Martin Imbrišević (1801-1880) se narodil v katolické rodině v Peteraneci na slavonské Vojenské hranici. 1. července 1818 nastoupil k Santktgeorgskému (dnes Djurdjevac) hraničnímu pluku č. 6 na Varaždínské hranici jako rotní písař. Od 7. posince 1821 je desátníkem, od 1. srpna 1826 polním šikovatelem. K 1. březnu 1831 je převelen k Ogulinskému hraničnímu pluku č. 3 jako fendrych, postupně je povýšen na podporučíka (1. září 1831), nadporučíka (28. července 1835), kapitán-poručíka (16. února 1845) a hejtmana (28. června 1848). Majorem se stává 25. srpna 1849 spolu s převelením k 1. banovinskému hraničnímu pluku č. 10, po několika dnech, 30. srpna téhož roku se dostává k Illyrskému banátskému pluku č. 14. V roce 1850 působí jeden rok též jako správce (purkmistr) vojenského města Weißkirchen (dnes Bela Crkva). 1. ledna 1852 je převelen k rumunskému banátskému pluku č. 13., na tomto působišti je dva roky okresním velitelem v Karlsburgu (dnes Alba Iulia) a pak čtyři roky velitelem kordonu na dolním Dunaji se sídlem v Orschowě (dnes Orşova). K 28. červenci 1858 je jakožto podplukovník převelen k 2. banovinskému hraničnímu pluku č. 11 a 19. dubna 1861 je povýšen na plukovníka.
Během své dlouhé kariéry se účastnil všech tažení, které Rakousko vedlo. V roce 1848 se účastnil bojů u Vicenzy, Sommacampagne, Salionze, Valleggia, Cremony a Milána. Roku 1849 bojoval v bitvách u San Sira v Piemontu a u Vicenzy. Jeho zásluhy v této bitvě byly oceněny v armádním rozkaze polního maršálka hraběte Radeckého ze dne 11. července 1850. 4. června 1859 padl v bitvě u Magenty do francouzského zajetí, z něhož byl propuštěn až 5. srpna.
Jeho zvláštní zásluhou byl mimořádný podíl na nalezení uherských královských klenotů roku 1853, které maďarští povstalci po porážce revolty roku 1849 zakopali u hory Aalion nadaleko města Orşova v Banátu. Za tyto zásluhy mu císař František Josef I. udělil nejvyšším listem vydaným v Possenhofenu 19. října1853 Řád železné koruny III. třídy. O nobilitaci požádal ale plukovník Imbrišević až v červenci 1861. Listinou z 23. října 1861 jej panovník povýšil do rytířského stavu, udělil mu predikát rytíř Imbrišević z Aalionu/Ritter Imbrišević von Aalion a erb:
Čtvrcený štít. 1. v modrém se nad přirozenou vodou v patě pole zvedá z pravého okraje vynikající kosmo klesající útes skalnaté, na hraně zeleně porostlé hory převýšený v horním levém rohu ubývajícím zlatým půlměsícem obráceným rohy šikmo vzhůru. 2. ve stříbře ohnutá paže v hnědém rukávu se stříbrnou manžetou držící v nahé pěsti šavli se zlatým třapcem. 3. ve stříbře leží na zeleném trávníku mezi dvěma přirozenými listnatými stromy uherská královská koruna. 4. v zeleném zkřížený krumpáč a lopata násadami vzhůru, oboje přirozené. Na štítě spočívají dvě korunované turnajské přílby. Klenoty: I. tři pera, jedno stříbrné mezi dvěma modrými, přikrývadla modro – stříbrná; II. tři pera, jedno stříbrné mezi dvěma zelenými, přikrývadla zeleno – stříbrná.
Erb odkazoval na Imbrišovićovu cestu a namáhavé hledání korunovačních klenotů a povolení vložit si do znaku svatoštěpánskou korunu, vazané na svolení panovníka, bylo zvláštním oceněním těchto zásluh. Rytíř Imbrišević se nikdy neoženil a nezanechal potomky. Zemřel roku 1880 v rodné obci. Jeho nobilitační listina je dnes uložena v Chorvatském státním archivu (Hrvatski državni arhiv).
Michal FIALA - Jan ŽUPANIČ
