Rod Škodů pochází pravděpodobně z Dolan u Plzně. V roce 1620 získali předkové pozdějších velkoprůmyslníků grunt v Letkově u Starého Plzence. Patřili k místní elitě, protože na konci 17. století si držitel tohoto statku Řehoř Škoda mohl dovolit vyplatit se z roboty a poddanství a stal se svobodníkem. Jeho pravnuk Tomáš se spolu se syny Janem Vojtěchem a Augustinem a dcerou Teklou kolem roku 1790 usadil v Plzni.
Jan Vojtěch Škoda (1769–1852) byl kovářským mistrem a v Plzni zřídil prosperující dílnu, ve které pracovalo až dvacet tovaryšů. V Plzni také vlastnil dům a získal měšťanské právo. S manželkou Janou Smičkovou měl kromě dalších řadu dětí. Jedním ze synů byl František (1801–1888), který vystudoval na vídeňské univerzitě lékařství a roku 1826 získal doktorát. Záhy se stal známým lékařem, na počátku 30. let se zasloužil o potlačení cholerové epidemie v Haliči a následně byl jmenován primářem plzeňské nemocnice. Získal také úřad krajského fyzika, tedy lékaře Plzeňského kraje. Roku 1848 byl zvolen poslancem Říšského sněmu, kde úzce spolupracoval s Františkem Palackým, Františkem Ladislavem Riegerem a Františkem Antonínem Braunerem.
Velké zásluhy o císařský dům získal během léčení císařovny Alžběty za během jejího zdravotního pobytu ve Františkových Lázních. V roce 1864 získal rytířský kříž Řádu Františka Josefa a následujícího roku byl v Praze jmenován místodržitelským a zemským lékařským radou při českém místodržitelství.
Během prusko-rakouské války získal značné zásluhy péčí o raněné a nemocné, za což mu císař František Josef I. kabinetním listem z 26. října 1866 udělil Řád železné koruny III. třídy. Na jeho základě pak byl 11. dubna 1867 povýšen do rytířského stavu s predikátem rytíř/Ritter von a získal také erb:
Stříbrno-modře čtvrcený štít. 1. modré břevno se zlatá, drahokamy zdobená koruna ve tvaru obroučky. 2. a 3 pět zlatých hvězd (2,1,2). 4. dřevěná Aeskulapova hůl ovinutá pětkrát zatočeným přirozeně zeleným hadem. Na štítě spočívají dvě korunované turnajské přílby. Klenoty: I. pět per, střídavě tři modrá a dvě zlatá, přikrývadla modro – zlatá; II. dvě stříbrná rozevřená křídla, mezi nimi Aeskulapova hůl ze štítu, přikrývadla modro – stříbrná.
Od konce 60. let František rytíř Škoda své lékařské aktivity omezoval. Protože zdědil značné finanční prostředky, mohl si dovolit finančně podpořit syna Emila, když chtěl zakoupit valdštejnské strojírny v Plzni, a investoval také do nákupu nemovitostí.
Ze dvou manželství měl František Škoda celkem deset dětí. Ve druhém manželství s Johannou Říhovou (1820–1854) se mu pak narodil syn Emil (1839–1900), nepochybně neznámější příslušník celého rodu. Původně pracoval jako inženýr ve strojírně hraběte Valdštejna v Plzni. V roce 1869 firmu s otcovou pomocí odkoupil a postupně proměnil v obrovský podnik zaměřující se převážně na zbrojní výrobu. Významně mu také pomohl strýc Josef Škoda (1805–1881), univerzitní profesor lékařství ve Vídni a osobní lékaře rodičů císaře Františka Josefa I., arcivévody Františka Karla a arcivévodkyně Žofie. Nemalý majetek, který získal, částečně poskytl právě Emilovi, částečně investoval do akcií, mj. České severozápadní dráhy. Protože neměl potomky, přešlo jeho jmění na příbuzné.
Díky podnikatelskému talentu i pomoci rodiny se Emil rytíř Škoda propracoval mezi přední průmyslníky své doby. V prosinci 1899 závod transformoval v akciový podnik, jehož se stal ředitelem a prezidentem. V kosmopolitním prostředí evropských velkopodnikatelů a také díky tomu, že se jak on, tak jeho bratři oženili s dívkami z německojazyčných rodin, přijal Emil jednoznačně velkorakouskou identitu a své původní jméno začal užívat v podobě Skoda.
S Hermine Mirvaldovou (1852–1918) měl Emil tři dcery a syna Karla (1878–1929), který byl po otcově smrti jmenován zástupcem nového generálního ředitele Škodových závodů Jiřího Günthera, za něhož došlo k přeložení sídla firmy do Vídně. Karel rytíř Skoda byl do tohoto úřadu jmenován až roku 1909. Za zásluhy o rozvoj rakouského průmyslu jej František Josef I. nejvyšším listem z 27. října 1914 povýšil do stavu svobodných pánů s predikátem svobodný pán/Freiherr von Skoda. Listinou danou ve Vídni 4. března 1915 mu pak byl polepšen erb:
Čtvrcený štít se zlato-černě děleným srdečním štítkem. V horním poli je černá orlice mezi a mírně nad dvěma lvy, pravým černým, levým červeným. V dolním poli je stříbrná volná městská zeď postavená do kosočtverce s věžovitou bránou vpředu a věžemi po stranách, vše stříbrné. Všechny mají rozšířený ochoz s cimbuřím a na něm vížku s oknem a modrou jehlancovou střechou, věžová brána má pod cimbuřím ještě jedno okno a v bráně polospuštěnou zlatou mříž. Hlavní štít zůstal nezměněn. Na štítě spočívá koruna svobodných pánů a na ní dvě korunované turnajské přílby. Klenoty a přikrývadla zůstaly nezměněny. Štítonoši jsou dva zlatí lvi s červeným jazykem na bronzové arabesce.
Roku 1916 Karl svobodný pán Skoda koupil od Jeronýma hraběte Colloredo-Mannsfelda západočeské panství Žinkovy, které se stalo jeho hlavním sídlem a rodu patřilo až do roku 1945. Škodové po meči vymřeli roku 1945 jeho syny Emilem (1908–1945) a Karlem (1910–1945). Poslední členkou rodiny byla jeho dcera Hedwig (1912–1985).
------------------
Županič, Jan, Habsburská šlechta. Proměna elit podunajské monarchie v dlouhém 19. století, Praha : Agentura Pankrác, 2023.
Michal FIALA – Jan ŽUPANIČ
