Supanchich von Haberkorn

Johann Supanchich se narodil roku 1770 v dolnorakouském Traiskirchenu. 1. ledna 1788 byl odveden k banovinskému hraničnímu pluku č. 10 jako plukovní kadet, 1. března 1789 se stal c. k. řádným kadetem a 1. ledna 1790 byl povyšen do nejnižší důstojnické hodnosti  prapočíka. Podporučíkem se stal 1. října  1796, nadporučíkem pak 1. února 1799. Dne 7. února 1809 se stal kapitán-poručíkem, čímž jeho kariéra vyvrcholila. Od 1. listopadu 1809 působil u slunjského hraničářského pluku č. 4 a od 1. dubna 1809 pak u pěšího pluku č. 48.

Ihned po vstupu do armády se v letech 1788 a 1789 zúčastnil války s Osmanskou říší, od roku 1796 pak bojoval s republikánskou Francií. Účastnil se bitev u Lodi, Castiglione, Campory, Rivoli, Calliana a Bassana i obležení Mantovy. Při tažení roku 1805 shromáždil oddíly rozprášené při výpadu nepřítele z Verony a úspěšně se ujal velení předvoje na levém křídle.

Kvůli zdraví podlomenému vojenskými útrapami byl 16. srpna 1811 penzionován. Ale již 1. ledna 1813 se vrátil do služby, byť nikoli bojové. Byl přidělen k výstrojnímu skladu ve Štýrském Hradci, odkud byl 16. července 1813 převelen ke skladu ve Stockerau a 16. března 1815 opět do Štýrského Hradce.

Na základě více než třicetileté služby s účastí v boji s nepřítelem požádal Supanchich počátkem roku 1820 o povýšení do šlechtického stavu. Podle tereziánského předpisu z roku 1757 a následujících novel se mu ale mohla započíst jen započíst jen léta 1788 až 1811, kdy sloužil u bojových jednotek. Tehdy totiž službu ukončil a po nástupu se mu léta potřebná k nobilitaci počítala opět od začátku. Navíc služba u výstrojního skladu nebyla považována za službu u bojových jednotek a na šlechtictví nárok nezakládala. Na základě přímluvy nadřízených mu byl ale tento nedostatek odpuštěn. 

Listinou danou ve Vídni 23. září 1820 jej císař František I. povýšil do šlechtického stavu, udělil mu predikát von Haberkorn a erb:

V modrém štítě jsou dvě zúžená stříbrná kosmá břevna, mezi nimi tři zlaté hvězdy. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přílba s modro–stříbrnými a modro–zlatými přikrývadly. Klenotem je vzlétající černá orlice s červeným jazykem.

Johann Supachich von Haberkorn odešel do výslužby roku 1830. Pří této příležitosti byl povýšen na titulárního majora a byl mu přiznán zvláštní příplatek k penzi. Jeho potomci sloužili v armádě i ve státní správě. Syn Johann (1812–1873) dosáhl hodnosti generálmajora a při příležitosti penzionování roku 1872 mu byl udělen titul a charakter polního podmaršálka. Známou osobností byl i Konrad (1858–1935), ve své době uznávaný modernistický malíř. 

 

Michal FIALA – Jan ŽUPANIČ 

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  

Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com