývadly. Klenotem jsou dvě otevřená zlatá křídla se zeleným břevnem - pravé s kosmým, levé se šikmým, každé se třemi zlatými kruhy.
Franz svobodný pán Ringhoffer byl také vlastníkem velkostatků Kamenice, Lojovice, Štiřín, Kostelec u Křížků a Velké Popovice, které jeho potomci drželi až do roku 1945.
----------------
Županič, Jan. Nobilitace rodiny Ringhofferů. Možnosti a limity sociálního vzestupu, in: Hlavačka, Milan – Hořejš, Miloš, Fenomén Ringhoffer. Rodina, podnikání, politika, Praha : Národní technické muzeum, 2019, ISBN 978-80-7037-303-3, s. 30-35.
