Rod Žižků z Trocnova je velmi dobře znám díky slavnému husitskému hejtmanovi Janovi (†1424), který později užíval predikátu z Kalicha. Jan po sobě zanechal jen dceru provdanou za Ondřeje z Dubé (†1428), ale měl také bratra Jaroslava (†1428). Zda ten měl potomky, není známo, ale není to vyloučeno, protože se rodina v pramenech připomíná i později. Vzhledem k chybějícím informačním zdrojům ale není jisté, zda jsou tito Žižkové z Trocnova příbuzní s rodinou husitského vojevůdce.
Na počátku 90. let 16. století se např. v městečku Kolínec ležícím mezi Klatovy a Sušicí připomíná jako písař Adam Žižka z Trocnova, který zde žil ještě roku 1622.
K rodu Žižků z Trocnova se v 17. století hlásili také Mathias, strážmistr dělostřelectva, a jeho bratr neznámého jména, kteří oba padli v císařských službách. Mathiasova syna neznáme, ale jeho vnukem byl Johann Maximilian Zischka von Trotznau (1681-1754). Sedmnáct let sloužil v kyrysnickém pluku vévody falcko-neuburského císařské armády, kde se účastnil řady bojů v Itálii, Francii a Bavorsku a později dosáhl hodnosti poručíka. Po odchodu z armády se stal hospodářským úředníkem na moravských panstvích knížete z Lichtenštejna, v roce 1733 se připomíná jako inspektor v Břeclavi a roku 1735 byl povýšen na hospodářského radu.
Ještě roku 1735 Johann Maximilian požádal císaře Karla VI. o povýšení do říšského šlechtického stavu. Vyzdvihl, že pochází ze starého českého šlechtického rodu a požádal o potvrzení svého erbu. Zajímavé přitom je, že jeho znak byl zcela odlišný od erbu slavného vojevůdce, jehož rod nosil erb s rakem. Říšská kancelář jeho tvrzení jinak neověřovala, protože nežádal o potvrzení, ale o nové udělení titulu. Protože se mohl prokázat požadovanými zásluhami, panovník jej listinou danou ve Vídni 17. února 1735 povýšil do říšského šlechtického stavu s predikátem Zischka von Troznau. Text diplomu však uváděl, že jeho předkové patřili před mnoha sty lety mezi šlechtice Království českého a potvrzoval mu (nikoli nově uděloval) erb:
Čtvrcený štít. V 1. a 4. modrém poli jsou tři stříbrné lilie (2,1), ve 2. a 3. zlatém polovina černého medvěda vykračujícího z okraje pole. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přílba s černo – zlatými a modro – stříbrnými přikrývadly. Klenotem je rostoucí obrněný muž držící v pravici meč se zlatým jilcem a záštitou.
O dvanáct let později, v srpnu 1746, požádal Johann Maximilian navíc Marii Terezii o povýšení do starého českého rytířského stavu a udělení českého inkolátu. Prosba byla nepochybně motivována ziskem moravského panství Bílá Lhota u Litovle, které koupil nedlouho předtím a k jehož držbě inkolát nezbytně potřeboval.
Vyřízení této prosby však oddálilo Zischkovo tvrzení o starošlechtickém původu a jeho odkaz na společný původ s hejtmanem Janem Žižkou s Trocnova. Protože nepředložil požadované dokumenty o svém původu, udělila mu Česká dvorská kancelář mimořádný půlroční dispens k držbě Bílé Lhoty. Ani během této doby Zischka požadované materiály nezískal, a proto svou prosbu revidoval a nově požádal jen o rytířský stav (nikoli starobylý) a rezignoval na svůj predikát. Takto formulovaná prosba již byla kanceláří doporučena a diplomy z 23. listopadu získal Johann Maximilian vyžádaný rytířský titul s predikátem von Zischka a český inkolát.
Erb zůstal nezměněn.
Johann Maximilian von Zischka zemřel 6. ledna 1754. S Cäcilií Heubergerovou měl zřejmě čtyři syny, které ale nedokázalo malé panství Bílá Lhota uživit. Roku 1762 bylo prodáno a rod později již žádné deskové statky nezískal. Další členové rodu se pak věnovali převážně vojenské a civilní státní službě.
Během 19. století rodina přijala českou podobu příjmení Žižka a přes znění tereziánské nobilitační listiny v Rakousku užívala i predikát z Trocnova/von Trocnov, na který ale měla nárok jen mimo habsburské země.
Pravnukem Johanna Maximiliana byl Adolf Anton Žižka (1846-1916). Ten počátkem 1887 požádal c. k. Ministerstvo vnitra o opisy nobilitačních diplomů a inkolátního diplomu, které neměl. Uvedl, že se originály těchto dokumentů ztratily. Podle ministerstva mohl být důvodem fakt, že se jeho otec Wenzel (1812-1870), pozdější c. k. vojenský účetní oficiál (tj. nadporučík), narodil jako nemanželský syn c. k. hejtmana Wenzela (1780-1814) a teprve později byl legitimován. Podle vyjádření šlechtického odboru tohoto úřadu nebyly o jeho původu žádné pochyby, a proto mu byly po zaplacení příslušného poplatku požadované dokumenty vyhotoveny a předány. Rodina Žižků, potomků Adolfa Antona, žije v České republice dodnes.
--
ŽUPANIČ, Jan – Fiala, Michal – Koblasa, Pavel, Šlechtický archiv c. k. ministerstva vnitra – Erbovní listiny Národního archivu, Státního oblastního archivu v Praze, Archivu hlavního města Prahy (dodatky), Archivu Národního muzea (dodatky), Praha : Agentura Pankrác, 2014.
Michal FIALA – Jan ŽUPANIČ
