Franz Veith se narodil roku 1859 ve Währingu bei Hernals v Dolních Rakousích. 9. května 1876 vstupuje do armády k pěšímu pluku č. 4 v nejnižší hodnosti jako posluchač kadetky v Hainburgu. 9. srpna 1877 se stává titulárním desátníkem, 16. prosince 1877 desátníkem, 12. července 1878 titulárním četařem a 30. června 1879 titulárním šikovatelem. V hodnosti kadeta přechází 18. srpna 1879 k pionýrskému pluku, kde 1. října 1879 povyšuje na zástupce důstojníka. Poručíkem se stává při svém příchodu k pluku tyrolských myslivců 4. listopadu 1880, u něj je 1. května 1886 povýšen na nadporučíka. 1. června 1889 je přidělen ke IV. praporu zemských střelců, do stavu domobrany pak definitivně přechází 1. října 1889. 16. listopadu 1891 je přeložen k V. praporu zemských střelců, v jehož řadách je 4. května 1893 povýšen na hejtmana 2. třídy a 4. května 1895 na hejtmana 1. třídy. Od 1. prosince 1901 působí u zeměbraneckého pěšího pluku č. 31, 1. května 1905 je povýšen na majora. 1. května 1909 je převelen k zeměbraneckému pěšímu pluku č. 33 a současně dosahuje hodnosti podplukovníka, v níž je 1. listopadu 1910 přeložen k zeměbraneckému pěšímu pluku č. 15. Během své kariéry se podílel potlačování vzpoury v Dalmácii a Bosně roku 1882, kdy se účastnil 8. března bojů u Vratla a Ubli, 9. března u Grkovace, Veli Vrhu, Napody a Crkvice, 18. dubna u Pitomna Rupy, 23. dubna u Jelovi a 29. dubna u Dragalje a opět Pitomna Rupy. Za více jak třicet let služby v armádě jej císař František Josef I. povýšil listinou danou ve Vídni 13. října 1911 do šlechtického stavu, udělil mu predikát von a erb: Pod stříbrnou hlavou s dvěma modrými liliemi stojí v červeném na zelené půdě stříbrný jeřáb se zlatou zbrojí a s červeným jazykem držící v pravém pařátu za čepel meč se zlatým jilcem a záštitou. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přílba s modro – stříbrnými a červeno – stříbrnými přikrývadly. Klenotem jsou dva rohy, pravý dělený červeno – stříbrně, levý opačně, mezi nimi zlatá lilie.
Michal FIALA
