Salomon Herz (1743–1825) se narodil v Hamburku jako syn zdejšího obchodníka a bankéře Leffmanna Samsona Herze (zemř. 1761) a jeho ženy Hendel. Jeho kariéra ale byla spojena s habsburskou monarchií, resp. s Vídní, kde se jako patnáctiletý usadil.
Ve Vídni se oženil s Merle (Mariannou) Arnsteinovou (1746-1812), dcerou císařského dvorního faktora Adama Isaka Arnsteina (1721-1785) a v roce 1791 se stal společníkem velkoobchodnické firmy N. A. Arnsteiner & Comp svého švagra Nathana Adama Arnsteinera (1749–1838). Dalším společníkem podniku byl jiný Arnsteinův švagr Bernhard Eskeles (1753–1839). Podnik se za válek s revoluční Francií stal jedním z hlavních dodavatelů císařské armády a jeho majitelé prokázali značné zásluhy habsburskému domu.
Roku 1797 např. stáli u vzniku bankovní loterie, která monarchii vynesla deset milionů zlatých, za což císař František II. dne 6. listopadu 1797 všechny tři společníky do šlechtického stavu s čestným titulem šlechtic/Edler von a dal jim právo nosit v erbu polovinu císařského orla. Herz následně listinou se stejným datem získal čestným titul šlechtic (Edler von) a erb:
Zlato-modře polcený štít. V pravém poli je polovina černého orla s červeným jazykem, v levém dvě zlatá kosmá břevna, mezi kterými se vidí tři zlatá kosmo postavená srdce. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s černo-zlatými a modro-zlatými přikrývadly. Klenotem je rostoucí černá orlice s červeným jazykem.
Nedlouho nato ale Salomon ze společného podniku odešel a spolu se synem Lefmanem (1767–1828) zřídil vlastní firmu Herz & Co. a osamostatnil se. Dva ze Salomonových synů založili vlastní linie.
Mladší založil Samuel Johann (1777–1814), který vstoupil do armády a dosáhl hodnosti c. k. majora. Tato větev vymřela jeho synem Moritzem (1814–1877), který také vstoupil do vojska a byl penzionován jako plukovník.
Starší linie pocházela od nejstaršího syna Lefmanna (1767–1828), který se věnoval podnikání. V červenci 1819 konvertoval ke katolictví a přijal křestní jména Leopold Nikolaus. Měl jednoho syna a řadu dcer, které se provdaly do předních rodin: Pauline (1799–1889) se stala manželkou Karla Emanuela rytíře Liebenberga de Zsittin (1786–1855), Ludowika Isabella (1803–1889) Cajetana hraběte Alcainiho (1792–1854) a Emilie (1796–1866) Antona Rainera Offenheimera (1789–1850). Jejich syn Viktor Ofenheim (1820–1886) byl roku 1867 povýšen do rytířského stavu.
Jediný syn Adolf Johann Karl (1804–1881) také roku 1819 konvertoval ke katolictví. Na počátku 60. let 19. se usadil v Rumunsku, kde se stal generálním ředitelem Rumunské banky v Bukurešti. Za své zásluhy o monarchii získal 8. července 1869 řád Železné koruny III. třídy, na jehož základě byl diplomem z 10. února 1870 povýšen do rytířského stavu s predikátem rytíř/Ritter von a byl mu polepšen erb:
Štít zůstal nezměněn. Na něm stojí dvě korunované turnajské přílby. Z pravé s černo-zlatými přikrývadly je rostoucí černá orlice s červeným jazykem, na levé s modro-zlatými přikrývadly dvě zavřená křídla – přední modré se zlatým srdcem, zadní zlaté. Pod štítem je modrá páska se zlatým heslem ESSE QUAM VIDERI.
Rodina žila ještě ve druhé polovině 20. století v Německu.
---------
Županič, Jan. Židovská šlechta podunajské monarchie. Mezi Davidovou hvězdou křížem, Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2012.
Županič, Jan a Fiala, Michal. Nobilitas Iudaeorum. Židovská šlechta střední Evropy v komparativní perspektivě, Praha : Agentura Pankrác, 2017.
