Rod Jacobi je pravděpodobně sefardského původu a do habsburské monarchie přišel z tehdy Turky kontrolovaného Valašska (dnes Rumunsko). Jako první se v Rakousku objevil na počátku 19. století Benjamin Jacobi (zřejmě 1798 – 1857), turecký obchodník s právem obchodovat ve Vídni, kde také zemřel. Měl nejméně tři děti – syna Jakoba (1818–1896) a dcery Charlotte (Caroline; 1817–1844) a Emilii (1819–1896), které zemřely svobodné a bezdětné.
Jakob (1818–1896) se narodil ve Vídni, kde vystudoval polytechnický institut. Roku 1837 vstoupil do služeb nově budované Severní dráhy císaře Ferdinanda (Kaiser Ferdinands-Nordbahn), jež měla propojit Vídeň s Moravou a Slezskem a v budoucnu s Haličí. Šlo o první trať, která v Rakousku používala parní lokomotivy. Hlavním investorem byl bankovní dům Salomona Mayera svobodného pána Rothschilda.
Jacobi zajišťoval organizační záležitosti pro obchodní oddělení a záhy prokázal mimořádné schopnosti. Byl proto pověřován stále důležitějšími úkoly a posléze získal dohled nad vedením stavby. Byl přitom podřízen Heinrichovi Sichrovskému (1794–1866), generálnímu sekretáři dráhy a jednomu z průkopníků železničního stavitelství v Rakousku, do jehož kompetence hospodářské a obchodní záležitosti spadaly.
Roku 1845 Jacobi přešel do služeb c. k. Severní státní dráhy, která měla propojit Sasko s Prahou a v Olomouci se napojit na Severní dráhu císaře Ferdinanda. Jakob byl jako místoúčetní pověřen zřízením účetní kanceláře v Praze. V roce 1850 získal místo účetního a o rok později přednostou administrativního oddělení revizního úřadu. Specializoval se přitom především na problematiku přepravních tarifů.
Od počátku 60. let působil Jacobi opět u Severní dráhy císaře Ferdinanda, kde ho generální sekretář Sichrovsky roku 1862 jmenoval vrchním účetním a krátce nato i svým zástupcem. Když Sichrovský zemřel, stal se roku 1867 novým generálním sekretářem dráhy.
Během své dlouholeté práce Jakob prokázal rakouskému státu významné služby. Vídeň oceňovala zejména jeho zásluhy na vypracování tří vojenských tarifů z let 1862, 1865 a 1868 a na organizaci vojenských transportů za konfliktů v letech 1846, 1848, 1849, 1859, 1864 a 1866. Není proto překvapivé, že byl opakovaně vyznamenán. Dne 30. prosince 1865 mu byl udělen rytířský kříž řádu Františka Josefa. O dva roky později byl za zásluhy o export 12 milionů metrických centů obilí oceněn nejvyšším uznáním rakouského vladaře. Významně se zasloužil také o snížení uhelného tarifu v letech 1859, 1866 a 1868, přičemž trval na tom, aby se při stanovování cen braly v úvahu především politické a obchodní zájmy monarchie a byla zvýhodňována domácí doprava. Tím ušetřil Rakousku značné finanční prostředka, za což mu císař František Josef kabinetním listem z 3. listopadu 1868 udělil řád Železné koruny III. třídy.
Na jeho základě Jacobi požádal o nobilitaci. Listinou ze 16. prosince 1868 byl povýšen do rytířského stavu s predikátem rytíř/Ritter von Jacobi a byl mu udělen erb odkazující na jeho povolání:
Pod černou hlavou se třemi zlatými včelami vedle sebe zlatý štít s černým hrotem. V něm jsou na zeleném trávníku koleje, po kterých běží zlatou hvězdou převýšený zlatý kůň s červenými křídly na zadních nohách a frkající z nozder oheň. Z hrotu vyrůstá černý orel s červenými jazyky. Na štítě stojí dvě korunované turnajské přílby s černo-zlatými přikrývadly. Na pravé jsou zavřená křídla, přední černé se zkříženým kladívkem a mlátkem, zadní zlaté. Klenotem na levé přílbě je rostoucí kůň ze štítu. Pod štítem je zlatá páska s černým heslem LABORE.
Jakob Jacobi se roku 1848 oženil s Emilií Mallnerovou (1825–1898), která pocházela ze slezského Bílska (dnes Bielsko-Biała), s níž měl pět dcer. Po nobilitaci se rytíř Jacobi dočkal i dalších poct. František Josef I. jej jmenoval skutečným tajným radou a udělil mu komturský kříž řádu Františka Josefa. Zemřel 19. března 1896 ve Vídni a jím rod po meči vymřel.
------------
ŽUPANIČ, Jan. Židovská šlechta podunajské monarchie. Mezi Davidovou hvězdou křížem, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012.
