Otttersdorfové, či též nepřesně Sixtové z Ottersdorfu, byli rakovnickou patricijskou rodinou a původně užívali příjmení Šoustr. Připomínáni jsou již k roku 1445. Pozdější erbovní rod pocházel pravděpodobně od Jana Šoustra (†1544), jehož syny (a zřejmě nevlastními bratry) byli Sixt (kol. 1500–1583) a Ambrož (†1559). Oba absolvovali pražskou univerzitu a právní studia v saském Wittenbergu.
Ambrož (†1559) se narodil v západočeských Žluticích. Po ukončení univerzity se usadil na Starém Městě pražském, odkud odešel do Brna. Zde začal pracovat v městské kanceláři a roku 1540 připomíná jako radní písař. V roce 1545 vydal knihu Výklad na zřízení Markrabství moravského, díky čemuž získal značný věhlas v juristických kruzích. Stejně jako jeho bratr Sixt odložil příjmení Šoustr. Kolem roku 1540 společně získali predikát z Ottersdorfu a erb (přesné datum a podoba erbu nejsou známy):
Ve zlatém štítě jsou dvě černá křídla.
V roce 1550 byl Arnošt z Ottersdorfu přijat do rytířského stavu Markrabství moravského a kromě několika domů v Brně získal také několik vesnic. V roce 1558 se stal majitelem Blaska, manského statku olomouckého biskupství. Oženil se s Markétou, dcerou brněnského měšťana Wolfganga Schmittnara, s níž měl syny Pavla a Jana (†1576) a dceru Justinu.
Mnohem známější je mladší větev, která pochází od Sixta z Ottersdorfu (kol. 1500–1583). Do Čech se vrátil kolem roku 1534 a stejně jako bratr se usadil na Starém Městě pražském, kde již zůstal. Působil v obecní radě a později se stal staroměstským kancléřem.
Roku 1547 se účastnil jako zástupce měst prvního stavovského povstání. Příliš aktivní zřejmě nebyl, protože byl po jeho porážce jen krátce vězněn a dalšímu trestu unikl. V dalších letech se již politického života příliš neúčastnil, během jednání o České konfesi roku 1575 se ale stal defenzorem za městský stav. Spolu s Pavlem Kristiánem z Koldína pracoval na úpravě městských práv a od roku 1557 byl členem komise, která se zabývala revizí zemského zřízení. Od roku 1570 byl radou soudu nejvyššího purkrabí pražského.
Byl také literárně činný. Již roku 1540 vydal společně s bratrem Ambrožem „O věcech a způsobech národu tureckého“ Pavla Jovia, jíž věnoval arcivévodům Maxmiliánovi a Ferdinandovi, provedl revizi a částečně nový překlad bible podle latinských a řeckých textů a je autorem řadu dalších překladů i vlastních prací. Velmi zajímavé jsou jeho vzpomínky na stavovské povstání „Akta aneb knihy památné čili historie oněch dvou nepokojných let v Čechách 1546 a 1547“.
Během života získal v Praze značný majetek, a to jak díky vlastním schopnostem, tak prostřednictvím dvou sňatků. Jeho první manželkou byla od roku 1540 Dorota od Půl kola (míněn dům v Michalské ulici vedle Železných dveří). Podruhé se někdy v 60. letech oženil s Kateřinou Mrázovou z Milešovky (†zřejmě 1607). Zemřel roku 1583 a svůj veškerý majetek rozdělil rovným dílem mezi druhou manželku, syny Jana Theodora a Sixta Theodora a dcery Dorotu, Reginu, Kateřinu, Lidmilu, Annu a Zuzanu.
Z dcer je důležité zmínit Dorotu, která pocházela z prvního manželství. Jejím prvním manželem byl doktor lékařství Adam Lehnar z Kouby. Po jeho smrti se provdala za Jana Platejse z Plattenštejna (†1620). Ten pocházel ze saského Wittenbergu, ovšem záhy se přihlásil ke katolické církvi a stal se německým sekretářem České dvorské kanceláře. Roku 1585 byl přijat do rytířského stavu.
Sixt Theodor († zřejmě 1607) se zřejmě roku 1597 oženil s Kateřinou z Mutěnína, s níž vyženil dům U Jaroslavů v Karlově ulici a později koupil i známý dům U Nedvídků (dnes U medvídků). Měl syna Jana Fridricha, který zemřel buď před otcem nebo současně s ním.
Největšího věhlasu dosáhl druhý ze synů Jan Theodor (zřejmě 1569–1654). Po otci zdědil tzv. Sixtovský dům v Celetné ulici (č. p. 553/2) ležící při vyústění Celetné ulice na Staroměstské náměstí, jenž Sixt z Ottersdorfu koupil roku 1560. Jeho plným vlastníkem se ale stal až po matčině smrti roku 1607 a následně jej nechal nákladně přestavět. Oženil se s Lidmilou (†1644), dcerou Lorence Hella z Wolfenštorfu, která mu věnem přinesla několik nemovitosti v Kolíně.
Roku 1604 (zápis v Salbuchu je neúplný) jej císař Rudolf II. roku 1604 povýšil do šlechtického stavu a polepšil mu erb:
Ve zlatém štítě jsou dvě černá křídla. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přílba s černo – zlatými křídly. Klenotem je černá orlice se zlatou zbrojí.
Jan Theodor stejně jako jeho otec studoval na univerzitě ve Wittenbergu. V době rostoucího konfesijního napětí se angažoval na protestantské straně a po vyhlášení Rudolfova Majestátu na náboženskou svobodu roku 1609 byl za defensora za městský stav. Po vypuknutí stavovského povstání byl jmenován jedním z direktorů městského stavu a radou apelačního soudu. Roku 1619 podepsal Českou konfederaci.
Po porážce povstání byl odsouzen k trestu smrti stětím. Na popraviště vešel jako první příslušník městského stavu. V tu chvíli se ovšem na popravišti objevili jeho synovci, bratři Platejsové z Platenštejna, a oznámili, že jej český místodržitel Karel z Lichtenštejna dočasně omilostnil a nařídil, aby byl do dalšího rozhodnutí císaře uvězněn. Jeho majetek byl ovšem konfiskován, částečně postoupen rodině Platejsů, částečně prodán. Přepychový dům v Celetné ulici byl roku 1622 postoupen Filipovi Fabriciovi z Rosenfeldu.
Jan Theodor byl nakonec omilostněn, ale protože nechtěl konvertoval ke katolictví, odešel po vyhlášení Obnoveného zřízení zemského s rodinou do Saska a zemřel roku 1653 v Drážďanech. V manželství měl syny Vratislava Sixta a Václava Sixta a dcery Reginu Kateřinu provdanou Wesbergerovou a Kateřinu, o jejichž dalších osudech nemáme informace.
Fiala, Michal: Tři studie k české renesanční heraldice (Znaky měšťanů Starého Města pražského ve světle Salbuchů) II. Heraldická ročenka 1994, s. 42, 44.
--
Michal FIALA – Jan ŽUPANIČ
