Listinou danou ve Vídni 4. srpna 1820 (Frank chybně uvádí 7.) císař František I. povýšil Dominika Sicarda (1750–1836), registrátora hlavního dělostřeleckého výzbrojního úřadu, za padesát let věrné služby do šlechtického stavu, udělil mu predikát von Sicardsburg a erb:
Čtvrcený štít. V prvním a čtvrtém zlatém poli šest modrých čtverců ve dvou sloupcích (3, 3). Druhé a třetí pole je černo-stříbně děleno. Nahoře stříbrný kráčející lev s červeným jazykem, dole černá bomba se dvěma uchy na horních stranách. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přílba s modro–zlatými a černo–stříbrnými přikrývadly. Klenotem jsou dvě rozevřená černá křídla, mezi nimi bomba ze štítu.
Na návrh Dvorské válečné rady byl Dominik při téže příležitosti vyznamenán ještě velkou zlatou civilní Čestnou medailí. S manželkou Theresií (zřejmě 1751–1829) měl nejméně dva syny, z nichž jeden byl c. k. důstojníkem, druhý, Dominik (1789–1857), pokladním kontrolorem c. k. Národní banky.
Dominik mladší měl s Barbarou rozenou Janschky (1789–1866) syny Josefa, Moritze a nejstaršího Augusta (1813–1868). August se narodil v uherském Budíně, vystudoval gymnázium v Melku, v letech 1829–1832 vídeňskou polytechniku a následně v letech 1833–1835 Akademii výtvarných umění. Po absolvování působil v akademii jako asistent. Roku 1839 mu bylo uděleno tříleté cestovní studijní stipendium, které strávil v Itálii, Francii, Anglii a Německu. Po návratu roku 1843 získal na akademii místo dočasného profesora a o čtyři roky později pak definitivu.
Sicard se stal jedním z nejslavnějších architektů rakouské historismu a byl mj. vyznamenán rytířským křížem Řádu Františka Josefa a Řádem železné koruny III. třídy. Úzce spolupracoval s dalším předním architektem této doby Eduardem van der Nüll (1812–1868). Jejich největšími projekty byli vídeňský Arsenal a zejména Dvorní opera (1861–1868).
Negativní postoj, který vůči stavbě Opery po jejím dokončení vyjádřil císař František Josef I., vedla k vlně kritiky v rakouském tisku. V důsledku tohoto tlaku spáchal van der Nüll sebevraždu. Sicard zemřel ještě v témže roce na tuberkulózu, kterou zřejmě trpěla i jeho matka.
August Sicard von Sicardsburg se roku 1844 oženil s Luise Janschky (1815–1897). Oba jejich synové, August (1846–1853) a Stefan (1853–1853), zemřeli v dětském věku a dospělosti se dožila jen dcera Valentine (1855–1875).
Zřejmě posledními členy rodu byli Augustovi synovci Josef a Moritz. Josef (zřejmě 1834–1890) byl původně důstojníkem a dosáhl hodnosti nadporučíka. Později z vojska odešel a stal se úředníkem Společnosti rakouské Jižní dráhy, kde se stal staničním šéfem. Na penzi se usadil v Innsbrucku. Oženil se s Franziskou (Fanni) rozenou Rosslstorferovou, ale děti zřejmě neměl.
Moritz (zřejmě 1850–1927) se stal také důstojníkem. Do armády vstoupil již jako šestnáctiletý roku 1866, vyznamenal se v bitvě u Custozzy a za hrdinství byl vyznamenán stříbrnou Medailí za statečnost. Roku 1895 byl jako hejtman 76. pěšího pluku povolán k c. a k. osobní gardě harcířů. Do výslužby odešel roku 1904 a při této příležitosti mu byl udělen titul a charakter majora a vyslovena nejvyšší spokojenost. Po penzionování se s manželkou Therese rozenou Panklovou usadil v dolnorakouském Pittenu, kde také zemřel.
Roku 1916 se jako student VI. ročníku vyššího gymnázia ve vídeňském Josefstadtu připomíná Herbert Sicard von Sicardsburg, ale o jeho osudech není zatím nic známo.
--
Michal FIALA – Jan ŽUPANIČ
