Pollackové von Parnau a Pollackové von Parnegg mají společný původ. Rodina pochází z Mikulova a o její vzestup se zasloužil Hermann Pollack (1807–1881), který zbohatl na obchodu s textilem a usadil se ve Vídni. V jeho firmě pak začali pracovat i jeho synové. Od staršího Leopolda (1839–1922) pochází linie svobodných pánů Pollacků z Parneggu, mladší Bernhard (1847–1911) se pak stal zakladatelem šlechtické větve Parnau.
Bernhard Pollack spolu s bratrem převzal roku 1871 otcovu firmu, která záhy dostala jméno Hermann Pollack´s Söhne. Kromě obchodu se zabývala i výrobou tkaného zboží, které se stalo později jejím hlavním výrobním artiklem.
Bernhard byl vynikajícím obchodníkem, ale také obecně uznávanou osobností. Právě proto byl zvolen prezidentem Spolku věřitelů (Kreditorenverein) a jmenován čestným soudcem obchodního soudu ve Vídni. Díky svému podnikatelskému talentu neobyčejným způsobem zbohatl. Miliony zlatých investoval do nákupu nemovitostí ve Vídni a v oblíbeném lázeňském středisku Bad Gastein, ale také do akcií bank a průmyslových podniků. Nemalé finance vydal také na dobročinné aktivity. K nejvelkorysejšímu kroku přistoupil roku 1906, kdy spolu s manželkou založil dětské pavilony I. a II. v Nemocnici císaře Františka Josefa v desátém vídeňském okrese a zavázal se hradit jejich další provoz. Tato akce jej přišla na 600 000 korun.
Pollak byl nejprve oceněn titulem císařského rady a po otevření nemocnice jej císař František Josef I. povýšil do šlechtického stavu. Listinou z 29. dubna 1907 mu byl udělen predikát šlechtic z Parnau/Edler von Parnau a erb:
V modrém štítě pod červenou hlavou oddělenou stříbrnou nití, ve které se vidí čtyři stříbrné hvězdy, je rozkřídlená zlatá labuť s červeným zobákem a jazykem bez ocasu a nohou. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s modro-zlatými a červeno-stříbrnými přikrývadly. Klenotem jsou rozevřená křídla, pravé dělené zlato-modře, levé červeno-stříbrně, mezi kterými je vřeteno přirozené barvy. Pod štítem je zlatá páska s černým heslem OHNE KAMPF KEIN SIEG.
Bernhard zemřel v prosinci 1911 ve Vídni a byl pohřben na židovském oddělení vídeňského ústředního hřbitova.
Z manželství Regine Sachsovou (1855–1910) měl tři dcery a syna. Nejstarší dcera Else (1875–1939) se provdala roku 1896 za textilního podnikatele Maxe Mandla (1865–1942), od roku 1917 rytíře von Maldenau. Bertha (1877 – po 1940) byla manželkou prof. MUDr. Hermanna Schlesingera (1866-1934), primáře vídeňské všeobecné nemocnice. Po anšlusu Rakouska emigrovala a zemřela v kanadském Vancouveru. Katharine (*1882), zvaná též Käthe, byla ženou velkoprůmyslníka Otto Picka (*1874). Ten také před nacistickým nebezpečím emigroval do Kanady, kde založil velkou firmu.
Jediný Bernhardův syn Bruno (1879–1858) zdědil většinu otcova jmění. Jeho sídlem se stal palác na Schwarzenberském náměstí (tzv. palác Pollack-Parnau). Po rozpadu monarchie zůstal v Rakousku a užíval jména Pollack-Parnau. Po anšlusu byl veškerý jeho majetek arizován a Bruno i s rodinou uprchl do Velké Británie. Palác na Schwarzenberském náměstí se stal majetkem NSDAP, která jej přestavěla na jednu ze svých vídeňských centrál. Po skončení války se rodina vrátila zpět do Rakouska. Po jistých průtazích (v srpnu 1945 si jejich majetek přivlastnila Rakouská republika) získali zpět i větší část bývalého jmění.
V manželství s Charlotte Annigerovou (1881–1972) se mu narodila dcera Regine (1910–1973), později provdaná za Franze Gerharda svobodného pána Kubinzkého (1887–1944) a po rozvodu za Georga Vincenta Carcassona (1913–2000) a zemřela v Londýně, a syna Franze (1903–1981).
-----------------------------
ŽUPANIČ, Jan. Židovská šlechta podunajské monarchie. Mezi Davidovou hvězdou křížem, Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2012.
ŽUPANIČ, Jan. Habsburská šlechta. Proměna elit podunajské monarchie v dlouhém 19. století, Praha : Agentura Pankrác, 2023.
