Bratři Beckové, komerční rada Otto (1873-1960) a Edmund (1878-1942), spolumajitelé velké textilní firmy Wilhelm Beck & Söhne, byli údajně 31. října 1918 císařem Karlem I. povýšeni bez taxy do stavu svobodných pánů. Z dochovaných materiálů se však zdá, že jim titul panovník udělil až ve svém exilu ve Švýcarsku (stejně o několik dní později rytířský titul jako jejich bratranci Arturovi). Na každý pád ale byl všeobecně uznáván a dokonce zanesen i do Gothajského almanachu. Zde je také popsán erb, který si bratři zvolili, ale jež jim nikdy nebyl udělen:
Dělený štít se srdečním štítkem. Ten je modrý se stříbrným okrajem a v něm je stříbrná orlí hlava s červeným jazykem. Nahoře děleno, vpravo je ve zlatě černá váha, vlevo je ve stříbře kosmo položený meč se zlatým jilcem a záštitou překřížený vřetenem přirozených barev. Dole je v modrém stříbrný člun. Na štítě spočívá koruna svobodných pánů a na ní korunovaná turnajská přílba s modro – stříbrnými přikrývadly. Klenotem jsou dvě modrá rozevřená křídla se stříbrným břevnem.
Po první světové válce žil Otto střídavě na Slovensku, kde si koupil kaštiel a statek Rohov nedaleko města Senica, a ve Švýcarsku. Zde také roku 1960 zemřel. Edmund se natrvalo usadil ve Velkém Meziříčí, kde jej zastihla i německá okupace. Jeho jediný syn Peter (*1923) se zahránil díky akci Nicolase Wintona, Edmund s manželkou a dcerou zahynuli v lublinském ghettu.
