Ringhofferové pocházeli ze západních Uher, z Müllendorfu v dnešním rakouskému Burgenlandu, kde se na sklonku 17. století jako první doložený člen rodu připomíná Jakob (1673–1732), místní kovář. Jeho vnuk Franz (1744–1827) se vyučil stejnému řemeslu, v roce 1769 ale odešel do Prahy, kde si v následujícím roce na Starém Městě otevřel dílnu. Roku 1771 získal městské právo, v roce 1791 se stal cechmistrem a od roku 1793 zastával městské úřady (nejprve obecního staršího, pak radního).
Franzův syn Joseph Wenzel (1785–1847) otcovy podnikatelské aktivity zásadním způsobem rozšířil. V Kamenici u Jílového vybudoval hamr, začal vyrábět stroje pro cukrovary a lihovary, roku 1832 získal od císaře Františka I. titul c. k. mědikoveckého mistra a v roce 1843 mu bylo uděleno zemské tovární oprávnění pro měděné a kovové zboží. Roku 1814 se oženil s Johannou Körblovou (1794–1871), s níž měl 14 dětí. Z pěti synů se dospělosti dožili tři.
Druhorozený Emanuel (1823–1903) se stal univerzitním profesorem a jako rytíř Řádu železné koruny III. třídy byl roku 1900 povýšen do rytířského stavu.
Wilhelm (1826–1885) se věnoval cukrovarnictví. V důsledku cukerné odbytové krize v polovině 80. let ale zkrachoval a ukončil svůj život.
Nejznámějším členem rodu byl nejstarší z bratrů Franz (1817–1873), jeden z nejslavnějších podnikatelů Rakouského císařství druhé poloviny 19. století. Po studiích na gymnáziu a technice v Praze začal pracovat v továrně svého otce v Kamenici u Prahy, která dodávala zařízení pro cukrovary a lihovary. Roku 1852 vybudoval na Smíchově u Prahy vlastní továrnu na výrobu železničních vagonů, která se postupně stala největším závodem svého druhu v Rakousku. V letech 1861 – 1863 byl starostou Smíchova a za zásluhy prokázané při velké povodni roku 1862 byl vyznamenán rytířským křížem Řádu Františka Josefa. O deset let později, 14. července 1872, získal za své podnikatelské úspěchy a dobročinnými aktivitami Řád železné koruny II. třídy. Na základě stanov tohoto řádu Ringhoffer požádal o povýšení do stavu svobodných pánů, který mu byl spolu s predikátem svobodný pán/Freiherr von udělen listinou z 3. ledna 1873. Jejím prostřednictvím získal Franz také erb, ve kterém užil mluvící znamení kruhu (něm. Ring):
Ve zlatém štítě zelené kosmé břevno se třemi zlatými kruhy za sebou. Břevno je provázeno nahoře černým mlátkem, dole černým loveckým rohem s černou šňůrou a kováním. Na štítě stojí koruna svobodných pánů a na ní korunovaná turnajská přílba se zeleno-zlatými a černo-zlatými přikrývadly. Klenotem jsou dvě otevřená zlatá křídla se zeleným břevnem - pravé s kosmým, levé se šikmým, každé se třemi zlatými kruhy.
Franz svobodný pán Ringhoffer byl také vlastníkem velkostatků Kamenice, Lojovice, Štiřín, Kostelec u Křížků a Velké Popovice, které jeho potomci drželi až do roku 1945.
------------------
Županič, Jan, Habsburská šlechta. Proměna elit podunajské monarchie v dlouhém 19. století, Praha : Agentura Pankrác, 2023.
