Mezi méně známé hraběcí rody usazené v Čechách patří Losyové z Losinthalu, a to přesto, že rod na našem území vlastnil řadu statků a mezi jeho členy nacházíme některé pozoruhodné osobnosti. Vyniká zde především zakladatel slávy a moci rodu Jan Antonín, který dosáhl povýšení do panského a hraběcího stavu a vybudoval majetkovou základnu rodiny.
Jan Antonín, pozdější hrabě Losy z Losinthalu, se narodil asi roku 1600 - údajně ve Švýcarsku, podle jiných pramenů v jižním Tyrolsku. Jeho otec, Thomas von Losy, byl ženat s manželkou neznámého jména z rodu von Mora. Vedle Jana Antonína se manželům narodily ještě další děti: dcera Jakobina, později provdanou za Thomase Palazina, a syn Jana Křtitel, jehož syn Sebastián byl roku 1673 povýšen do rytířského stavu a založil linii nosící jméno Losy z Losenau.
Jan Antonín Losy získal roku 1647 český inkolát a listinou vydanou dne 12. července 1647 v Klatovech mu byl potvrzen rytířský stav pro České země a uděleny predikáty Urozený (Gestreng) a z Losinthallu (von Losinthall). Došlo také k polepšení erbu (pravděpodobně o srdeční štítek) a spojení Losyovského znaku s erbem matčiným rodu von Mora:
Čtvrcený štít s červeným srdečním, císařskou korunou korunovaným a zeleným vavřínovým věncem obtočeným štítkem, ve kterém se vidí litery F. III. V prvním modrém poli stojí na zeleném pahorku do středu otočená stříbrná labuť se zlatou šestihrotou hvězdou v zobáku, druhé pole je pak černé s kulatou věží s třemi stínkami na cimbuří, branou a dvěma okny – z levého vyniká ruka v červeném rukávu držící olivový strom s plody i kořeny. Ve třetím stříbrném poli jsou tři šikmá modrá břevna, ve čtvrtém zlatém se vidí černá korunovaná orlice. Na štítě stojí dvě korunované přílby, pravá s černo-zlatými, levá s modro-stříbrnými přikrývadly. Na pravé stojí na zeleném pahorku stříbrná labuť se šestihrotou zlatou hvězdou v zobáku, na levé je černá korunovaná orlice.
Roku 1648 patřil Jan Antonín Losy, tehdy již skutečný komorní rada a deputovaný úředník k vybírání vinného, pivního a solného důchodu, mezi přední obránce Prahy v bojích se Švédy. Podle dochovaných zpráv tehdy poskytl značnou částku peněz k nákupu potřebné munice, zbraní a materiálu nutného k lepšímu opevnění Prahy. Navíc se v hodnosti hejtmana nad oddílem 500 mužů přímo účastnil obrany města. Za tyto zásluhy byl listem daným 12. prosince 1648 ve Vídni povýšen do českého a říšského panského stavu, byl mu potvrzen erb a udělen predikát Urozený (Wohlgebohrn). Losyho hvězda však nadále stoupala - listinou danou v Ebersdorfu 14. srpna 1655 jej císař Ferdinand III. povýšil do hraběcího stavu Svaté říše římské a dědičných zemí, udělil mu predikáty hrabě z Losimthalu (Graf von Losimthal) a Vysoce urozený (Hoch- a Wohlgeborn) a polepšil mu erb:
Ke změně však došlo v podstatě pouze ve druhém poli hlavního štítu: v černém poli se vidí stříbrná věžovitá brána (se dvěma okny a třemi stínkami na cimbuří); z brány vyniká obrněná ruka držící meč se zlatým jilcem a záštitou (zřejmě narážka na Losyho účast v obraně Prahy). Na štítě pak přibyla třetí, prostřední, přílba se srdečním štítkem ovinutým vavřínovým věncem a korunovaným císařskou korunou jako klenotem. Přikrývadla jsou vpravo červeno-stříbrná, vlevo modro-stříbrná. Štítonoši byli dva čeští lvi.
O necelé dva měsíce později, listinou (taktéž vydanou danou v Eberstorffu) z 5. října 1655, mu byl potvrzen hraběcí stav i pro české země.
Jan Antonín se jako první z Losyů usadil v Čechách a vybudoval zde rozsáhlou majetkovou rodovou základnu. Od císaře získal roku 1648 Štěkeň, o dva roky později přikoupil Ctěnice, Řepici, Sluhy a Vintířov a roku 1664 Tachov. Z většiny svých statků vytvořil roku 1682 fideikomis, tvořený později panstvími Štěkeň, Tachov a Vintířov. Dne 1. února 1643 se ve Vídni oženil s Annou Konstancií (+ po 1685), dcerou Jana Bartoloměje Kollera zu Lerchenried a Alžběty von Grubeck. Zemřel 27. července 1682 a byl pohřben v Praze v Hybernů.
Z manželství vzešlo šest dětí – dva synové a čtyři dcery: Marie Terezie se provdala za Ferdinanda Kryštofa sv. pána Scheidlera a zemřela 27. 2. 1696 (pohřbena u Hybernů), Anna Konstancie, narozená pravděpodobně roku 1651, byla manželkou Jana sv. pána Sporcka na Choustníku a Radeníně a zemřela 18. srpna 1696 v Radeníně. Kateřina Alžběta (1652-1726) se provdala za Karla Jáchyma hraběte Bredu a nejmladší Marie Josefa (1659-1734) pak za Jana Antonína sv. pána Pachtu z Rájova a Bukova.
Syny Jana Antonína staršího byli Jan Křtitel, který zemřel svobodný již roku 1683, a Jan Antonín mladší. Ten získal z otcovského majetku Tachov a Vintířov a po bratrově smrti i zbytek otcových statků. Dne 2. května 1700 se ve Vídni oženil s Františkou Claudií hraběnkou Strassoldo (†1755, pohřbena v kostele Panny Marie u Skotů ve Vídni) a zemřel 22. srpna 1721 v Praze. Z manželství se narodily dvě děti – syn Adam Filip a dcera Marie Josefa Anna, která však zemřela v dětském věku 14. dubna 1704.
Adam Filip, prezident dolnorakouské zemské vlády, tajný rada a rytíř řádu Zlatého rouna, byl posledním členem rodu. 5. října 1727 se oženil s Marií Ernestinou Fuchsovou hraběnkou von Bimbach. Ke zděděným statkům přikoupil roku 1718 Částkov, roku 1728 Pořejov a Úšavu, 1739 Mladějovice a roku 1777 Dlouhý Derflín a Šomprun. Zemřel 21. dubna 1781. Po jeho smrti vznikly mezi vdovou Marií Ernestinou a dalšími příbuznými o spory dědictví losyovského fideikomisu. Možná proto vdova již 12. května 1781 postoupila své statky Josefu Mikuláši hraběti Windisch-Graetz za částku 250 tisíc zlatých a roční důchod 36 tisíc, kterého si však příliš neužila, protože zemřela již roku 1782 ve Vídni. Následný soudní spor o bývalý losyovský majetek se vlekl až do roku 1784, kdy byly nároky Windisch-Graetzů potvrzeny. Zmíněná panství pak do roku 1945 tvořila základ jejich majetkové držby v Čechách.
Županič, Jan. Losyové z Losinthalu. Heraldická ročenka, 1999-2000, vol. XXV., s. 127-131.
ŽUPANIČ, Jan – FIALA, Michal, Praha 1648. Nobilitační privilegia pro obránce pražských měst roku 1648, Praha: VR Atelier, 2001.
