Redlichové patřili mezi nejznámější moravské podnikatelské rodiny. Jejich jméno proslavily zejména textilky a cukrovary. Na počátku vzestupu Redlichů stál Moritz (1796–1900), židovský familiant z Bučovic. Rozhodl se podnikat v soukenictví a roku 1838 založil na Starém Brně továrnu na výrobu suken, ke které (po získání továrního oprávnění) přibyla další přímo v Brně. Byl prvním židem, který v moravské metropoli získal měšťanské právo. Investoval i do cukrovarnictví a spolu se svým švagrem Abrahamem Popperem, původem také z Bučovic a spolumajitelem továrny na výrobu vlněného zboží „Gebrüder Popper“, a Jonasem Friesem, podílníkem Popperovy továrny, investoval do cukrovarů ve Zborovicích u Kroměříže a v Kojetíně u Přerova. Spolu s Friesem také zakoupil velkostatek Zborovice se zámkem o rozloze 265 hektarů a roku 1863 s získal Popperem a Friesem velkostatek Věžky u Kroměříže se zámkem a dvorem o rozloze 567 hektarů. Byl také členem správní rady Moravské eskomptní banky v Brně.
Moritz měl řadu dětí, mezi nimi také dva syny, kteří byli počátkem 20. století nobilitováni. Gustav Redlich šlechtic von Věžeg (1852-1908), spolumajitel zemskodeskových velkostatků Věžky a Zborovice a spolumajitel pivovaru Kuffner & Redlich, získal šlechtictví roku 1902.
Zakladatelem starší větve byl Theodor (1850–1922). Když se jeho otec roku 1864 stáhl z vedení brněnské textilky, předal ji právě Theodorovi, který byl také prokuristou a ředitelem kojetínského cukrovaru. Rod byl velmi rozvětven a jeho genealogie je značně komplikovaná. Je pravděpodobné, že Theodorovým bratrem byl Počátkem 20. století byl Theodor podílníkem zborovicko-kojetínského cukrovaru „A. Popper & Comp.“ a slavkovského cukrovaru „Hermann Redlich & Comp.“, jež patřily mezi největší v monarchii a ve kterých bylo zaměstnáno přes tisíc dělníků. Své produkty závody exportovaly nejen do Evropy, ale také na Blízký východ, severní Afriky, Jižní Ameriky a Indie. Ve Vídni si Theodor roku 1900 nechal architektem Karlem Königem vystavět honosný palác ve stylu historismu, na Jauresgasse 3 ve třetím okrese nedaleko Belvederu.
Nobilitace dosáhla díky svým humanitárním aktivitám. Finančně podporoval dělníky, poskytl 16 000 korun na zřízení nadace k zaopatření chudých školních dětí a 100 000 korun na vybudování vodovodu v Kojetíně. Za tyto skutky jej císař František Josef I. nejvyšším rozhodnutím ze 7. května 1911 povýšil do šlechtického stavu. Listinou z 20. července 1911 pak získal čestný titul šlechtic/Edler, predikát von a erb:
Červený štít rozdělený zlatým hrotem, ve kterém se vidí černé ozubené kolo o čtyřech pístech. Hrot je provázen vpravo vzhůru obráceným šípem, vlevo srpem ostřím nahoru otočeným – vše stříbrné. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s červeno-stříbrnými a černo-zlatými přikrývadly. Klenotem jsou zavřená orlí křídla – přední dělené zlato-černě, zadní červeno-stříbrně.
Theodor šlechtic Redlich se roku 1880 se s Hermine Friessovou, se kterou měl dva syny. Otto (1882–1943) byl v době nobilitace c. a k. poručíkem v záloze 14. dragounského pluku a prokuristou cukrovaru „A. Popper & Comp.“, JUDr. Felix (1885 – po 1940), c. a k. poručík v záloze 12. dragounského pluku, zastával stejnou funkci ve slavkovském cukrovaru „Hermann Redlich & Comp.“
Po okupaci Čech a Moravy nacistickým Německem se Redlichové dostali do smrtelného ohrožení. Většině členů rodiny se ještě předtím podařilo emigrovat a později se usadili na americkém kontinentě. Felix uprchl roku 1939 s celou rodinou přes Curych do Kanady a usadil se v Simcoe v Ontariu. Vyhláškou říšského protektora z 3. října 1939 byl zbaven i se svou rodinou protektorátní státní příslušnosti a jeho zbylé jmění bylo zabaveno.
V Protektorátu však uvázl Otto. Před německými úřady se skrýval v Praze a s pomocí rodinných přátel připravoval útěk. Těsně před ním jej však poznal kojetínský rodák a udal na gestapu. 9. února 1943 byl Otto Redlich přímo na pražském letišti zatčen a krátce nato, 22. února 1943, popraven.
----------
Županič, Jan, Židovská šlechta podunajské monarchie. Mezi Davidovou hvězdou křížem, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012.
Županič, Jan, Habsburská šlechta. Proměna elit podunajské monarchie v dlouhém 19. století, Praha : Agentura Pankrác, 2023.
