Rod Liebiegů patřil mezi nejvýznamnější dynastie textilních podnikatelů. Jeho zakladateli byli bratři Franz (1799–1878) a Johann (1802–1870). Narodili se ve východočeském Broumově, ovšem po časné smrti jejich otce, zdejšího měšťana a soukenického mistra Adama Franze Thomase Liebiega (1769–1811), se ekonomická situace rodiny výrazně zhoršila. Franz musel dokonce odejít z broumovského gymnázia a roku 1813 se stal učedníkem v obchodě se střižním zbožím v Praze.
Roku 1825 si s bratrem v Liberci otevřel obchod střižním zbožím a od následujícího roku jejich firma začala látky i vyrábět. Roku 1831 začali bratři podnikat samostatně. Franzův závod se rychle rozvíjel a vyvážel své výrobky do Latinské Ameriky, na Blízký východ i do Persie.
V roce 1858 se tichými společníky jeho firmy stali starší synové Franz (1827–1886) a Ferdinand (1836–1873), po jehož předčasné smrti do funkce nastoupil nejmladší Ludwig (1846–1909). Na počátku 70. let patřila firma Franz Liebieg & Comp. mezi přední textilní závody monarchie a měla pobočky ve Vídni, Praze i Budapešti. Nejvýraznější osobností podniku byl tehdy Franz mladší, v letech 1867–1871 také poslanec Českého zemského sněmu, který byl také nejvyšším rozhodnutím ze dne 9. června 1867 vyznamenán Řádem Železné koruny III. třídy. Na jeho základě pak získal listinou danou ve Vídni 10. září 1867 rytířský titul s predikátem rytíř/Ritter von Liebieg, predikát Ritter von a erb, který vycházel ze znaku uděleného roku 1867 jeho strýci Johannovi:
Čtvrcený štít se zlatou hlavou se třemi přirozenými včelami. První pole zlato – černě polceno s orlem střídavých tinktur s červenými jazyky. Ve druhém modrém zlaté ozubené kolo, ve třetím, také modrém, zeleně zatravněné pohoří převýšené zlatou hvězdou. Ve čtvrtém poli ve zlatě černý dvojocasý lev s červeným jazykem. Na štítě spočívají dvě korunované turnajské přílby. Klenoty: I. dvě složená zlatá křídla s černým kosmým břevnem, přikrývadla černo – zlatá; II. zlatý dvojocasý lev s červeným jazykem, přikrývadla modro – zlatá. Pod štítem se vine modrá páska se zlatou devizou PER LABOREM AD HONOREM.
Protože rytíř Franz neměl potomky, požádal 20. února 1870 o přenesení rytířského stavu na svého otce a tím i na oba mladší bratry. Císař mu vyhověl nejvyšším rozhodnutím ze dne 10. května 1872 a následně byl Franzi staršímu diplomem z 6. října 1872 udělen také synův erb.
O jedenáct let později, nejvyšším rozhodnutím 25. května 1883, byl Franz mladší, povýšen do stavu svobodných pánů. Listinou z 28. července téhož roku pak Franz svobodný pán/Freiherr von Liebieg dosáhl i polepšení erbu:
Štít zůstal nezměněn, stejně jako klenoty. Na štítě však spočívá koruna svobodných pánů a drží ho štítonoši: dva na bronzové arabesce stojící dvojocasí lvi s červeným jazykem, pravý černý, levý zlatý. Z arabesky splývá modrá páska se zlatou devizou PER LABOREM AD HONOREM.
Baronát však na otce ani bratry již přenesen nebyl a titul vyhasl Franzovou smrtí roku 1886.
Na základě jeho poslední vůle převzal řízení celé firmy nejmladší bratr Ludwig, který do té doby vedl závod v Liberci (Franz se staral o záležitosti celého podniku ve Vídni). Ten ale zemřel roku 1909 také bezdětný. Jmění přešlo na jeho manželku Annu rozenou Knollovou (1855–1926), která firmu roku 1909 transformovala v akciovou společnost. Anna velmi toužila po společenském zrovnoprávnění s mladší větví rodu, která patřila mezi svobodné pány, a proto se prostřednictvím dobročinných aktivit snažila k tomuto titulu také propracovat.
Nejvyšším rozhodnutím z 18. července 1916 jí císař František Josef I. titul svobodné paní/Freiin von opravdu udělil. Listinou, kterou ve Vídni 7. února 1917 vydal jíž císař Karel I., pak získala stejný erb jako její zemřelý švagr. Stala se tak jedinou rakouskou podnikatelkou, která byla za vlastní zásluhy povýšena do stavu svobodných pánů.
V roce 1924 byla Anna jmenována místopředsedkyní správní rady bývalého rodinného závodu a zemřela o dva roky později jako poslední členka této větve s baronským titulem.
Nadále starší linie pokračovala potomky jejího švagra rytíře Ferdinanda (1836–1873), kteří byli usazeni mimo Čechy. Vymřela roku 1963.
Michal FIALA – Jan ŽUPANIČ
------------------------------------------------------
ŽUPANIČ, Jan. Habsburská šlechta. Proměna elit podunajské monarchie v dlouhém 19. století, Praha : Agentura Pankrác, 2023.
