Hermann Zeissl (1817-1884) se narodil se ve vsi Čtyřicet Lánů u Svitav ve vážené židovské rodině, jejíž členové zde žili ještě za první Československé republiky. Roku 1839 začal studovat lékařskou fakultu vídeňské univerzity, kde roku 1845 získal titul doktora lékařství a o rok později chirurgie.
Od roku 1861 působil na vídeňské univerzitě jako mimořádný profesor. Měl mimořádné pedagogické nadání a studenty byl velmi oblíben. Když bylo ve vídeňské Všeobecné nemocnici (Allgemeines Krankenhaus) roku 1869 zřízeno oddělení pro léčbu syfilis, stal se jeho primářem a tuto funkci zastával až do roku 1883, kdy musel pro vážnou nemoc odejít do penze.
Císař František Josef I. jej krátce nato nejvyšším rozhodnutím z 21. srpna 1883 bez taxy povýšil do šlechtického stavu. Listina byla vydána 12. října 1883 a jejím prostřednictvím Hermann získal titul šlechtic Zeissl/Edler von Zeissl a erb:
Polcený štít. Pravé pole je černo-zlatě dělené se lvem střídavých tinktur, který drží v předních tlapách přirozeně zeleného hada s větvičkou se třemi zelenými brčálovými listy v tlamě. Levé pole je červené se stříbrným břevnem provázeným nahoře a dole stříbrnou lilií. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s černo-zlatými a červeno-stříbrnými přikrývadly. Klenotem jsou dva rohy – pravý černo-zlatě, levý červeno-stříbrně šachovaný, z jejichž konců vyrůstají tři brčálové lístky, a mezi nimi stříbrná lilie.
Roku 1847 se v moravské Skalici oženil s Barbarou (1826-1892), dcerou bohatého soukromníka Nathaniela Löwa (zemř. 1860), se kterou měl syna Maximiliana Michaela (1853-1925). Ten šel v otcových stopách a stejně jako on se stal lékařem a uznávaným odborníkem a léčbu kožních a pohlavních nemocí. Také byl jmenován mimořádným univerzitním profesorem a později také vládním radou. Roku 1884 se oženil se s dcerou velkoprůmyslníka a velkostatkáře Antona Davida rytíře Kuhnera (zemř. 1885) Luise Bonou (*1858) a o čtyři roky později konvertoval ke křesťanství. V manželství se mu narodila dcera Katharina (1885-1893) a syn Hermann (1888-1967). Ten vystudoval práva a ve 20. letech se stal sekčním šéfem na rakouském spolkovém ministerstvu školství. Po anšlusu Rakouska roku 1938 emigroval i se svými třemi dětmi do Velké Británie.
--
ŽUPANIČ, Jan. Židovská šlechta podunajské monarchie. Mezi Davidovou hvězdou křížem, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012.
