Hugues-Bernard Maret (1763–1839) se narodil v Dijonu 22. července 1763 lékaři Huguesu-Bernardu Maretovi (1726-1786) a Jeanne Maléchardové (1736-1768). Před revolucí působil jako právník královské rady (Conseil du Roi) v Paříži. Byl přívržencem ideálů francouzské revoluce a přispíval také do tisku. Od roku 1792 působil na Ministerstvu zahraničí. Během brumairového převratu roku 1799 se postavil rozhodně na stranu generála Napoleona Bonaparta. Ten jej coby nový první konzul jmenoval jedním ze svých sekretářů a následně státním sekretářem. Roku 1804 byl jmenován ministrem a po zřízení šlechty císařství mu Napoleon I. 3. května 1809 udělil titul hraběte císařství a erb:
V červeném štítě zlatá pravá paže píšící hrotem stříbrného meče se zlatým jilcem a záštitou. Zúžená hlava štítu je dvakrát polcená. Vpravo hrabě-ministr. Uprostřed dvakrát polceno zlatě, červeně a stříbrně. Vlevo ve zlatě černá věž se zlatou bránou a třemi okny (1,2), kterou z každé strany přidržuje černý lev.
Císaře doprovázel na většině jeho tažení a ten mu při příležitosti svých čtyřicátých narozenin, již 15. srpna 1809, udělil titul vévody z Bassana/duc de Bassano a polepšil erb:
Děleno se stříbrným srdečním štítkem. V něm je žulový dubovým věncem korunovaný sloup, vše přirozené barvy, po stranách přidržovaný dvěma červenými dvojocasými lvy. Nahoře dvakrát polceno zlatě, červeně a stříbrně s volnou čtvrtí hraběte-ministra. Dole v červeném zlatá okřídlená paže vynikající ze svou složených křídel, vše zlaté, píšící hrotem stříbrného meče. Přes horní polovinu štítu je položena hlava vévody císařství tak, aby částečně nezakrývala volnou čtvrť.
Po Napoleonově porážce u Waterloo emigroval do Rakouska a usadil se v Gorici, kde se zabýval literaturou. Roku 1820 získal povolení k návratu do Francie. Po červencové revoluci jej král Ludvík Filip jmenoval pairem. Krátký čas zastával také státní úřady, ale záhy odešel do ústraní. Zemřel v Paříži 13. května 1839.
Jeho starším bratrem byl Jean-Philibert Maret (1758–1827), od roku 1809 hrabě císařství.
Rod vévodů z Bassana vymřel jeho vnukem Napoléonem (1844-1906), 3. vévodou, ministrem a senátorem za vlády Napoleona III., který po sobě zanechal tři dcery.
Philippe Lamarque: L’Héraldique Napoléonienne. Saint-Étienne 1999, s. 295-296, 545, tab. 76.
Michal FIALA – Jan ŽUPANIČ
