Zakladatelem rodu Jeníků z Bratřic byl Jan Jeník, který roku 1544 získal jako svobodný sedlák (svobodník) majetky ve vsi Mezilesí mezi horou Velký Blaník a městem Pacov. Byl synem Jana Dušků, jenž zřejmě pocházel z nedaleké vsi Bratřice. Mezilesí zůstalo v majetku rodiny až do konce 17. století. Od roku 1586 se zde připomíná syn Jana Jeníka Svatoš Jeník, který 10. dubna 1590 získal spolu se svým příbuzným Janem Fárou predikát z Bratřic a erb:
V modrém štítě srnec přirozené barvy a hrdlem probodnutým nožem a se zlatým parožím a kopyty. Na štítě stojí korunovaná kolčí přílba s modro-zlatými přikrývadly. Klenotem je rostoucí srnec ze štítu.
Zatímco potomci Jana Fáry zůstali sedláky, rod Svatoše Jeníka z Bratřic se postupně posunul do řad nižší šlechty. Svatoš zplodil s manželkou Dorotou syna Jakuba († po 1622), který měl dva syny. Starší Jindřich (před 1650 – 1692), pán na Mezilesí, se oženil s Kateřinou Františkou Kalenickou z Kalenice († po 1693). Zemřel bezdětný a jeho majetek přešel na manželku.
Mladší Jiří (kol. 1625 – zřejmě 1698) držel zpočátku s bratrem Mezilesí. Když ale sňatkem s Alžbětou Mazanou ze Slavětína vyženil část vsi Dolní Hrachovice na Táborsku, svou část Mezilesí Jindřichovi odprodal a za získané peníze koupil zbytek Dolních Hrachovic. Jiří měl nejméně tři dcery a sedm synů. Přestože část dětí zemřela v útlém věku, otce přežili synové František Vilém (1659–1733), Jan Kryštof (1657–1730), Bedřich Vavřinec (okolo 1664 – 1743) a Rudolf Zikmund (1668 – před 1745). Potomky zanechali pouze František Vilém, jenž měl s Ludmilou Alžbětou Kalenickou z Kalenice čtyři dcery a zřejmě i dva syny, kteří zemřeli v útlém věku, a Bedřich Vavřinec. Ten se oženil s Ludmilou Lhotkovou ze Smyslova a po smrti Františka Viléma zdědil jeho majetek. Roku 1694 zakoupil také malé panství (dřívější poplužní dvůr) Radvanov se zámkem, který se stal hlavním sídlem rodu.
Také Bedřich Vavřinec měl vysoký počet dětí, nejméně pět dcer a pět synů, ze kterých ale jeden zemřel v útlém věku a tři se stali katolickými duchovními. Statky proto přešly jen na Josefa Jiřího Vavřince (1703–1778), který se roku 1748 oženil s Karolínou Malovcovou z Malovic a Kosoře. Pro něj šlo o mimořádně prestižní sňatek, protože Karolína pocházela z mnohem starší a slavnější rodiny, jejíž část byla povýšena do stavu svobodných pánů. Z pěti dětí, jež se v manželství narodily, se dospělosti dožila jen dcera Kateřina Antonie Amálie (1752–1823) a syn Jan Nepomuk Vojtěch Baltazar (1756–1845).
V roce 1769 prodal Josef Jiří rytíř Jeník za 24 000 zlatých část rodového panství se vsí a zámkem Radvanov (původně slezské rytířské, v Praze usazené) rodině Karvinských z Karvína. Zbytek pak za 9500 zlatých odstoupil Františku Josefovi Vratislavovi z Mitrovic (1723–1787). Tato část obsahovala také ves Ústějov, kde si Josef Jiří podle smlouvy spolu s manželkou vyčlenil doživotní výměnek. Roku 1772 koupil na Novém Městě pražském dům U Karvinských, o který však rodina ještě za jeho života přišla.
Kateřina Jeníková se roku 1771 provdala za zmíněného (výrazně staršího) Františka Josefa hraběte Vratislava. Jako věno přinesla jím nedoplacenou část za radvanovského panství (přibližně 4000 zlatých) a dlužní úpisy Karvinských, kteří také nebyli schopni svůj díl Radvanova uhradit hotově. Nedlouho nato manželé Vratislavovi od Karvinských jejich statek odkoupili a Radvanov tak opět zcelili. Po smrti hraběte Vratislava se Kateřina roku 1799 provdala za Jana Marcela svobodného pána Henneta (1732–1814), ale potomky měla pouze z prvního manželství.
Její bratr Jan (1756–1845) se narodil 6. ledna 1756 v Radvanově. Již roku 1764 nastoupil v Praze na studia do Svatováclavského semináře a následně pokračoval na pražské univerzitě ve studiu práv. Ty však nedokončil a roku 1783 vstoupil jako kadet do armády, roku 1787 byl povýšen na praporčíka a záhy na poručíka, v roce 1790 se stal nadporučíkem a roku 1795 hejtmanem pěšího pluku hraběte Wallise a následně hraběte Wenkheima (pozdější pěší pluk č. 35). V letech 1794 a 1796 byl vážně raněn a roku 1800 odešel na vlastní žádost do výslužby.
Jan Jeník z Bratřic patřil mezi přední osobnosti národního obrození a mezi první šlechtice, kteří se identifikovali jako Češi nejen teritoriálně, ale i etnicky. Protože pozemkové statky Jeníků přešly prostřednictvím jeho sestry na Vratislavy, byl finančně podporován její rodinou a zabýval se sbíráním českých literárních památek. Sepsal také vlastní vzpomínky, jež byly ale zveřejněny Čeňkem Zíbrtem až roku 1897 v Časopise Musea království Českého pod názvem Zápisky Jan Jeníka z Bratřic. Zemřel 26. srpna 1845 v Praze jako poslední člen rodu. Pohřben byl v rodinné hrobce Vratislavů v Chotýšanech u Benešova.
-------------
Polišenský, Josef - Illingová, Ella, Jan Jeník z Bratřic, Praha 1989.
