Nejstarším doloženým předkem rodiny Goldbergerů byl Perec, zlatník, který se podle rodinné tradice do Uher přistěhoval z Padovy či Benátek (podle jiného zdroje z Moravy). Usadil se ve Staré Budě (Óbuda), kde se narodil jeho syn Franz (maď. Ferenc) Goldberg (1755– 1834). Ten si na začátku 19. století změnil jméno na Goldberger. Původně se zabýval prodejem textilu, později si ale se společníkem otevřel továrnu na plátno zdobené modrotiskem.
Vedení rodinného závodu později převzal Franzův syn Samuel (1784–1848), který továrnu významně modernizoval. Během uherské revoluce stála rodina Goldbergerů na straně povstalců a jejich firma pro ně vyráběla uniformy. Po vítězství Vídně byli proto potrestáni pokutou a konfiskací části zboží.
Po Samuelově smrti převzala řízení závodu jeho manželka Erzsébet Adlerová (zřejmě 1783-1869), které se podařilo roku 1854 opět získat právo na provoz velkoobchodu. Symbolem smíření Goldbergerů s Vídní se stala návštěva císaře Františka Josefa I. v jejich pešťské továrně roku 1857.
Rychlý společenský vzestup rodiny byl potvrzen povýšením do uherského šlechtického stavu, ke kterému došlo 1. listopadu 1867. Titul tehdy získaly všechny děti zemřelého Samuela Goldbergera, tedy deset synů (Fülop, Dávid, Lipót, Károly, Zsigmond, Simon, Frigyes, Jakab, Manó a Henrik) a šest dcer (Magdolna, Rozália, Johanna, Regina, Zsófia a Borbála), a také vdova Erzsébet. Při této příležitosti jim byl také udělen predikát de Buda (buday) a erb:
Modro-červeně čtvrcený štít se zlatou bordurou posázenou šestnácti modrými hvězdami. V 1. a 4. poli korunované skalnaté trojvrší převýšené hvězdou, vše zlaté, ve 2. a 3 šikmé stříbrné břevno s včelou přitozené barvy. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s modro-zlatými a červeno-stříbrnými přikrývadly. Klenotem je rostoucí zlatý lev s červeným jazykem držící v pravé tlapě tři dolů obrácené šípy s železnými hroty a červeným opeřením na dřevěných dřících. Pod štítem je zlatá páska s modrou devizou VIRTUTE ET LABORE.
Druhý nejmladší ze Samuelových synů, Emanuel (1830–1910), maďarsky Manó, se stal společníkem firmy Sam. F. Goldberger & Söhne ve Vídni a Budapešti a zastával také úřad perského generálního konzula ve Vídni. Perský šáh jej jmenoval velkodůstojníkem Řádu slunce a lva a císař František Josef I. za zásluhy o úspěch Světové výstavu roku 1873 ocenil 27. října 1873 Řádem železné koruny III. třídy. Po podání žádosti byl Emanuel Goldberger de Buda povýšen diplomem z 5. prosince 1879 do rytířského stavu a byl mu polepšen erb:
Štít zůstal nezměněn. Na něm stojí dvě korunované turnajské přílby. Klenotem na pravé je rostoucí zlatý lev s červeným jazykem držící v pravé tlapě tři dolů obrácené šípy s železnými hroty a červeným opeřením na dřevěných dřících, přikrývadla modro – zlatá, na levé dvě složená křídla, přední je červené se zlatou, zlatě zářící hvězdou, zadní je stříbrné. Pod štítem je zlatá páska s modrou devizou VIRTUTE ET LABORE.
Nejstarší syn Samuelova čtvrtého syna Carla (1810/11–1901), maďarsky Károlyho, Berthold (1848–1913), maďarsky Bertold, si se souhlasem Františka Josefa I. 7. září 1911 upravil jméno na více maďarsky znějící Buday-Goldberger de Buda.
