Redlichové jsou jednou z nejznámějších moravských podnikatelských rodin. Předkem dvou nobilitovaných linií byl Moriz (zřejmě 1812–1900), židovský familiant z Bučovic. Starší založil Theodor (1850–1922), mladší pak pocházela od Gustava.
Gustav Redlich (1852–1908), velkoprůmyslník, velkostatkář, spolumajitel statků Vežky a Zborovice u Kroměříže a spolumajitel pivovaru Kuffner & Redlich, patřil mezi významné osobnosti přelomu 19. a 20. století století. Za své zásluhy při smiřování Čechů a Němců na Moravě a za poskytnutí humanitárních darů v celkové hodnotě 1 milionu korun jej císař František Josef I. 28. srpna 1902 bez taxy povýšil do šlechtického stavu. Listinou z 22. října 1902 mu byl udělen čestný titul šlechtic, predikát von Vežeg a erb:
V modrém štítě zvýšené zúžené ve dvou řadách zlato-červeně šachované břevno. Nad ním se vidí stříbrná růže se zlatým semeníkem a okvětními lístky provázená po stranách vždy jednou zlatou hvězdou. Pod břevnem je zlatý čtyřlístek. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s modro-zlatými a červeno-zlatými přikrývadly. Klenotem je rostoucí zlatá orlice s červeným jazykem. Pod štítem je zlatá páska s černým heslem “In labore vis”.
Původně Gustav Redlich šlechtic von Vežeg usiloval o to, aby orlice v klenotu byla moravská (zlato-červeně šachovaná). Protože ale užívání zemských znaků podléhalo nejvyššímu schválení, jež bylo udělováno jen jako zvláštní vyznamenání, byla orlice změněna erbovním cenzorem na zlatou.
Necelý měsíc před nobilitací Redlich konvertoval ke katolictví. Tento krok neměl na povýšení žádný vliv, mimo jiné i proto že členové rodiny jeho příkladu nenásledovali. Naopak se zdá, že změna víry Redlichovi značně zkomplikovala život a že se dostal do ostrých sporů se svými příbuznými. Jeho manželka Anna Kuffnerová pocházela ze staré židovské rodiny původem z Břeclavi a sami Redlichové patřili mezi nejváženější moravské židovské rody. Velké spory měl Gustav zejména se syny Hansem a Kurtem. Hlavní důvod představovaly jeho velkorysé dary katolické církvi, které dosáhly výše několika set tisíc zlatých. Vedle výše nespecifikovaných částek na humanitární účely ze svého financoval vybudování fary a kostela císařovny Alžběty (Kaiserin Elisabeth-Kirche) ve Věžkách, jež byl apoštolským nunciem vysvěcen v listopadu 1904. Roztržka vyústila v dohodu, na jejím základě byl Gustav rodinou donucen vzdát se práva disponovat s většinou svého majetku.
Pravděpodobně tyto nesrovnalosti přivedly Gustava Redlicha k rozhodnutí požádat panovníka o povolení vzdát se dosavadního příjmení a na jeho místě užívat jen predikát šlechtic z Vežeg (Edler von Vežeg). Císař, který se snažil zůstat v rodinném sporu nestranným, ale všechny žádosti zamítl. Vyhověl teprve prosbě z února 1908, kterou podpořil ministerský předseda Max Wladimir svobodný pán Beck. S ohledem na situaci v rodině bylo přijato šalamounské rozhodnutí. Nejvyšším rozhodnutím z 12. května 1908 totiž císař udělil toto povolení pouze Gustavovi, nikoli jeho synům, kteří o podobnou výsadu nejevili zájem.
Redlichovi dědicové drželi statky Vežky a Zborovice až do druhé světové války. Vlastníky se stali Gustavovi synové Hans (Johann; *1882–?) a Kurt (1887–1942), kteří se po otcově smrti stali jeho plnými vlastníky. Oba vystudovali na vídeňské univerzitě – Hans práva a Kurt filozofii. Hans byl od roku 1907 členem správní rady akciové společnosti Kuffnerova břeclavského cukrovaru, který patřil spřízněné rodině Kuffnerů, a veřejným společníkem Zborovicko-kojetínských cukrovarů.
Před druhou světovou válkou se Redlichům podařilo moravské cukrovary prodat, zbytek jejich majetku byl po okupaci Rakouska a Československa arizován. Hans zřejmě krátce po okupaci emigroval do Kanady a roku 1945 naturalizací získal zdejší občanství. Kurt žil po rozpadu monarchie v Praze i Vídni, kde mezi okruh jeho přátel patřil i Sigmund Freud. Po vzniku Protektorátu zůstal v Praze, odkud byl 13. července 1942 odtransportován do Terezína. Již následujícího dne jeho cesta pokračovala do běloruského likvidačního tábora Maly Trostinec, kde zahynul.
---------
Krejčík, Tomáš, „Neue“ Adel in Böhmen, Mähren und Schlesien im 19. Jahrhundert, in: Études Danubiennes, tôme XIX, Nr. 1/2, 2003, s. 49-58.
Mašek, Petr, Modrá krev. Historie a současnost 445 šlechtických rodů v českých zemích, Praha 1999.
Županič, Jan, Židovská šlechta podunajské monarchie. Mezi Davidovou hvězdou křížem, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012.
Županič, Jan, Habsburská šlechta. Proměna elit podunajské monarchie v dlouhém 19. století, Praha : Agentura Pankrác, 2023.
