Společným předkem všech linií Dormizerů (též Dormitzerů) je Meir ben Mechanem (Markus) Dormitzer (1761–1816), ředitel komise pro výběr židovské daně. S Reisel (Rosalií) Kuhovou (kol. 1765 – 1830) měl devět dětí, osm synů a dceru Rebekku (Rosalii; 1792–1860), která se se provdala za svého strýce Arona Emanuela Dormitzera (zřejmě 1779 – 1844), obchodníka v Praze a majitele přádelny bavlny v Berouně. Šest Markusových synů založilo vlastní linie, díky čemuž se rod nesmírně rozvětvil.
Šlechtická větev pochází od nejznámějšího s nich Leopolda (1798–1851), zvaného též Löw. Jako většina jeho příbuzných i on začal podnikat v oblasti výroby textilu a v polovině 30. let stal se majitelem tiskáren balvny na Novém Městě pražském a v Holešovicích. Roku 1832 vzbudil velký rozruch svým návrhem pražskému guberniu, aby židovští obchodníci a podnikatelé přeložili den odpočinku ze soboty na neděli a sjednotili tak pracovní dobu křesťanských a židovských podniků. Protože úřady měly o této reformě pochybnosti a obávali se reakce židovského obyvatelstva, nebyl návrh realizován. Byl také členem Jednoty pro povzbuzení průmyslu v Čechách, kterou spoluzaložil jeho švagr Leopold Jerusalem von Salemfels (1789–1842). Ve čtyřicátých letech Dormizerův podnik zaměstnával 600 až 700 dělníků a patřil mezi největší a nejvýznamnější v Rakousku.
Roku 1815 se v Praze oženil s Evou Barbarou (Babette) Jerusalemovou (1793–1873), dcerou Mosese Jerusalema a Rosy Przibramové, čímž se ještě více sblížil s dalšími významnými podnikatelskými rodinami. V manželství se narodilo celkem šest dětí.
Nejstarší dcera Sophie (1815/16 – 1825) zemřela jako dítě. Franziska (1816–1899) si vzala lékaře Sigmunda Hofmanna šlechtice von Hofmannsthal (1805–1883), jehož otec Isaak Löw byl významným rakouským podnikatelem. Marie (1818–1886) se stala manželkou svého bratrance Salomona Przibrama (1808–1865), syna továrníka Arona Beera Przibrama a Therese Jerusalemové. Nejmladší Emilie (1824–1896) se pak provdala za vídeňského velkoobchodníka Mayera Arthura rytíře Schnappera (1822–1886).
Starší ze dvou Leopoldových synů, Maximilian (1820–1881), žil v Praze i Vídni. Podnikal v textilním průmyslu a spolu s Edmundem Schebkem publikoval několik studií o Krušnohoří. Byl také prezidentem obchodní a živnostenské komory v Praze a poslancem českého zemského sněmu i říšské rady. Za své zásluhy byl vyznamenán komturským křížem řádu Františka Josefa a řádem Železné koruny III. třídy, jenž zakládal nárok na udělení rytířského titulu. O nobilitaci však nikdy nepožádal. Od roku 1850 byl ženatý s Regine šlechtičnou Parente (1828–1906), dcerou velkoprůmyslníka a prezidenta obchodní a živnostenské komory v Terstu Salomona svobodného pána von Parente. Zemřel však bez potomků.
Mladší Jakob Dormizer (1821–1904) žil v Praze a záhy po zřízení obchodní komory v Praze v polovině 19. století se stal jejím členem. Část svých finančních zisků investoval do nemovitostí – v Praze vlastnil jiné palác v Panské ulici v Praze a roku 1872 koupil zámek a velkostatek Tulešice u Moravského Krumlova o výměře více než 1300 hektarů.
Měl značné zásluhy o rozvoj průmyslu, ale patřil také mezi velkorysé mecenáše. Podporoval většinu pražských dobročinných spolků a sám pak zřídil Společnost pro výstavbu dělnických bytů v Praze, které daroval 30 000 zlataých a poskytl bezúročnou půjčku. Za tyto zásluhy jej z 29. března 1875 jej císař František Josef I. bez taxy povýšil do šlechtického stavu. Listinou ze 2. září 1875 Dormizer získal čestný titul šlechtic/Edler von a erb:
Polcený štít. Pravé pole je modré se stříbrnou patou, na které stojí stříbrný lev s červeným jazykem. Levé pole je červené se zlatou hlavou. V červeném poli se vidí na zeleném pahorku stojící stříbrná věž s cimbuřím s otevřenou branou převýšenou třemi střílnami (2:1). Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s modro–stříbrnými a červeno–zlatými přikrývadly. Klenotem je zlatá hvězda mezi stříbrno–modře a zlato–červeně dělenými otevřenými křídly.
Jacob šlechtic Dormizer se oženil s Pauline Jerusalemovou šlechtičnou von Salemfels (1832–1910), jejíž otec Leopold patřil mezi nejvýznamnější osoby a největší mecenáše pražské židovské obce. I ona byla velmi aktivní v oblasti dobročinnosti, za což později obdržela Alžbětin řád, první ženský záslužný řád rakousko–uherské monarchie.
Snad ze zdravotních důvodů se Jacob svých podnikatelských aktivit postupně stáh, přičemž značná část jeho podniků přešla do rukou příbuzného Friedricha Kubinzkého. Následně pobýval v letních měsících na zámku v Tulešicích, zatímco v zimě v jihotyrolských lázních Meranu, kde také roku 1904 zemřel. Statek Tulešice vlastnila až do své smrti jeho žena Pauline. Zemřela také v Meranu a pochována byla po boku svého manžela na židovském hřbitově v Moravském Krumlově. Tulešice přešly na příbuzné, kteří je roku 1912 prodali.
––
Županič, Jan. Židovská šlechta podunajské monarchie. Mezi Davidovou hvězdou křížem, Praha 2012.
Županič, Jan, Habsburská šlechta. Proměna elit podunajské monarchie v dlouhém 19. století, Praha 2023.
