Sferinové (též Sferýnové) byli pražskou měšťanskou rodinou, která se vypracovala mezi pražskou elitu. Dne 23. srpna 1590 císař Rudolf II. udělil bratrům Janovi a Jakubovi predikát ze Sferinu (Sferýnu) a erb:
Dvakrát polcený štít. Pravé pole je zlato-černě dělené. Nahoře kohout popelavé barvy stojící na modrém globu se zlatým stojanem ve spodním poli. V prostředním modrém poli se vidí tři zlaté hvězdy nad sebou. Levé pole je červené se stříbrným kosmým břevnem. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s červeno-stříbrnými a černo-zlatými přikrývadly. Klenotem jsou dva rohy, pravý zlato-černě dělený, levý červený se stříbrným kosmým břevnem, a mezi nimi kohout popelavé barvy stojící na zemské sféře z pravého pole štítu.
Zatímco o Jakubovi podrobnější informace nejsou k dispozici, Jan (†1628) by významnou osobností. Původně náležel ke staroutrakvistům. Když se ale na konci 16. století začala rozevírat propast mezi těmito kališnickými tradicionalisty a ostatními reformovanými, stal se katolíkem. Roku 1618 byl radním Nového Města pražského a krátce po defenestraci sice vyjádřil ochotu spolupracovat se stavy a direktory, ovšem jen za podmínky, že se nepostaví proti Habsburkům.
Díky tomu nebyl po bitvě na Bílé hoře trestán. Právě naopak. Byl jmenován členem Komise k vyšetřování dluhů a pohledávek na konfiskovaných statcích (Commissio liquidationis et revisionis), která řešily konfiskace a úhrady pokut příslušníků městského stavu. V téže době se ujal slavného básníka a spisovatele Šimona Lomnického z Budče (1552–1623), který během české války přišel o veškerý majetek, a poskytl mu přístřeší a ochranu. V jeho novoměstském domě později Lomnický zemřel.
Jan Sferin ze Sferinu se oženil s Kateřinou (†1632), vdovou po příslušníku staroměstské rodiny Danielu Harovníkovi, příslušníku staroměstské patricijské rodiny. Manželství ale zůstalo bezdětné. Svou rozsáhlou knihovnu Jan odkázal pražským františkánům.
Vazby mezi rodinou Harovníků a Janem Sferinem byly zřejmě poměrně úzké. Přijal totiž ke svému erbu a predikátu jak zmíněného Daniela Harovníka, tak jeho bratra Michala Jakuba, ovšem toto erbovní strýcovství nebylo potvrzeno panovníkem. Tento krok se zřejmě netýkal dalšího ze sourozenců Jana Adama († zřejmě 1630), knihaře na Starém Městě pražském. Teprve jeho syn Fabián Václav Harovník (†1683) získal od císaře Ferdinanda III. 10. ledna 1654 povolení užívat erb a predikát Jana Sferina ze Sferinu a zároveň byl povýšen do českého šlechtického stavu.
--
ŽUPANIČ, Jan – FIALA, Michal, Praha 1648. Nobilitační privilegia pro obránce pražských měst roku 1648, Praha: VR Atelier, 2001.
