Rodina Missironů z Lisone (též Missironi či Misseroni) pocházela ze severoitalského Milánska, kde se nositelé tohoto jména objevují v městech Milán a Lisone již v 15. století. Za praotce rodu je považován v Milánském vévodství usazený Gasparo Misseroni připomínaný v 60. letech 15. století, respektive jeho syn zlatník Francesco, o němž máme zprávy z 80. let 15. století. Ten měl syna Ambrosia Mattea (zřejmě 1480–1525), jehož syny se rodina rozdělila do řady linií.
Jeho syn Girolamo (1522–1600) se stal obchodníkem. Zakladatelem nejslavnější, nobilitované linie byl třetí z jeho devíti synů byl Octavio Misseroni (1567–1624), jenž se vyučil brusičem drahých kamenů a ve svém oboru záhy získal mimořádný věhlas. Usadil se v Praze a 22. ledna 1588 ho Rudolf II. jmenoval svým brusičem kamenů. Roku 1590 se oženil s Laurou, dcerou císařského klouboučníka Ferrante di Castellis, jenž také pocházel z Milánska. Dne 12. září 1608 jej císař spolu s bratry Alexanderem, Johannem Ambrosem a Aurelem povýšil do říšského šlechtického stavu a polepšil jim rodový erb:
Pětkrát modro-stříbrně dělený štít, jehož dvě horní pole jsou oddělena pilovitým řezem o sedmi zubech. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s černo-modro-stříbrnými přikrývadly. Klenotem je rostoucí černá orlice.
Octavio měl dceru Ludmilu provdanou za Mikuláše Františka Frachimonta z Frankenfeldu (1611–1684) a syny Diviše/Dionysia (zřejmě 1607–1661), Jeronýma (†1654), Jana Ambrože (1611–1657) a Františka (†1670), kteří již převážně užívali příjmení Missiron.
Všem byl 10. března 1653, zejména s přihlédnutím k mimořádným Divišovým zásluhám prokázaným během obrany Prahy před Švédy roku 1648, potvrzen říšský šlechtický stav, udělen predikát Missiron von Lisone a polepšen erb:
Štít, přílba i přikrývadla zůstaly nezměněny. Klenotem je černá korunovaná orlice držící v pravém spáru černý klíč s modrým zubem, ve kterém se vidí zlatá litera F. III., v levém pak smaragd.
Jeroným (†1654) byl sekretářem Dvorské válečné rady a zemřel bezdětný. Potomky neměl ani Jan Ambrož (1611–1657). Díky rodinným kontaktům i vlastním schopnostem získal výnosnou funkci výběrčího vinného a pivního tácu a roku 1645 se usadil na Novém Městě pražském,kde se stal obecním starším. Byl znám jako velice zbožný muž a na prsou údajně neustále nosil kopii obrazu slavné Zbraslavské madony, která ho chránila před všemi nemocemi i nebezpečím. V polovině 40. let se oženil s bohatou vdovou Annou Kateřinou Ježkovou z Rytrsfeldu (1609–1674), která po jeho smrti uzavřela ještě tři další manželství. Rod tak pokračoval prostřednictvím jejich bratrů.
Mladší větev založil František Missiron z Lisone (†1670), vrchní písař komorního úřadu. Jeho syny byli Jan Augustin (1650–1679), který zemřel bezdětný, a Norbert Adolf (1649–1682). Oba byli 24. listopadu 1674 do starého českého rytířského stavu. Norbert Adolf měl nejméně osm dětí, šest dcer a dva syny, ze kterých dospělosti se dožil Gotthard Florian (†1738). Ten se rozhodl pro vojenskou dráhu a roku 1734 byl povýšen do hodnosti generála – polního zbrojmistra. Všichni jeho synové ale zemřeli v raném věku a jím tato linie vymřela.
Starší větev pocházela od Diviše Missirona (zřejmě 1607–1661), který patřil k nejznámějším umělcům své doby. Zastával i úřední funkce (např. roku 1631 se podílel na převozu českých korunovačních klenotů do Vídně) a byl jmenován i mistrem pokladu (správcem císařských sbírek na Pražském hradě). Po švédském vpádu na Malou Stranu se mu podařilo před nimi skrýt většinu uměleckých předmětů z drahých kamenů. Později byl pověřen stavbou Mariánského sloupu na pražském Staroměstském náměstí, stal se dozorcem nad budováním opevnění královských měst v Čechách a podílel se též na pracích komisí zabývajících se plavbou po Vltavě a Labi.
Divišův nejstarší syn Jan Oktavián (1630–1690) se stal radou české revizní a likvidační komise. Žádný z jeho synů se neoženil. Nejvlivnější pozice dosáhl Václav Diviš (†1726), přísedící českého komorního a lenního soudu, jenž byl 21. června 1700 povýšen do starého českého rytířského stavu.
Rod tak pokračoval díky mladšímu Divišovu synovi Ferdinandu Eusebiovi (1639–1684). Ten šel v otcových stopách, stal se řezačem kamenů a nakonec byl jmenován i královským mistrem pokladu na pražském Hradě. Jeho potomci v dalších generacích zchudli a usadili se v Novém Strašecí. Posledním členem rodu byl prapravnuk Ferdinanda Eusebia Josef Leopold (1748–1817), c. k. strážmistr jezdectva ve výslužbě, který po sobě zanechal pět dcer narozených v letech 1805 až 1816.
------------
Županič, Jan – Fiala, Michal, Praha 1648. Nobilitační privilegia pro obránce pražských měst roku 1648, Praha 2001.
Skřivánek, František, Genealogie Miseronů z Lisonu, I. část, in: Heraldika a genealogie, ročník XV/1982, č. 2, II. část, in: Heraldika a genealogie, ročník XVI/1983, č. 2.
