Sigmund Veith se narodil roku 1774 v Rychnově nad Kněžnou. Do armády vstupuje 21. ledna 1793 z chlapecké vychovatelny 57. pěšího pluku Michailovits. 1. listopadu 1796 se stává svobodníkem, 21. prosince 1799 desátníkem, 1 září 1805 šikovatelem a 1. září 1813 fendrychem. Hodnosti podporučíka dosahuje 7. listopadu 1813, nadporučíka 13. února 1828. 17. května 1832 je povýšen na místokapitána a 16. října 1834 na hejtmana. 15. srpna 1837 je po více jak 44 létech služby v armádě penzionován. Jako desátník se 12. února 1803 oženil s Amalií Pohe. Během své kariéry se účastnil v roce 1793 blokády Dünkirchenu, 1794 bitvy u Dornay v Nizozemí, roku 1796 se účastnil mnoha bojů, 1907 byl v bitvě u Arcole, při obležení Mantovy a při přechodu řeky Etsch padl s celým svým sborem do francouzského zajetí. Roku 1800 bojoval u Janova a Marenga, 1801 u Bozzola, 1805 u Steyeru a Mariazell, 1809 se účastnil v bitvách u Řezna, Aspern, Wagramu a Znojma, roku 1813 u Drážďan a Lipska, roku 1814 byl zajat u Montecanu. Roku 1815 se podílel na obléhání pevností na Rýně a poté se účastnil bitvy u Štrasburku. Za více jak třicet let služby v armádě s účastí v boji jej císař Ferdinand I. povýšil nejvyšším rozhodnutím ze dne 28. června 1839 do šlechtického stavu. Listinou danou ve Vídni 25. ledna 1840 mu udělil predikát von Veithenau a erb: Ve štítě je zlaté šikmé břevno provázené nahoře v modrém osmi zlatými hvězdami (3,2,2,1) a dole v červeném obrněnou paží ze zlatými okraji plátů držící v nahé pěsti meč se zlatým jilcem a záštitou. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přílba s modro – zlatými a červeno – zlatými přikrývadly. Klenotem jsou tři pera, modré, zlaté a červené.
Michal FIALA
