Zakladatelem rodu Hotovců byl domažlický rodák Daniel Fridrich Hotovec, který si latinizoval jméno na Hotovetcius. Od listopadu 1643 studoval na pražské univerzitě filozofickou fakultu, kde v květnu 1645 dosáhl bakalářského gradu a v červenci 1647 titulu magistra.
Za švédského vpádu a po obležení Prahy roku 1648 se stal členem studentské setniny a v jejích řadách se několikrát vyznamenal. Prováděl na loďkách průzkum na Vltavě, což představovalo značné riziko. Jednou dne, kdy se do akce vypravil pouze s bubeníkem setniny, byl totiž odhalen a téměř přišel o život. Kromě samostatných akcí pomáhal Hotovetcius sedmnáct dní a nocí bránit most a účastnil se i řady jiných potyček. Když byl při jedné z nich zabit desátník osmého oddílu studentské legie, byl Hotovetcius, v té době svobodník, povýšen na jeho místo.
Za tyto zásluhy byl Daniel Fridrich Hotovetcius 7. února 1653 povýšen do českého vladyckého stavu s predikátem z Lewenhausu a byl mu udělen erb:
Stříbrným šikmým vlnitým břevnem, na kterém se vidí plovoucí labuť, černo-červeně dělený štít. V patě štítu dělostřelbou poškozená a hořící hradební zeď, na které stojí zlatý zlatě korunovaný, dvojocasý lev držící píku s červeno-stříbrným praporečkem. Na korunované kolčí přílbě s přikrývadly vpravo červeno-zlatými, vlevo modro-černými modrá koule. Na ní levým spárem stojí černý orel držící v pravém spáru zlatou korunu, v zobáku pravé sehnuté hlavy z koule vyrůstající palmovou ratolest, která je provlečena zmíněnou korunou.
Daniel Fridrich se roku 1666 oženil s Justinou Euphraxií Kropáčovou z Krymlova a Hohenfallu (†1702), vnučkou známého Filipa Fabricia z Hohenfallu, která mu porodila nejméně sedm dětí, dvě dcery a pět synů. Později působil při rentovním úřadě a zemřel po roce 1673. Pohřben byl v cesterciáckém klášteře v Sedleci.
Přesto, že Daniel Fridrich uzavřel prestižní sňatek, nacházel se na samém okraji šlechtické společnosti. Aby vylepšil pozici rodiny přijal či snad vytvořil legendu, podle které pocházel ze staročeského rodu Hotovců z Husenic. Mezi českými rytířskými rody měli být uváděni již roku 1534. Později údajně zchudli a na výsluní je vrátil až Daniel Fridrich, který podle této teorie nebyl povýšen do šlechtického stavu, ale pouze získal nový predikát.
Na základě této pověsti požádali jeho synové, kteří ovšem opět používali původní příjmení Hotovec resp. Hotowetz, JUDr. Ignác Pavel (1668–1736), rada České dvorské kanceláře, přísedící a český sekretář při tribunálu Moravského markrabství a majitel statků Kropáčova Vrutice a Katusice, Jan Václav (†1722), kanovník svatovítské a vyšehradské kapituly a děkan kostela sv. Apolináře v Praze, a Václav Podivín (†1730), mladší lovčí na komorním panství Zbiroh a později dvorní lovčí na komorním panství Brandýs nad Labem, o přiznání starého rytířského stavu Království českého s predikátem Hotovec z Husenic a Löwenhausu (Hotowetz von Hußenitz und Löwenhauß). Udělen jim byl 29. srpna 1709 zároveň s polepšením erbu:
Vlnitým stříbrným břevnem, na kterém se vidí stříbrná plovoucí labuť, černo-červeně dělený štít. V patě červeného pole je dělostřelbou poškozené město, na kterém stojí zlatý dvojocasý korunovaný lev držící v předních tlapách píku s červeno-stříbrně děleným praporkem. Na štítě jsou dvě korunované turnajské přílby s červeno-zlatými a černo-stříbrnými přikrývadly. Klenotem na pravé přílbě je na modré zeměkouli stojící černý korunovaný orel s palmovou ratolestí v pravém a zlatou korunou v levém spáru, na levé se pak vidí stříbrná labuť mezi dvěma odvrácenými praporci, pravým červeným a levým černo-stříbrně děleným.
Ignác Pavel byl třikrát ženatý. Z druhého manželství s Theresií Rosalií von Geißmar (†1718), jejíž otec Justus Moritz, původem ze staré rytířské rodiny z biskupství Paderborn, byl profesorem pražské univerzity, měl syny Karla Kajetána († po 1743) a Emanuela Františka (1704 – po 1764).
Karel Kajetán původně působil jako přísedící soudu v Olešnickém knížectví ve Slezsku a později v téže funkci u Zemského soudu na Moravě. Měl jedno dítě neznámého jména, které zřejmě přežil.
Emanuel František byl přísedícím Zemského soudu na Moravě. 13. února 1743 povýšen do starého panského stavu Království českého s predikáty pán, svobodný pán a Urozený (Herr, Freyherr und Wohlgebohren). Zároveň mu byl polepšen erb přidáním baronské koruny. Později se stal prezidentem moravského zemského soudu v Brně. Zemřel zřejmě bezdětný a svobodný a jím baronská linie vymřela.
Nejdéle přežila větev Václava Podivína. První z jeho tří synů, František († 1745), byl v letech 1734–35 farářem v Pustiměři u Vyškova. Rod tak pokračoval dalším z Václavových synů - buď Janem, jenž se roku 1778 připomíná jako c. k. hejtman a v roce 1787 získal statek Melčany u Dobříše, nebo Emanuelem, který je v roce 1778 uváděn jako plukovník. Oba se žili ještě na počátku 19. století. Z této větve měl pocházet československý ministr obchodu, živností a zahraničního obchodu (1920–21) JUDr. Rudolf Hotowetz (1865–1945).
-------------
ŽUPANIČ, Jan – FIALA, Michal, Praha 1648. Nobilitační privilegia pro obránce pražských měst roku 1648, Praha: VR Atelier, 2001.
MAŠEK, Petr, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé Hory do současnosti, díl I. Praha: Argo 2008.
KILIÁN, Jan, Filip Fabricius z Rosenfeldu a Hohenfallu. Život, rod a dílo defenestrovaného sekretáře, České Budějovice: Veduta 2005.
