Gabriel Max (1840–1915) se narodil 23. srpna 1840 v Praze ve slavné umělecké rodině. Jeho děd Josef František (1765–1838), rodák ze severočeského Sloupu, byl sochařem a řezbářem a této profesi se věnoval i jeho otec Josef (1804–1855), který ale předčasně zemřel, a strýc Emanuel (1810–1901), od roku 1875 rytíř Max von Wachstein. Josef a Max patřili k české sochařské špičce a jejich dílem je například pomník maršála Radeckého, původně umístěný na Malostranském náměstí v Praze.
Gabriel žil od 60. let v Mnichově, kde se roku 1879 na akademii stal profesorem historické malby a později také čestným členem zdejší Královské akademie výtvarných umění. Dne 30. října 1900 mu bavorský princ-regent Luitpold udělil rytířský kříž Řádu Bavorské koruny, se kterým bylo spojeno povýšení do osobního (nedědičného) rytířského stavu. 17. listopadu Max požádal o imatrikulaci do šlechtické matriky v rytířské třídě. Souhlas prince regenta získal 27. listopadu a 2. prosince 1900 byla imatrikulace provedena. Prostřednictvím certifikátu mu byl potvrzen predikát rytíř/Ritter von a udělen erb:
V modrém štítě je na zlatém hnízdě stříbrný pelikán se třemi mláďaty. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přílba s modro – stříbrnými přikrývadly. Klenotem jsou tři pera, jedno stříbrné mezi dvěma modrými.
První Gabrielovou manželkou byla od roku 1873 Emma Kitzingová (1840-1929), se kterou se však rozvedl. V roce 1893 se podruhé oženil s Ernestinou Harlunderovou, která po nobilitaci směla také užívat manželův šlechtický titul. Tato výsada se však samozřejmě nevztahovala na Gabrielovy děti. Gabriel rytíř von Max zemřel 24. listopadu 1915 v Mnichově.
Michal FIALA – Jan ŽUPANIČ
