Přesné zprávy o původu rodu Zdekauerů bohužel nemáme k dispozici. Z přítmí pražského židovského ghetta vystupuje teprve v první polovině 18. století Simon Zdekauer, který měl s Judith Martiusovou řadu potomků, mezi nimi syny Moritze (1770–1845) a Theodora (1776–1836), který se usadil v Rusku a roku 1835 zde byl povýšen do šlechtického stavu.
Moritz Zdekauer (1770–1845) se od mládí zabýval finančnictvím. Roku 1803 získal povolení ke zřízení velkoobchodu a díky spolupráci s rakouským státem získal značný majetek. Jeho vzestup usnadnila i konverze ke katolictví, ke které přistoupil ve vídeňském chrámu sv. Štěpána 4. října 1826. Roku 1842 požádal císaře o povýšení do šlechtického stavu, ten ale bez uvedení důvodu prosbu o dva roky později zamítl.
Moritz byl od roku 1805 ženatý s Charlotte Franklovou (1787–1861), s níž měl řadu dětí. Dva synové, Carl (1819–1873) a Friedrich (1810–1873), byli později povýšeni do šlechtického stavu.
Friedrich Zdekauer se po ukončení studií stal zaměstnancem otcova podniku Moritz Zdekauer a ve dvaadvaceti letech prokuristou této firmy. Po otcově smrti roku 1845 převzal řízení firmy a záhy se vypracoval záhy mezi přední bankéře monarchie. Podílel se i na budování železniční a říční dopravní sítě. Jako poradce ho využívaly i státní orgány a od roku 1853 se pravidelně zúčastňoval jednání o finančních a hospodářských otázkách státu. Aktivní byl také v humanitární oblasti a v Praze údajně neexistoval dobročinný institut, jehož by nebyl členem a finančně jej nepodporoval. Velké peněžní částky potřebným poskytl i během válečných konfliktů v letech 1859, 1864 a 1866 či v době velkých povodní roku 1862 a 1872. Během války se Sardinií a Francií roku 1859 finančně podpořil pražský dobrovolnický sbor a stal se spoluzakladatelem pomocného výboru, jehož cílem byla péče o raněné rakouské vojáky. Z titulu své funkce se následně podílel na formulování zásad první Ženevské konvence, tzv. Úmluvy o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli, roku 1864.
Za výjimečné zásluhy o stát byl Friedrich Zdekauer nejvyšším rozhodnutím císaře Františka Josefa I. z 22. dubna 1854. Diplomem ze 12. května 1855 mu byl udělen predikát šlechtic/Edler von Treukron a erb tinkturami i volbou figur nepochybně vycházející z pražského znaku:
V červeném štítě zlatá, černě spárovaná kvádrová zeď prolomená otevřenou bránou se zlatými vraty. V bráně je šikmo položená zelená větev, z níž se odděluje menší větévka vidlicovitě rozeklaná na dva stonky, každá se zelenou šestilistou růží, jednou nad a druhou pod větví. Na zdi stojí uprostřed mezi čtyřmi stínkami, z nichž krajní se dotýkají okraje štítu, zlatá koruna, ze které vyrůstá hlava a krk stříbrného chrta se zlatým obojkem. Na štítě je korunovaná turnajská přílba s červeno-zlatými a červeno-stříbrnými přikrývadly. Klenotem jsou dvě rozevřená křídla, pravé dělené červeno-zlatě, levé stříbrno-červeně. Pod štítem se vine červená páska se zlatou devizou BENEVOLENTIA BENEVOLENTIAM.
Za další velkorysé dobročinné aktivity v Rakousku mu pak císař František Josef nejvyšším rozhodnutím z 5. ledna 1865 udělil řád Železné koruny III. třídy a Friedrich na jeho základě obratem požádal o nobilitaci. Do rytířského stavu byl povýšen diplomem z 11. července 1865, přičemž získal predikát rytíř/Ritter Zdekauer von Treukron a polepšený erb:
Štít zůstal nezměněn. Na něm stojí dvě korunované turnajské přílby. Klenotem na pravé s červeno-zlatými přikrývadly jsou dvě rozevřená křídla, pravé děleno červeno-zlatě, levé stříbrno-červeně. Z levé přílby s červeno-stříbrnými přikrývadly pak vyrůstá obrněný muž en face se zavřeným hledím a roztaženými pažemi, jenž v rukou drží po svisle postaveném meči se zlatým jilcem a záštitou. Pod štítem je červená páska se zlatou devizou BENEVOLENTIA BENEVOLENTIAM.
Ani nyní se ale jeho společenský vzestup nezastavil. Na návrh c. k. ministra obchodu Antona Banhanse jej totiž František Josef I. nejvyšším rozhodnutím z 6. května 1872 povýšil do stavu svobodných pánů. Diplomem z 31. ledna 1873 získal přídomek svobodný pán/Freiherr Zdekauer von Treukron a jeho erb se dočkal třetí a poslední úpravy:
Štít zůstal nezměněn. Na něm je koruna svobodných pánů, na které stojí tři korunované turnajské přílby. Klenotem na pravé s červeno-zlatými přikrývadly jsou dvě rozevřená křídla, pravé děleno červeno-zlatě, levé opačně. Z prostřední přílby s červeno-zlatými a červeno-stříbrnými přikrývadly vyrůstá obrněný muž en face se zavřeným hledím a roztaženými pažemi, jenž v rukou drží po svisle postaveném meči se zlatým jilcem a záštitou. Klenotem na třetí přílbě s červeno-stříbrnými přikrývadly jsou tři pera, stříbrné mezi červenými. Štítonoši jsou dva stříbrní chrti se zlatým obojkem stojící na bronzové arabesce, ze které visí červená páska se zlatou devizou BENEVOLENTIA BENEVOLENTIAM.
Friedrich se roku 1841 oženil s Antonií von Muth (1816–1842), dcerou pražského policejního ředitele. Jejich jediným dítětem byla dcera Gabriele (1842–1922), protože sedm měsíců po jejím narození Antonie zemřela. Friedrich se již podruhé neoženil a stal se tak prvním a posledním baronem Zdekauerem z Treukronu. Zemřel roku 1873 v Praze.
Baronka Gabriele Zdekauerová von Treuenkron se roku 1863 provdala za Josefa svobodného pána Wolfa von Wachtentreu (1830–1871), jehož otec byl roku 1840 nobilitován a v roce 1856 získal baronát. Josef se stal podplukovníkem 3. hulánského pluku a šéfem generálního štábu 19. divize, ale zemřel již v 41 letech. Tři roky po jeho smrti se Gabriele provdala podruhé, tentokrát za svého bratrance Karla Amadea rytíře Zdekauera (1849–1898) z mladší větve rodu.
Z prvního manželství měla Gabriele dceru a dva syny. Starší Friedrich (1864–1924), později c. a k. plukovník, zůstal bezdětný. Mladší Karl (1865–1938) po zisku doktorátu práv začal působit v otčímově firmě Moritz Zdekauer, jejíž řízení v 90. letech převzal. Protože v této době bylo jasné, že šlechtický rod Zdekauerů v dohledné době vymře, požádal baron Karl Wolf roku 1892 císaře o povolení spojit své jméno a erb se jménem a erbem svého nevlastního otce Karla Amadea rytíře Zdekauera. Protože jeho prosbu podpořili všichni žijící členové rodiny, František Josef I. prosbu 1. února 1893 schválil.
Na tomto základě směl Karl svobodný pán Wolf von Wachtentreu užívat spojený znak obou rodin, odložit predikát a psát se svobodný pán/Freiherr von Wolf-Zdekauer. Klasická nobilitační listina v tomto případě vydána nebyla. Karl se spokojil s certifikátem c. k. ministerstva vnitra, který byl vydán 19. února 1893. Vazbu s mladší linií Zdekauerů pak Karl svobodný pán Wolf-Zdekauer upevnil v prosinci 1899, kdy se oženil sňatkem s jedinou dcerou Konrada rytíře Zdekauera, Alexandrine (*1873). Jejich potomci dnes žijí převážně v Německu.
-------------
ŽUPANIČ, Jan, Mezi Davidovou hvězdou a křížem. Židovská šlechta podunajské monarchie, Praha 2012.
