Karlové ze Svárova se píši podle vsi Svárov nedaleko Unhošti. Jejich původním erbem byla telecí či volská hlava (bez rohů), klenotem křídlo. Tinktury erbu se lišily, ale v 16. století členové rodu užívali černou hlavu ve zlatém poli a v klenotu černé křídlo.
První vladykové ze Svárova jsou zmiňováni již v polovině 14. století, ale dlouho rod nehrál významnější roli. Pro jeho osudy měl značný význam Karel ze Svárova, majitel statku Hluboš, žijící na přelomu 15. a 16. století. Karel sice Hluboš prodal, náhradou však získal statky nedaleko Hořovic – Bavoryni, Otmíče a část Neumětel. Pro příbuzné byl natolik významný, že ostatní členové přijali jeho křestní jméno za rodové a začali se psát Karlové ze Svárova.
Zřejmě Karlovým bratrem byl Václav ze Svárova († před 1541), který od roku 1473 zastával úřad správce kuchyně krále Vladislava II. Jagellonského a později se dokonce stal místokomorníkem Království českého. Byl vlastníkem manského statku Suchomasty nedaleko Berouna. Král Vladislav II. jeho služby odměnil přeměnou statku ve svobodný. Zároveň rozhodl, aby byl jeho dosavadní manský závazek nahrazen dědičným čestným úřadem strážce dveří královské komory při korunovaci českých panovníků, který Karlové ze Svárova zastávali až do vymření rodu v první polovině 18. století. V manželství s Kateřinou Vamberskou z Rohatec měl Václav několik synů, mezi nimi také Petra Karla ze Svárova (†1562), jenž se poprvé připomínaná jako nezletilý roku 1541. Oženil se s Annou Ottovou z Losu.
Jejich synem byl Václav († před 1610). Jeho chotí byla od roku 1567 Ludmila Muchková z Bukova, s níž měl tři dcery a čtyři syny. Z nich Karel (†1635) zemřel bezdětný, ostatní – Petr Tobiáš († před 1623), Kryštof (†zřejmě 1629) a Jan Ctibor (†1619) – založili vlastní linie.
Nejstarší větev pochází od Petra Tobiáše († před 1623), pána na Suchomastech, který sňatkem s Marií Hradišťskou z Hořovic (†před 1636) vyženil statky Hradiště a Vildštejn. V manželství se mu narodily dvě děti. Dcera Anna († po 1668), jež se provdala za svého bratrance Václava Albrechta Karla ze Svárova (†1645), a syn Jan Václav (†1633). Přestože byl Petr Tobiáš (jako i ostatní Karlové) katolíkem, postavil se roku 1618 na stranu vzbouřených českých stavů, podepsal českou konfederaci a volil Fridricha Falckého českým králem. Z tohoto důvodu mu byl roku 1623 statek Blovice konfiskován.
Prohřešek Petra Tobiáše ale nebyl považován za příliš významný, protože Blovice byly krátce po konfiskaci vráceny jeho synovi Janu Václavovi, který se za to zavázal zaplatit 1100 kop grošů míšeňských královské komoře. Jan Václav měl s Ludmilou Alžbětou Kokořovcovou z Kokořova († po 1659) jediného syna Kryštofa Rudolfa (†1662).
Kryštof Rudolf se po otcově smrti se stal seniorem rodu a tím i nositelem úřadu strážce dveří královské komory. Hlavně z tohoto důvodu byl 18. března 1654 povýšen do českého stavu svobodných pánů s predikátem svobodný pán Karel ze Svárova a byl mu polepšen erb:
Červeno-modře čtvrcený štít se zlatým srdečním štítkem s černou telecí hlavou. V prvním a čtvrtém poli je do středu hledící černá, zlatě korunovaná orlice s červeným jazykem, ve druhém a třetím v modrém vojenský stan, před nímž jsou dvě zkřížené hořící svíce, obojí stříbrné. Na štítě stojí dvě korunované turnajské přílby. Klenotem na pravé s červeno-stříbrnými přikrývadly jsou dvě zavřená křídla, přední modré se zlatými štrýšky, zadní červené, z levé s přikrývadly nahoře červenými, dole modrými, se zlatými štrýšky, vyrůstá stříbrný korunovaný [dvojocasý] lev s červeným jazykem držící v pravé tlapě zlatý klíč zuby doprava.
Zajímavé je, že erbovní miniatura, která tvořila součást listiny, nebyla dokončena a erb byl načrtnut jen v hrubých liniích. Důvodem mohl být fakt, že o dva roky později, 23. září 1656, byl Kryštof Rudolf nobilitován podruhé – tentokrát do starého panského stavu. To znamenalo, že musel platit za další povýšení a listinu, přestože do ní si již znak vymalovat nedal. Jeho druhé povýšení bylo bezprostředním důsledkem dvou českých korunovací roku 1656, kterých se účastnil – třetí manželky císaře Ferdinanda III. Eleonory Magdaleny Gonzaga z 11. září a jeho dědice Leopolda I. z 14. září.
Kryštof Rudolf svobodný pán Karel ze Svárova se oženil Kateřinou Eleonorou z Klenové. Zemřel 14. prosince 1662 v Praze jako poslední člen této linie. Po sobě zanechal tři dcery – Annu Barboru, která zemřela v mladém věku, Ludmilu Annu Barboru (†1691), provdanou za Václava Vojtěcha svobodného pána Koce z Dobrše, a Kateřinu, manželku Rudolfa Maxmiliána hraběte z Guttensteina.
Prostřední větev založil Kryštof (†zřejmě 1629). Vlastnil tvrz Hamr nedaleko Veselí nad Lužnicí a patřil k okruhu šlechty kolem Petra Voka z Rožmberka. Při jeho pohřbu roku 1612 nesl před jeho rakví zlaté ostruhy. Stejně jako jeho bratři signoval Českou konfederaci a volil Fridricha Falckého, za což byl roku 1623 odsouzen ke ztrátě třetiny jmění. Jak bylo tehdy běžné, byl mu rovnou zabaven veškerý majetek, jehož zbylá hodnota mu měla být vyplacena českou komorou.
Tomu ale předešel jeho syn Václav Albrecht (†1645), který od královského fisku statek Hamr a za zbytek konfiskovaného majetku získal roku 1635 odškodnění ve výši 10 000 kop míšeňských. Oženil se se svou sestřenicí Annou Karlovou ze Svárova († po 1668), s níž měl dceru Kateřinu Barboru provdanou Loubskou z Lub, a syny Františka, který zemřel svobodný, Karla (†1657), jenž se stal jezuitou, a Kryštofa (†1666), nejvýznamnějšího člena této linie.
Kryštof Karel ze Svárova (†1666) prodal roku 1652 Hamr své matce a nadále držel Těnovice nedaleko Blovic. Byl prvním členem rodu, který se stal baronem. 20. června 1653 povýšen německy psanou listinou povýšen do českého stavu svobodných pánů s predikátem svobodný pán/Freiherr Carl von Swarowa a byl mu polepšen erb:
Zlato-černě čtvrcený štít. V prvním a čtvrtém poli černá telecí hlava se stříbrnými zuby, ve druhém a třetím korunovaný dvojocasý lev s červeným jazykem. Na štítě stojí dvě korunované turnajské přílby s černo – zlatými přikrývadly. Klenotem na pravé jsou dvě složená černá křídla, na levé rostoucí zlatý dvojocasý korunovaný lev s červeným jazykem.
Po smrti bratrance barona Kryštofa Rudolfa (†1662) na něj přešel úřad strážce dveří královské komory, ze kterého se ale dlouho netěšil. Zemřel 16. listopadu 1666 a byl pohřben v Písku. Jeho manželství s Maxmiliánou Kateřinou Vrábskou z Vrábí zůstalo bezdětné.
Nejdéle přežila nejmladší linie založená Janem Ctiborem (†1619), jež zůstala v rytířském stavu a nadále užívala původního erbu. Jan Ctibor, v pramenech uváděný také jako Jan Tiburcí, pán na Těnovicích, se stejně jako jeho bratři účastni stavovského povstání a byl odsouzen ke ztrátě třetiny majetku. Statek Těnovice mu byl zabaven, ale roku 1623 jej získali zpět jeho tři synové, které měl s Johannou Vrchotickou z Loukova – Václav Kryštof († zřejmě 1623), Kryštof Zikmund († před 1657) a Petr Burian († před 1657), a po nich ho vlastnil jejich strýc (bratr Jana Ctibora) Václav Albrecht (†1645).
Ze synů Jana Ctibora zemřel nejstarší Václav Kryštof († zřejmě 1623) bez potomků. Druhorozený Petr Burian († před 1657) se oženil se Salomenou Beřkovskou ze Šebířova a bydlel v jejím domě v Táboře. V manželství se jim narodila dcera Eleonora provdaná Myšková ze Žlunic a synové Petr Ferdinand († po 1666) a Zikmund Kryštof (†1732), který měl s Magdalenou Sybilou Bernklauovou ze Schönreithu tři dcery.
Nejmladší Kryštof Zikmund († před 1657) se stal podplukovníkem císařské armády a byl zavražděn Karlem Adamem Lvem z Říčan. S manželkou Johannou Eusebií Beřkovskou ze Šebířova měl dvě dcery a syna Jana Václava (†1712), jenž po smrti svého vzdáleného bratrance barona Kryštofa Karla ze Svárova (†1666) zdědil čestný úřad strážce dveří královské komory. Ze dvou manželství měl nejméně sedm dětí. Pokračování rodu ale zajistil jen syn Václav Zikmund (1681–1739), pán na Malonicích, který roku 1729 získal úřad hejtmana Pražského hradu. Roku 1716 se oženil s Zuzanou Vratislavskou ze Zvile (†1738), s níž měl tři syny. Dospělosti se ale dožil jediný Jan Josef Václav (1720–1740), který zemřel bezdětný 14. dubna 1740 a byl pohřben v kostele Panny Marie Sněžné v Praze. Jím rod vymřel.
