Počátky rodu Freudenthalů v sobě skrývají řadu záhad. Zakladatelem tohoto velmi mladého rodu byl Carl Müller (1861-1941), legitimovaný nemanželský syn Rudolfa hraběte z Wrbna a Freudenthalu (1813-1883). Jeho otec, muž těšící se důvěře císaře Františka Josefa, byl doživotním členem panské sněmovny rakouské říšské rady, dlouholetým správcem habsburských rodových statků a později generálním intendantem všech dvorních divadel. Pocházel ze starobylé slezské rodiny, jejíž kořeny sahají až do 13. století. Svému synovi zajistil přijetí do prestižní vídeňské školy Theresianum a roku 1876 také u císaře dosáhl jeho legitimace per rescriptum principis, po níž František Josef zároveň chlapce povýšil nejvyšším listem z 27. června 1876 na svobodného pána s novým jménem Freudenthal. Šlo o část otcova predikátu (von Wrbna und Freudenthal) a také nově udělený erb byl odvozen od wrbnovského znaku
V modrém poli zlatá lilie. Na štítě stojí koruna svobodných pánů a na ní korunovaná turnajská přílba s modro-zlatými přikrývadly. Klenotem je pět per – zlaté, modré, zlaté, modré a zlaté. Štítonoši jsou dva zlatí gryfové stojící na modré pásce.
Otazníkem je osoba Carlovy matky. Podle dostupných materiálů je téměř jisté, že tato žena, Anna Müllerová (1840-1917), byla nemanželskou dcerou „posledního lancknechta“ Bedřicha knížete Schwarzenberga (1799-1870) a jisté vysoce (či snad dokonce nejvýše postavené) dámy. Zřejmě šlo o Therese hraběnku Pálffyovou rozenou Rossi (1805-1891), původem z piemontského šlechtického rodu, vdovu po Miklósi hraběti Pálffym (1797-1830).
První baron Freudenthal zdědil na základě otcovy poslední vůle zřejmě veškerý jeho movitý majetek ve výši 100 000 zlatých, za který roku 1886 koupil od baronské rodiny Kleinů z Wisenbergu velkostatek a zámek Immendorf v Dolních Rakousích. Nemovitý majetek Rudolfa Wrbny, zejména moravské panství Holešov, získal jeho příbuzný Rudolf Wrbna (1864-1927), pozdější hrabě Wrbna-Kaunitz-Rietberg-Questenberg und Freudenthal. Musel ale Carlovi Freudenthalovi vyplácet doživotní roční rentu ve výši 10 000 zlatých. Carl později vstoupil do politiky a stal se poslancem dolnorakouského zemského sněmu a zdejším vůdcem ústavověrné strany ve velkostatkářské kurii, později zástupcem dolnorakouského zemského maršálka, poslancem říšské rady a 19. května 1917 jej císař Karel I. jmenoval doživotním členem panské sněmovny. Na konci 90. let 19. století se dokonce neúspěšně pokusil dosáhnout hraběcího titulu a jména Wrbna.
Carlův otec také zprostředkoval jeho sňatek se sestrou budoucího majitele holešovského panství Agathou hraběnkou z Wrbna (1861-1921). V manželství se narodily tři děti – dvojčata Karl (1886-1952) a Rudolf (1886-1955) a dcera Marie Marguerite (1894-1981). Zatímco Rudolf se v dospělosti věnoval správě rodového majetku, Karl po absolvování vojenské služby (dosáhl hodnosti poručíka v záloze) vstoupil do státní služby. Na konci roku 1909 byl přijat jako konceptní praktikant na dolnorakouské místodržitelství ve Vídni, odkud ale již po deseti měsících přestoupil na provizorní konceptní praxi v c. a k. ministerstvu císařského domu a zahraničí. V listopadu 1911 složil diplomatické zkoušky a k 1. prosinci 1912 byl jmenován vyslaneckým atašé ve Washingtonu. 23. ledna 1914 byl přeložen na prestižnější místo na velvyslanectví do Říma, kde setrval až do vyhlášení války, tedy do 23. května následujícího roku. Jako záložní důstojník byl aktivován a povolán do armády. V prosinci 1915 byla jeho dosavadní státní služba oceněna povýšením na legačního tajemníka II. třídy a krátce nato, v lednu 1916, byl Freudenthal uvolněn z vojenské služby a přeložen zpět na ministerstvo zahraničí. Odtud byl 2. března 1916 vyslán do Athén a 27. prosince 1916 do okupovaného Bělehradu, kde byl jako diplomat a zároveň důstojník k dispozici zástupci c. a k. ministerstva zahraničí při zdejším Vojenském generálním guberniu. V Bělehradě Freudenthal setrval tři měsíce. V dubnu 1917 byl provizorně (od května téhož roku definitivně) přeložen na vyslanectví do spojenecké Sofie. Otevírala se před ním zřejmě slibná kariéra c. k. diplomata, kterou ukončil rozpad Rakousko-Uherska. Přestoupil však do rakouské diplomatické služby. Karl mladší se nikdy neoženil a zemřel svobodný roku 1952 v Purkersdorfu u Vídně.
Rod tak pokračoval potomky jeho bratra Rudolfa, jenž se v květnu 1918 ve Vídni oženil s Harriet svobodnou paní Parishovou ze Senftenbergu (1894-1944). Rodové sídlo, zámek Immendorf, byl na samém konci druhé světové války, v květnu 1945 ustupujícími jednotkami SS vyhozen do povětří a zcela zničen. Přitom vzala za své řada vzácných uměleckých památek a také rodinný archiv.
Rudolfovým dědicem se stal jeho syn Dipl. Ing. Johannes Karl (*1934). Od roku 1966 je ženatý s Angelou hraběnkou Gudenusovou (*1944) a má šest dětí – pět dcer a syna Ing. Rudolfa (*1969), současného správce statku Immendorf, který se roku 2002 v Berlíně-Reinickendorfu oženil s Annou Marií Schnebel-Hagedornovou (*1965).
Županič, Jan. Müller, Freudenthal či Wrbna? Příspěvek k dějinám rakousko-uherské šlechty. Genealogické a heraldické informace, 2007, vol. XII (XXVII.), s. 86-92.
Županič, Jan – Horčička, Václav – Králová, Hana, Na rozcestí. Rakousko-uherská zahraniční služba v posledních letech existence monarchie, Praha 2009.
