Jean-Philibert Maret (1758–1827) se narodil v Dijonu 13. března 1758 lékaři Huguesu-Bernardu Maretovi (1726-1786) a Jeanne Maléchardové (1736-1768). Po absolvování techniky se začal zabývat stavitelstvím mostů a cest a pracoval v řadě francouzských přístavů. Ve své práci pokračoval i za revoluce, ovšem po nástupu direktoria se vzdal práce pro stát a stáhl se do ústraní. Úřad přijal až po vytvoření konzulátu a roku 1806 byl povolán do státní rady (Conseil d'État).Po zřízení Ministerstva války roku 1802 byl pověřován důležitými úkoly zejména v oblasti zásobování.
Dne 26. srpna 1808 mu Napoleon, císař Francouzů, udělil titul rytíře císařství a erb:
Štít dvakrát zlato–červeně–stříbrně polcený, uprostřed odznak rytíře-legionáře.
Nedlouho po této události, 9. prosince 1809, byl Napoleonem povýšen na hraběte císařství a byl mu polepšen erb:
Štít dvakrát zlato–červeně–stříbrně polcený, uprostřed odznak rytíře-legionáře. V červené patě okřídlená ruka držící krokvici, vše zlaté. Volná čtvrť hraběte-státního rady.
Po restauraci Bourbonů stále zastával úřad generálního ředitele zásobování, ale funkce se brzy vzdal a odešel do ústraní. Zemřel 20. července 1827 v Dijonu.
Jeho mladším bratrem byl Hugues-Bernard Maret vévoda de Bassano (1763–1839).
S manželkou Anne Grabu měl Jean-Philibert Maretdceru Marguerite (1784–1875), který se roku 1806 provdala za generála Claude-Étienne Michela (1772–1815). Ten se roku 1808 stal baronem císařství, ale roku 1815 padl u Waterloo. Jejich synové Hugues Joseph (1808–1860) a Hugues Bernard (1813–1877) přijali jméno a titul hrabě Michel-Maret.
----------
Philippe Lamarque: L’Héraldique Napoléonienne. Saint-Étienne 1999, s. 295, 545, tab. 76.
Michal FIALA – Jan ŽUPANIČ
