Velmi specifické postavení měl v rámci rakouské šlechtické obce vnuk císaře Františka I., syn jeho dcery arcivévodkyně Marie Luisy (1791–1847) a císaře Francouzů Napoleona I. (1769–1821). Původně nesl jméno Napoleon Bonaparte (1811–1832), narodil se 20. března 1811 v Paříži a od svého narození byl římským králem. Když bylo po otcově abdikaci roku 1814 jeho matce přiřčeno Parmské vévodství, stal se parmským korunním princem a následníkem trůnu. Situace se změnila poté, co Napoleon uprchl z Elby a obnovil ve Francii svou moc. Když po porážce u Waterloo abdikoval podruhé, učinil tak v synův prospěch a z malého chlapce se stal na krátký čas císař Napoleon II. Nikdy ale na trůn neusedl a navíc ztratil i nárok na Parmu. Velmoci sice souhlasily, aby Marie Luisa ve vévodství vládla nadále, ale po její smrti mělo území opět přejít na rod Bourbonů, který zde vládl před vyhnáním Napoleonem.
Z císařského prince se tím stala bezprizorná osoba s problematickým společenským statusem. Aby byla vymazána památka jeho otce, získal i nové jméno: princ František Josef Karel. Jeho děd a 22. července 1818 povýšil panství Zákupy (něm. Reichstadt) na vévodství, udělil mu titul vévoda zákupský/Herzog von Reichstadt a zcela nový erb odvozený od znak vévodů z Mödlingu, kteří byli po dvě generace ve 12. století vedlejší větví Babenbergů, jehož tinktury odkazovaly na barvy Habsburků i Bonapartů:
V červeném štítě dva kráčející, vstříc hledící lvi oddělení zlatým zúženým břevnem. Štít drží dva zlatí gryfové s černými křídly držící ve vnitřním spáru zlatě lemovaný obdélný praporec na zlatém ratišti s do středu obrácenými figurami ze štítu. Vše položeno na knížecí plášť vycházející z knížecí [v textu popsané jako vévodské] koruny.
Původní návrh, že princ získá predikát vévoda z Mödlingu, byl zamítnut proto, že toto panství bylo v držení Lichtenštejnů, další variantu vévoda z Babenbergu nedoporučil ministr Metternich, který byl přesvědčen, že jméno a titul v Rakousku dříve vládnoucí dynastie nemohou být znovu uděleny.
V nobilitační listině není uvedeno, jaký titul měl náležet vévodovým jeho potomkům a také zde chybí obvyklý pasus o dědičnosti. Je nepochybné, že zmíněné statky a titul získal dědičně, ale otázka měla být zřejmě řešena později, ve chvíli, kdy se ožení a bude mít potomky. K tomu ale nedošlo, protože 22. července 1832 ve Vídni zemřel na tuberkulózu.
Přezdívka Orlík (L’Aiglon), pod kterou je vévoda znám, je až pozdějšího data. Vytvořil ji roku 1900 francouzský dramatik Edmond Rostand a použil coby název svého dramatu o životě mladého prince.
-----------
ŽUPANIČ, Jan. Habsburská šlechta. Proměna elit podunajské monarchie v dlouhém 19. století, Praha : Agentura Pankrác, 2023.
