JUDr. Václav Bělský (1818-1878) se narodil v Bratkovicích u Kladna. Po gymnaziálních studiích v Litoměřicích a Hradci Králové nastoupil na pražskou Karlo-Ferdinandovu univerzitu, kde roku 1845 získal doktorát. Svou kariéru zahájil roku 1850 jako tajemník při nově zřízené obchodní a živnostenské komoře v Praze, ale záhy se mu podařilo získat výnosný (protože numerem clausem stále omezený) úřad notáře (1851) a později advokáta (1858).
Politicky byl činný již v roce 1848, kdy se stal členem Národního výboru a pražského obecního zastupitelstva. V období neoabsolutismu se z politického života stáhl, ale po obnovení ústavnosti roku 1861 opět zasedl v pražském obecním zastupitelstvu a dokonce byl zvolen náměstkem purkmistra Františka Václava Pštrosse. Po jeho smrti se pak roku 1863 stal pražským purkmistrem.
V této funkci se zasloužil o rozvoj hlavního města království, ale největší zásluhy získal po bitvě u Hradce Králové roku 1866, kdy Prusové obsadili Prahu. Ve chvíli, kdy byli vyšší rakouští úředníci evakuováni, v úřadě zůstal a obratným jednáním s pruskými veliteli se mu podařilo zabránit rabování a omezit škody na minimum. V době okupace také organizoval práci pro nezaměstnané dělníky, kteří pro Prahu mj. budovali nové silnice a tzv. Letenské sady.
Kabinetním listem 18. srpna 1866 mu císař František Josef I. udělil rytířský kříž Leopoldova řádu, na jehož základě Bělský záhy požádal o nobilitaci. Protože jím navržený znak neodpovídal heraldickým předpisům, musel být za dohledu erbovního cenzora revidován. Majestátem ze 14. března 1867 byl Wenzel (Václav) Bělský povýšen do rytířského stavu s predíkátem Ritter von (rytíř) a byl mu udělen erb:
Ve stříbrném štítě je červené kosmé břevno se stříbrnou zděnou korunou provázenou nahoře kosmo položeným plamenným mečem se zlatým jilcem a záštitou, dole zelenou palmovou ratolestí. Na štítě spočívají dvě korunované turnajské přílby s červeno – stříbrnými přikrývadly. Klenoty: I. dvě rozevřená stříbrná křídla, na pravém kosmé, na levém šikmé červené břevno se zlatou hvězdou, mezi nimi obilný klas; II. rostoucí stříbrný dvojocasý lev s červeným jazykem držící v pravé tlapě zelenou palmovou ratolest. Pod štítem se vine červené páska se stříbrnou devizou ANIMO ET FIDE.
Již roku 1867 Bělský odstoupil z funkce purkmistra, protože odmítl akceptovat výtku, jím u udělil náměstek českého místodržitelev roce 1867. Aféra s jeho rozhodným nesouhlasem s rakousko-uherským vyrovnáním.
Tím ale politická kariéra Václava Bělského neskončila. V letech 1863 - 1872 byl poslancem českého zemského sněmu (za kurii měst) a v letech 1870 - 1872 poslancem říšské rady, ale vzhledem k české politice pasivní rezistence tuto funkci nevykonával. Byl pohřben v rodinné hrobce na vyšehradském hřbitově v Praze.
Jan ŽUPANIČ - Michal FIALA
