Karl Rudholzer se narodil 11. února 1866 v Laibachu v Kraňsku (dnes Ljubljana, Slovinsko). Do armády vstupuje 20. září 1884 jako podpionýr u ženijního pluku č. 2. 16. srpna 1885 se stává podpionýrem titulárním svobodníkem, 14. července titulárním desátníkem, 18. srpna 1886 titulárním četařem a 25. února 1887 titulárním šikovatelem. Hodnosti poručíka dosahuje 18. srpna 1887 a nadporučíka 1. listopadu 1889. V této hodnosti je 1. července 1892 přidělen k ženijnímu ředitelství v Budapešti. V tomto služebním zařazení je 1. května 1893 přeložen k pionýrskému praporu č. 15. 1. července je přidělen k ženijnímu ředitelství v Mostaru, od 1 ledna 1895 působí u ředitelství opevňovacích prací pro Bosnu a Hercegovinu. 1. října 1895 je přeložen k ženijnímu ředitelství v Krakově. 1. května 1896 je povýšen na hejtmana a přeložen k pionýrskému praporu č.9. 1. května 1897 se stává členem ženijního štábu a je umístěn opět k ženijnímu ředitelství v Krakově. od 1. května 1899 vede vojenské technické odborné kursy, 1. listopadu 1903 je povýšen na majora. 19. října 1904 se dostává ke 14. sborovému velitelství, od 24. července 1907 učí na vojenské technické akademii, kde 1. května 1908 dosahuje hodnosti podplukovníka. 14. srpna 1910 je převelen k ženijnímu ředitelství v Klagenfurtu, 1. listopadu 1911 je povýšen na plukovníka. 22. června 1913 je jmenován ředitelem opevňovacích prací v Budapešti. 1. května 1915 postupuje do hodnosti generálmajora. 19. dubna 1916 je jmenován pevnostním velitelem v Bileće a 8. února 1917 pevnostním velitelem v Petrovaradíně. K 1. srpnu 1917 byl odeslán na odpočinek a znovu mobilizován jako generálmajor na odpočinku s předchozím služebním zařazením. 10. května 1918 získává hodnost titulárního polního podmaršálka. Po vypuknutí Velké války sloužil nejprve v týle, v letech 1915 a 1916 se ocitl i v poli. Dle dobrozdání se střetl s nepřítelem při průzkumu u Hrušovo vrhu, 24. července 1915 se dostal pod palbu granátů u Vrtojby a Biglie (dnes Bilje, Slovinsko), 3 srpna 1915 pod palbu šrapnelů při výstupu na vrchol Podgora a 13. srpna u St. Peter bei Görz (dnes Šemepter pri Gorici). Za více jak třicet let služby v armádě s účastí v boji s nepřítelem jej císař Karel I. povýšil nejvyšším rozhodnutím ze dne 17. března 1918 do šlechtického stavu. Listinou danou ve Vídni 5. června 1918 mu udělil titul šlechtic/Edler, predikát von Welschwehr a erb:
Ve zlatém štítě se zelenou patou se stříbrným vlnitým břevnem je modrá špice se dvěma stříbrnými skálami, mezi jejichž vrcholky se vznáší hořící černá bomba. Špice je po každé straně provázena červeným lvem s modrou zbrojí a jazykem držícím v pravé přední tlapě meč. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přílba s červeno – zlatými a modro – stříbrnými přikrývadly. Klenotem jsou dvě rozevřená křídla, pravé dělené červeno – zlatě, levé modro – stříbrně.
Karl Rudholzer šlechtic von Welschwehr zemřel 2. září 1919, zanechal po sobě dva syny. Starší (*1895 byl strojním inženýrem, mladší (*1899) byl v době vydání listiny posluchačem třetího ročníku vojenské akademie v Mödlingu.
Michal FIALA
