Josef Kölbl (1819–1899) se narodil roku 1819 v Pardorfu (dnes Bavory) u Břeclavi, tehdy téměř ryze německé obce na jižní Moravě. Do armády, k pěšímu pluku č. 3, vstoupil 5. března 1841. Od 26. května 1843 do 9. prosince 1844 byl důstojnickým sluhou, 9. dubna 1845 byl povýšen na svobodníka, 16. prosince 1847 desátníka a 10. června 1848 šikovatele. Teprve po osmnácti letech služby, 5. března 1859, dosáhl hodnosti poručíka II. třídy, na poručíka I. třídy byl povýšen 30. dubna 1859, nadporučíkem byl jmenován 1. července 1859 a hejtmanem 2. třídy 1. listopadu 1870. Snad ze zdravotních důvodů nastoupil 1. října 1871 na dovolenou s čekáním, ale byl i nadále formálně veden (od 1. dubna 1872) důstojník c. k. zeměbraneckého pěšího pluku č. 13. Definitivně do výslužby odešel 1. července 1875.
Během své kariéry se účastnil tažení Itálii: roku 1848 se účastnil ostřelování a kapitulace Trevisa 13. a 14. června, bitvy u Somma-Campagny 24. července a šarvátky u Lodi a Cremy 1. srpna. Roku 1849 se zapojil do bitvy u Novary 23. března, dobývání Bologne 8.–16. května, obklíčení a 24. května až 18. června ostřelování Ancony a obléhání Benátek 10. července až 16. srpna.
O povýšení do šlechtického stavu požádal až na sklonku života, přičemž jak sám zdůraznil, činil tak proto, aby vylepšil společenskou pozici svých dvou synů. Protože v armádě sloužil více než třicet let a účastnil se bitvy, proběhla jeho nobilitace bez problémů. Listinou danou ve Vídni 2. srpna 1898 jej císař František Josef I. povýšil do šlechtického stavu s čestným titulem šlechtic/Edler a predikátem von a udělil mu erb:
V modrém štítě jsou pod třemi stříbrnými hvězdami vedle sebe kosmo položený meč se zlatým jilcem a záštitou šikmo podložený zlatou kuší. Na štítě korunovaná turnajská přílba s modro – stříbrnými a modro – zlatými přikrývadly. Klenotem je zlatý lev s červeným jazykem.
Josef se oženil poměrně pozdě s Žofií (1845-1890), dcerou poštovního úředníka (královského stavovského expeditora) Karla Darbeka, s níž měl syny Rudolfa (1873–1925) a Richarda (1875–po 1933).
Rudolf (1873–1925) vystudoval v letech 1891–1895 německou Karlo-Ferdinandovu univerzitu v Praze, kde získal v roce 1896 doktorát. Následně vstoupil do státní služby jako úředník politické správy ve Slezsku. Roku 1904 byl přeložen na c. k. Ministerstvo vnitra do Vídně, odkud roku 1910 odešel ve funkci okresního hejtmana do hornorakouského Ried im Innkreis. V roce 1913 byl ve stejné pozici přeložen do významnějšího Steyru a tři roky nato povolán na hornorakouské místodržitelství, kde se stal vedoucím odboru. V Rakousku zůstal i po rozpadu monarchie. V roce 1920 byl jmenován dvorním radou a roku 1922 mu byl udělen titul viceprezidenta hornorakouské zemské vlády. Zemřel v Linci.
Přes odpor rodiny se v roce 1899 oženil s Marií Karasovou (1874–1899), jež pocházela z velmi prostých poměrů a pracovala jako služka. Narodila se jim dcera Žofie Johanna Marie (1899–po 1923), ovšem Marie v důsledku obtížného porodu o několik dní později zemřela.
Podruhé se Rudolf oženil roku 1904 s Klárou Hronkovou (1874–1905) z Karlína u Prahy. Ta ale již v prosinci 1905 zemřela na chronické onemocnění ledvin. Třetí manželství pak uzavřel roku 1907 ve Vídni s Annou Ernestine Marií (1885–1923) Rückerovou původem z Opavy. Informace o dalších potomcích bohužel nejsou k dispozici.
Mladší syn Richard (1875–po 1933) šel v otcových stopách a stal se důstojníkem, ovšem u pevnostního dělostřelectva. Roku 1912 byl vyznamenán Vojenským záslužným křížem. Roku 1916 byl povýšen na podplukovníka a v téže hodnosti po první světové válce vstoupil do řad československé armády. Do výslužby odešel roku 1924. Usadil se v Ústí nad Labem, ale další zprávy o jeho osudech nejsou k dispozici.
Roku 1904 se v Piranu oženil s Alicí (*1884), dcerou pražského německého malíře Karla Antona Schicheho (1834–1908) a Clary Wostrowské von Skalka. Zda se v manželství narodily děti, není známo.
--
Kořistová, Michaela Pygmalionský příběh Marie Karasové-von Kölbl, in: Heraldická ročenka 2007, s. 144-150.
Autoři děkují dr. Kořistové i za další genealogické informace k rodu.
Michal FIALA – Jan ŽUPANIČ
| Příloha | Velikost |
|---|---|
| koristova_pygmalionsky_pribeh-hr_2007.pdf | 712.61 KB |
