Rod Turků pocházel z obce Načeradec ležící pod vrchem Blaník. Do Prahy se zřejmě 1598 přestěhoval Jan (†1625), který na Novém Městě téhož roku spolu s manželkou Kateřinou 1500 kop českých koupil dům na Koňském trhu později řečený U Turků. Později získal sousední dům odhadnutý na 7200 kop míšeňských a roku 1621 další dva domy na Koňském trhu – za 1400 kop míšeňských dům U Maštěřovských či též U Antošů a za 1300 kop míšeňských dům U Kvasihrachů. Vlastnil též chmelnici za Koňskou branou mezi cestami ke Strašnicím a Olšanům. Zřejmě roku 1612 získal (snad od některého z palatinů) predikát z Rozenthalu a erb, jehož přesnou podobu ale neznáme.
Jan byl i veřejně činným. Byl zvolen radním Nového Města pražského a v této funkci vykonal přísahu věrnosti direktorům a později králi Fridrichu Falckému. Za tento čin byl roku 1624 odsouzen k pokutě 2000 kop míšeňských, rozsudek ale nebyl publikován a dva roky po smrti, 30. září 1627, byl dodatečně odsouzen ke ztrátě všeho jmění. Přesto byla polovina pozůstalosti v celkové sumě 9330 kop míšeňských, na které vázlo 2354 kop míšeňských dluhů, ponechána vdově Kateřině. Z konfiskací nakonec Turkové vyšli velmi dobře a na přímluvu královského prokurátora Michaela Ritteršice z Rittersfeldu byla rodině císařskou rezolucí ze dne 14. března 1630 vrácena i konfiskovaná část majetku. Ritteršicovi se tento ústupek podařilo prosadit jednak díky svým vynikajícím stykům, jednak díky argumentu, že Kateřina Turková přišla o všechen majetek stálými kontribucemi a řáděním vojsk. Navíc zdůraznil, že přestoupila i s dětmi ke katolictví a že veškerý konfiskovaný majetek byl vlastně její, protože Jan Turek přišel z Načeradce s pouhými 300 kopami míšeňských grošů.
Jan Turek z Rozntálu po sobě zanechal syny Mikuláše Františka, Kryštofa a Adama a dceru Annu. Nejstarší Mikuláš František (†1672) byl bezesporu nejslavnějším členem rodu.
Roku 1630 získal městské právo na Starém Městě pražském a o čtyři roky později byl přijat mezi zdejší radní. Jeho manželkou byla Zuzana (†1673), vdova po Pavlovi Entrychovi z Čeradic, která do manželství přinesla výstavný staroměstský dům čp. 353 zvaný U starých Goliášů, za který Entrych roku 1629 zaplatil 3000 zlatých.
Po vytvoření pražských měšťanských setnin byl Turek jmenován vrchním velitelem staroměstských oddílů s hodností majora. Během obléhání Prahy roku 1634 a 1639 prokázal mimořádnou statečnost a roku 1639 byl nepřátelskou střelou těžce raněn. Protože si byl vědom nedostatečnosti městské posádky, prosadil, aby byla roku 1640 vedle stávajících devíti městských setnin zřízena ještě zvláštní garda o 120 mužích, tvořená zkušenými vojáky, jež se roku 1646 stala součástí Valdštejnského pluku posádkou v Praze. Při obnovování městské rady roku 1643 byl jmenován primátorem Starého Města pražského a tento úřad zastával až do své smrti.
Po švédském obsazení Malé Strany roku 1648 Turek osobně vyhledal všechny hejtmany staroměstských setnin a vyzval je, aby se bez prodlení se svými oddíly shromáždili před radnicí. Také nechal zabavit velké množství zbraní. Vyzbrojil jimi studentskou legii a také část obyvatel města, ze kterých byly později vytvořeny další tři setniny. Dále se staral o dobré zajištění ohrožených vltavských břehů a městských hradeb a jejich zpevnění. Při nepřátelských útocích šel ostatním obráncům příkladem a mimořádně se vyznamenal při velkých útocích vojsk falckraběte Karla Gustava a generála Wittenberga v říjnu 1648. Za svou statečnost a služby habsburskému domu mu císař Ferdinanda III. daroval zlatý medailon se svým portrétem a nechal mu vyplatit náhradu za utrpěné škody. Listinou ze dne 26. března 1649 povýšen do starého vladyckého stavu s polepšeným predikátem ze Šturmfeldu a Rozenthalu a byl mu polepšen erb:
Stříbrno-zlatě dělený štít. Vpravo polovina červené korunované orlice se zlatou zbrojí a červeným jazykem, vlevo děleno. Nahoře vlevo obrácená obrněná paže držící meč, dole pětkrát kosmo modro-zlatě děleno s hořícím železným granátem. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s modro-zlatými a červeno-stříbrnými přikrývadly. Klenotem je zlatá, císařskou korunou korunovaná iniciála F. III., za níž se vidí kosmo položená palmová ratolest, která je šikmo překřížená ratolestí olivovou. Za štítem, po každé straně přílby, je na každé straně šest praporců městských setnin.
Protože jej rytířský stav nechtěl Turka formálním výhradám a v souvislosti s komplikovaným postavením nově nobilitovaných osob v české šlechtické hierarchii přijmout za svého člena, povýšil jej císař 27. října 1662 další listinou do českého rytířského stavu.
Po vestfálském míru Mikuláš František Turek dohlížel na obnovu zpustošeného městského hospodářství, byl jmenován zemským berníkem a roku 1669 také členem stavovské deputace k vyhledávání kontribučních povinností poddaných. Z jeho iniciativy zakoupilo Staré Město pražské panství Libeň. Roku 1670 mu císař Leopold I. udělil titul císařského rady. Na konci života byl Turek vážně nemocen a musel být v úředních povinnostech často zastupován. Zemřel roku 1672 a byl pohřben v chrámu Panny Marie před Týnem.
Potomkem Mikuláše Františka byl Vojtěch Bořivoj († zřejmě 1694), který je roku 1677 připomínán v Praze v Týnské osadě. Roku 1691 koupil statky Šeberov a Hrnčíře, ale zemřel krátce nato, zřejmě jako poslední člen rytířské větve rodu. Jeho manželkou byla Paciencie rozená Smolíková (podruhé vdaná hraběnka von Kupperwaldt), která držela statky Horka, Soutice, Oušovec a Šeberov.
Mladší Janův syn, Kryštof Turek z Rozenthalu, zdědil po otci spolu s bratrem Mikulášem Františkem jeho novoměstský dům U Kvasihrachů ve čtvrti sv. Štěpána. Byl měšťanem Nového Města pražského, kde vlastnil řadu domů a mlýn, zdejším obecním starším a proviantmistrem a (nejpozději od roku 1648) hofrychtéřem věnných měst. Roku 1648 se zapojil do obrany Prahy a z vlastních prostředků vyzbrojil svou čeleď i mlynářské pacholky sekerami a vyslal je na městské hradby. Za tyto zásluhy získal dne 5. srpna 1650 starý český vladycký stav a bylo mu povoleno užívat erbu a predikátu bratra Mikuláše Františka Turka ze Šturmfeldu a Rozenthalu.
Je otázkou zda Christophorus Ferdinandus Turek de Sturmfeldt et Rosenthal, který získal na pražské univerzitě 21. 5. 1654 hodnost bakaláře a 4. 8. 1655 magistra (a od roku 1656 zde studoval práva), byl synem Kryštofa nebo Mikuláše Františka. Zřejmě Kryštofovi potomci byli v Praze usazeni ještě na konci 18. století.
------------
ŽUPANIČ, Jan – FIALA, Michal, Praha 1648. Nobilitační privilegia pro obránce pražských měst roku 1648, Praha: VR Atelier, 2001.
ŽUPANIČ, Jan, Nová šlechta Rakouského císařství, Praha: Agentura Pankrác, 2006.
