Vzestup rodiny je spojen se Salomonem Strakoschem (1795–1867), který se narodil v Bučovicích jako syn zdejšího židovského familianta Löwiho Strakosche a Pauliny Bokenové. Vyučil se zde soukeníkem, 1822 byl přijat do cechu barvířů plátna a roku 1843 získal tovární oprávnění. Dva roky nato se syny Jonasem (1820–1888) a Isidorem (Israelem; 1826–1898) továrnu na vlněné výrobky Salomon Strakosch & Sohn. Firma byla zrušena roku 1861, když z ní Salomon vystoupil a nadále působil jen jako poradce svých synů a posléze vnuků.
Šlechtickou větev rodu Strakosch založil jeho mladší syn Siegfried (1867–1933). Již ve 14 letech začal pracovat v otcově podniku a roku 1892 se stal prokuristou rodinné firmy Brüder Strakosch. Od roku 1895 také řídil další závody, zejména cukrovar v Hohenau. Aby se mohl věnovat cukrovarnictví intenzivněji, začal v dospělém věku navštěvovat přednášky ekonomických a technických odborníků na vídeňské univerzitě a technice a podnikl i několik studijních cest. Díky tomu se postupně stal jedním z předních znalců této problematiky.
Byl jedním z nejvlivnějších poradců ministerstva zemědělství i jiných vládních činitelů. Císař František Josef I. ocenil roku 1906 jeho zásluhy Řádem železné koruny III. třídy a na doporučení c. k. ministra zemědělství Františka Zenkera 9. října 1913 také šlechtickým titulem (s povinností úhrady taxy). Listinou z 10. listopadu 1913 a získal predikát Strakosch šlechtic z Feldringen/Strakosch Edler von Feldringen a erb:
Červený štít se stříbrnou patou, ve které se vidí černé ozubené kolo. Z paty štítu vyrůstají tři zlaté klasy, krajní odvrácené. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s červeno-stříbrnými přikrývadly. Klenotem jsou dvě otevřená černá křídla, mezi kterými stojí socha Pallady Athény na podstavci – vše zlaté. Pod štítem je stříbrná páska s červeným heslem IM WILLEN DIE KRAFT.
Roku 1917 Siegfried ještě od císaře Karla I. získal komturský kříž Řádu Františka Josefa s hvězdou. Po skončení první světové války zůstal v Rakousku, kde jeho rodina užívala jmén Strakosch i Strakosch-Feldringen. Část jeho podniků se nacházela i v novém Československu, kde byl roku 1929 jmenován členem-korespondentem Akademie věd.
V Rakousku zastával v letech 1922–1929 funkci správního rady banky Bodencreditanstalt a následně banky Creditanstalt für Handel und Gewerbe. Roku 1933 koupil ještě pro cukrovar v Hohenau statek Blaustauden u dolnorakoského Wulzeshofen, ale již v dubnu téhož roku zemřel v istrijských lázních Abazzia (dnes Opatija).
Roku 1904 Strakosch vystoupil z židovské obce a o pět let později konvertoval se svou manželkou Rosou (1878–1907) a synem Georgem (1898–1938) k luteránské církvi. S druhou manželkou Wally Duschnitzovou (1884–1970) měl dcery Christl (1910–1997) a Lily (1911–2009) a syna Hanse (1913–1995).
Starší syn Georg pobýval v době anšlusu Rakouska s manželkou v Indii. Jako ředitel Hohenauského cukrovaru se cítil být povinován vrátit se do vlasti. Možné riziko si nepřipouštěl. Byl ale okamžitě zatčen, zbaven všech funkcí a připraven o majetek. Ponížení neunesl a v červenci 1938 spáchal sebevraždu. Potomky nezanechal.
Potomci z druhého manželství a Siegfriedova žena Wally emigrovali v srpnu 1939 do Velké Británie a následně do USA. Po válce se Wally se s mladší dcerou a synem Hansem vrátili do Rakouska. Hans převzal řízení rodinného cukrovaru a zemřel v říjnu 1995 v Los Angeles.
-----------------------------
ŽUPANIČ, Jan. Židovská šlechta podunajské monarchie. Mezi Davidovou hvězdou křížem, Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2012.
