Archivováno NK ČR

Vltavský z Mannsschwertu a Helfenburgu

Prvními známými předky rodu Vltavských z Mannsschwertu a Helfenburgu byli Albrecht, řezník v Týně nad Sázavou, s manželkou Annou. Jejich syn Jakub Vltavský řečený též Albrechtů či Flekmas (†1653) byl primátorem v Týnci nad Vltavou a s manželkou Kateřinou měl syna Jakuba, který roku 1628 získal v Týnci městské právo. Jakub se oženil s Dorotou a jejich synem byl Václav Albrecht (†1669).
 
Václav Albrecht Vltavský se narodil ještě v Týnci, ale před rokem 1633 se přestěhoval do do Prahy. Oženil se zde s Lidmilou, vdovou po Janu Kelblovi Píseckém, jež mu manželským vzdáním ze prosince 1633 přinesla část domu na Novém Městě pražském ve čtvrti sv. Petra č.p. 1017 v ceně nejméně 1250 kop míšeňských. Zbylou část koupil roku 1641 za 300 zl. V téže době zřejmě od některého z palatinů získal erb a přídomek ze Schlangenfeldu. Roku 1640 se stal měšťanem Nového Města pražského. Ve zdejší čtvrti sv. Jindřicha později získal dům č.p. 814/b U Patyanů, k němuž roku 1643 za 90 zl. přikoupil spáleniště, na kterém stával dům 814/a U Krkavců. V době švédského útoku na Prahu roku 1648 byl novoměstským obecním starším a kasírem vrchního proviantního úřadu. Při obraně města byl hejtmanem druhé setniny řemeslníků. Bojoval velmi statečně a vyznamenal se v bojích u Koňské brány, kde se neohlížel ani na to, že jeden z jeho domů i s celým zařízením (zřejmě vyženěný v Petrské čtvrti) byl nepřátelskou dělostřelbou a granáty zcela zničen. Kromě přímého podílu na obraně se Vltavský staral i o to, aby se do města po řece dostalo dříví a vápno, nezbytné ke zpevnění pražských hradeb a šancí. Za svou statečnost a uvedené zásluhy byl dne 8. prosince 1649 povýšen do rytířského stavu s novým predikátem Vltavský z Mannsschwertu a Helfenburgu (Wltawský von Mannsschwerdt und Helfenburg) a byl mu udělen erb:  
 
Dělený štít. V pravém červeném poli stojí voják u pasu s prázdnou pochvou, na hlavě černý klobouk s bílým chocholem na hlavě a dlouhými splývavými vlasy. Oděn je do žlutého koletu s bílým límcem a železným nákrčníkem, rukávy a kalhoty jsou broskvové barvy. Nad levým ramenem má červené polní označení se zlatými hroty, na nohou bílé holinky se zlatými ostruhami. Ve zdvižené pravé ruce drží meč se zlatým jílcem a záštitou, levici má zapřenu v bok. Levá polovina štítu je zlato-modře dělena. V horním poli stojí na železné dělové kouli černý korunovaný orel se zelenou palmovou ratolestí v zobáku, v dolním jsou tři zlaté hvězdy (1,2). Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s červeno-stříbrnými a černo-zlatými přikrývadly. Klenotem je voják ze štítu mezi černo-zlatě a červeno-stříbrně dělenými rohy.
 
Rytíř Vltavský později z městských služeb odešel, získal český inkolát, roku 1652 koupil statky Šlibovice a Výkleky a roku 1670 panství Suchdol na Čáslavsku. Roku 1654 je připomínán jako hejtman komorních panství Poděbrady a Kolín. Zemřel roku 1669. Jeho synové založili dvě větve rodu.
 
Mladší Václav Matyáš (†1693) absolvoval na pražské univerzitě studium filozofie a práv Po otci zdědil Šlibovice, ke kterým později připojil Výkleky, koupené od bratra Jana Ignáce. V letech 1673-74 však oba statky za 47 000 zl. prodal a roku 1674 koupil panství Vesec. Měl jediného syna Františka Václava (zřejmě 1664–1724). Po otci zdědil Vesec, který ale roku 1697 prodal bratranci Františku Oldřichovi. Zemřel bezdětný jako poslední z této linie.
 
Starší syn Václava Albrechta Jan Ignác (†1687) získal po otci Výkleky, které prodal bratrovi. Roku 1671 koupil za 48 500 zl., kterých se ale zbavil již roku 1678, kdy získal roku 1678 Větrný Jeníkov. Poprvé se roku 1660 oženil s Kateřinou Doroteou Dobřenskou z Dobřenic, po níž roku 1666 zdědil statek Suchý Důl. Jeho druhou manželkou pak byla Kateřina Františka Chlumčanská z Přestavlk. Měl dceru Johanu Josefu, manželku Karla Ferdinanda svobodného pána Dubského z Vitíněvsi († po 1735), a syny Maxmiliána Antonína, Františka Oldřicha a Václava Františka, kteří společně zdědili Větrný Jeníkov a roku 1690 jej prodali. Největšího věhlasu dosáhl František Oldřich (1671–1726), hejtman Čáslavského kraje a přísedící při větších deskách zemských. Dne 15. dubna 1715 byl povýšen do starého rytířského stavu Království českého a obdržel svolení, aby se nadále psal Vltavský z Mannsschwertu (Wltawský von Mannschwerdt) nebo pouze z Mannsschwertu (von Mannschwerdt) a byl mu potvrzen erb.  
 
Ten zůstal prakticky beze změny, jen voják v pravém poli štítu byl postaven na zelený trávník.
 
Roku 1697 koupil od bratrance Františka Václava jeho statek Vesec a dále držel Přísečno, Uhrov, Ostružno, Borek, Pukšice, Lhotku, Podhořice, Spačice a Zbraslavice. Zemřel svobodný roku 1726, nejspíše jako poslední člen rodu.
 
SEDLÁK, Vladimír Jan, Poznámka k rodu Vltavských, In: Heraldika. Bulletin pro pomocné vědy historické, č. 2., XIII/1980, s. 73-75.  
ŽUPANIČ, Jan – FIALA, Michal, Praha 1648. Nobilitační privilegia pro obránce pražských měst roku 1648, Praha: VR Atelier, 2001.

NáhledPřílohaVelikost
Vltavský z Mannsschwertu a Helfenburgu (1649)Vltavský z Mannsschwertu a Helfenburgu (1649)154.62 KB
Vltavský z Mannsschwertu (1715)Vltavský z Mannsschwertu (1715)155.21 KB

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  
Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com

Poslední komentáře