Pozdější biskup Karl Borromäus Hanl (1782–1874) se narodil v dnes zaniklé německé obci Krbice (Körbitz) u Chomutova. Po absolvování teologické fakulty pražské univerzity a vysvěcení na kněze roku 1805 působil od roku 1812 jako farář, ale počátek jeho skutečné kariéry znamenalo až dosazení do úřadu kanovníka metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze roku 1822. Dva roky nato jej pražský arcibiskup Václav Leopold Chlumčanský z Přestavlk jmenoval radou konzistoře a císař František I. zároveň guberniálním radou a církevním referentem Království českého. Když se roku 1830 Chlumčanského smrtí uvolnil pražský arcibiskupský stolec, stal se jeho novým správcem dosavadní královéhradecký biskup hrabě Alois Josef Kolovrat-Krakovský. Osiřelý biskupský stolec v Hradci Králové pak v následujícím roce získal právě Hanl, který byl intronizován v červnu 1832. O dva roky později, 3. dubna 1834, mu Spojená dvorská kancelář povolila užívat erb:
Polcený štít. Vpravo děleno, nahoře v modrém je symbol sv. Ducha v podobě stříbrné holubice s červeným okem a zbrojí hledící do středu obklopené zlatými paprsky. Dole v červeném vyniká ze spodního okraje štítu zlatá biskupská berla. Vlevo je ve stříbře kosmo položený latinský kříž zkřížený se šikmo položenou kotvou, obojí přirozené, přes ně je položeno červené hořící srdce. Štít je ve zlaté kartuši, za ní je zlatý procesní kříž provázený vpravo stříbrnou, zlatě lemovanou mitrou zdobenou drahokamy, vlevo zlatou berlou. Vše převýšeno zeleným biskupským kloboukem.
Roku 1836 asistoval při pražské korunovaci Ferdinanda I. (V.) a jeho manželky a následně byl jmenován skutečným tajným radou. V úřadě přispěl k značnému rozkvětu královéhradeckého biskupství a roku 1861 byl oceněn velkokřížem Řádu Františka Josefa. Královehradeckým biskupem byl až do své smrti v říjnu 1874.
O dva roky dříve, 2. května 1872, jej panovník při příležitosti čtyřicátého výročí jmenování do biskupského úřadu povýšil do stavu svobodných pánů a listinou z 9. června téhož roku mu pak udělil predikát von Kirchtreu. Zajímavé je, že erb, který si při této příležitost zvolil, se významně lišil od toho, který dosud užíval jako biskup:
Čtvrcený štít. 1. ve zlatě stojí na zeleném trávníku kostel z přirozeného zdiva s červenými střechami, se dvěma postranními věžemi, dvěma postranními kaplemi a třemi okny vedle sebe. 2. v modrém je kosmo položený dřevěný latinský kříž zkřížený s železnou kotvou, přes zkřížení je položeno hořící červené srdce. 3. v červeném je svisle postavená biskupská berla provázená po stranách čtyřmi stříbrnými X (2,2). 4. ve zlatě na zelené půdě ohlížející se přirozený černý kohout. Na štítě spočívá koruna svobodných pánů na ní korunovaná turnajská přílba s červeno – zlatými a černo – zlatými přikrývadly. Klenotem je kohout ze štítu.
Protože jako římsko-katolický duchovní musel žít Hanl v celibátu, jednalo se de facto o osobní šlechtictví. Proto záhy po nobilitaci požádal o přenesení svého baronského titulu na synovce Carla Hanla, ale byl úspěšný jen zčásti.
Michal FIALA – Jan ŽUPANIČ
------------------------------------
ŽUPANIČ, Jan. Habsburská šlechta. Proměna elit podunajské monarchie v dlouhém 19. století, Praha : Agentura Pankrác, 2023.
