Emanuel Alois Ziffer (1833–1913) se narodil jako příslušník židovské obce v Těšíně v Rakouském Slezsku jako syn obchodníka Aloise Ziffera. Nedlouho po vystudování techniky a zisku titulu inženýra, roku 1857, konvertoval k římskokatolické církvi.
Profesně se specializoval na stavbu železnic. Záhy se stal uznávanou autoritou v tomto oboru a získal řadu funkcí. Mj. byl předsedou dolnorakouské Inženýrské komory, správním radou rakouského Spolku inženýrů a architektů, prezidentem správní rady železniční společnosti Lvov-Černovice-Jasy, železnice Lvov-Bełżec, lokální dráhy Lvov-Jaworów, Bukovinské lokální dráhy a Kolomyjské lokální dráhy a viceprezidentem správní rady železnice Ostrava – Frýdlant nad Ostravicí. Za prokázané zásluhy byl také vícekrát vyznamenán – rytířským křížem Řádu Františka Josefa, Řádem železné koruny III. třídy a řadou zahraničních ocenění.
Nejvyšším rozhodnutím císaře Františka Josefa I. ze 13. září 1910 pak byl povýšen do šlechtického stavu bez taxy. Listinou ze 13. prosince 1910 pak získal predikát Ziffer šlechtic z Teschenbrucku/Ziffer Edler von Teschenbruck a erb odkazující jeho pracovní aktivity:
Dělený štít. Nahoře je v modrém poli na dělící linii zlaté okřídlené železniční kolo jedoucí doprava, doprovázené vpravo nahoře stříbrnou lilií a vlevo dole dvěma zlatými hvězdami vedle sebe. Dole je ve stříbře modrý zúžený kůl, vpravo od něj je černé ozubené kolo, na němž je položeno dolů rozevřené kružidlo prostrčené zvráceným rovnostranným trojúhelníkem. Vlevo od kůlu sedí na dvou zavřených knihách v červenohnědé vazbě položených na sebe, přes které je šikmo opřený psací brk přirozené barvy, sova přirozené barvy. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přílba s modro-zlatými a černo-stříbrnými přikrývadly. Klenotem jsou dvě zavřená křídla: přední dělené stříbrno-černě, zadní modro-zlatě.
S manželkou Luise (1864/65-1917) měl dceru Emilii (*1858) provdanou za Adolfa svobodného pána Jorkasch-Kocha (1848–1909) a dva syny. Mladší Richard (1862–1939) po dokončení studia práv a zisku doktorátu působil na c. k. ministerstvu železnic a zemřel svobodný. Starší Rudolf (1859–1934) absolvoval techniku, působil u české Severní dráhy a později byl jmenován vrchním inženýrem c. k. rakouských státních drah. Po zániku monarchie rodina přijala jméno Ziffer-Teschenbruck.
Rod pokračoval Rudolfovým synem Emanuelem (1888–1968), který je známější pod maďarskou podobou svého jména – Manó. Vystudoval ale přírodní vědy a po promoci pracoval jako chemik, inženýr a státní úředník na ministerstvu železnic. Byl ale také umělecky nadaný a ve 20. letech 20. století krátce pracoval jako filmový režisér. Hlavní role ve svých melodramatech a dramatech svěřoval své manželce, jedné z hvězd němého filmu. Později se věnoval výzkumu fotografického procesu, zejména vývoji barevné fotografie. Jeho potomci dnes žijí v Rakousku.
---------
Županič, Jan. Židovská šlechta podunajské monarchie. Mezi Davidovou hvězdou křížem, Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2012.
