Josef Šimonek (1862–1934) se narodil se ve Stránce u Mělníka do skromných poměrů. Jeho otec byl drobným sedlákem s hospodářstvím o rozloze přibližně pěti hektarů, syna však podporoval ve vzdělávání a zajistil mu studium na gymnáziu v České Lípě, kde se Josef naučil plynně německy. Po maturitě nastoupil na Českoslovanskou obchodní akademii v Praze a po jejím dokončení se stal zaměstnancem obchodní firmy s technickými potřebami Komárek a Stehlík, jež ho vyslala na své zastoupení v Kyjevě. V roce 1883 změnil zaměstnavatele a přijal místo ve Škodových závodech, v jehož službách působil zpočátku také v Kyjevě. Teprve roku 1885 byl povolán do Plzně a zde začala jeho velká kariéra. Získal přízeň šéfa firmy Emila rytíře Škody (1839–1900), která později přerostla v hlubokou důvěru.
V roce 1891 se Šimonek stal prokuristou a ve funkci zůstal i po roce 1899, když byly Škodovy závody přeměněny na akciovou společnost. Po smrti Emila Škody se stal poradcem jeho syna Karla Škody (1878–1929) a jednou z nejvlivnějších osobností celého podniku. Když bylo roku 1904 přeneseno obchodní ředitelství do Vídně a následně přeměněno na generální ředitelství, odešel do císařské metropole i Šimonek a byl jmenován komerčním ředitelem a později zástupcem generálního ředitele. Kromě toho zastával i důležité funkce v jiných závodech, více či méně spojených se Škodovkou. Při příležitosti císařského jubilea roku 1908 byl vyznamenán rytířským křížem Řádu Františka Josefa.
Ve službách Škodovky zůstal Šimonek i za první světové války. Když se ale v listopadu 1917 baron Škoda vzdal funkce generálního ředitele, odešel spolu s ním i Šimonek. Zůstal však členem výkonné komise správní rady firmy, ve které si nadále udržoval značný vliv. Nedlouho před penzionováním, na jaře 1917, se v rakouské vládě začala řešit i otázka Šimonkova jeho dalšího vyznamenání. O nobilitaci se údajně zasazoval hlavně Karl Škoda, ale podle interního spisu prezídia c. k. Ministerstva vnitra jeho ocenění nakonec v květnu 1917 navrhl ministr obchodu. Odvolal se ale na to, že jeho krok je důsledkem širší iniciativy, za kterou stálo c. a k. Ministerstvo války a jejímž cílem bylo získat pro Šimonka ocenění za zásluhy o válečný průmysl. Věc byla ale vyřízena až po řadě měsíců.
Teprve nejvyšším rozhodnutím ze 7. března 1918 jej císař Karel I. povýšil do rakouského šlechtického stavu. Majestátem z 31. července 1918 pak získal čestný titul šlechtic/Edler, predikát von Mlaďatov a erb:
Stříbrno-červeně polcený štít s ozubeným kolem střídavých barev. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s červeno-stříbrnými přikrývadly. Klenotem jsou dvě otevřená orlí křídla - pravé stříbrné, levé červené - mezi kterými vynikají tři zlaté klasy.
V nové republice, která se vůči zaniklé monarchii velmi ostře vymezovala, se Josef Šimonek šlechtic z Mlaďatova svému šlechtictví nehlásil. Jeho nobilitační listina byla vzhledem k vytížení c. k. Ministerstva vnitra hotova až počátkem roku 1919. Tehdy ale již Šimonek ve Vídni nepobýval a šlechtické tituly byly v Československu zrušeny. Protože na výzvy k vyzvednutí listiny nereagoval, dolnorakouská zemská vláda německorakouský nakonec požádala Státní úřad vnitra a vyučování, aby zařídil její oficiální předání prostřednictvím československé strany.
Po vzniku Československa se Josef Šimonek stal významnou osobností nového režimu. Nadále hrál důležitou roli ve Škodových závodech, přičemž se významně zasloužil o jejich záchranu a vstup francouzského kapitálu. Roku 1919 byl zvolen prezidentem Hospodářské úvěrní banky pro Čechy a provedl její sloučení s Českou průmyslovou bankou a byl též členem vedení několika dalších významných firem.
Úzce též spolupracoval s předsedou agrární strany a významným politikem Antonínem Švehlou a roku 1925 byl za tuto stranu zvolen do Senátu. Nezapomínal ale ani na své zájmy. Nepochybně s pomocí přátel na nejvyšších místech se mu podařilo obejít ustanovení pozemkové reformy a během několika let vytvořit rozsáhlé zemědělské dominium o rozloze více než 2500 hektarů. Jeho jádrem byly velkostatky Lobeč, Stránov a Houska, které rodina získala zpět v restitucích po roce 1989.
------------------
Županič, Jan, Habsburská šlechta. Proměna elit podunajské monarchie v dlouhém 19. století, Praha : Agentura Pankrác, 2023.
