JUDr. Hermann Ellenberger-Röthlein (1824–1895) se narodil v Praze jako Hermann Ellenberger. Roku 1863 byl ale adoptován Josefinou von Breuer, rozenou svobodnou paní von Röthlein. Žádost o přenesení titulu sice byla roku 1864 zamítnuta, ke spojení jmen však došlo.
Po absolvování pražské univerzity zahájil pracovní kariéru jako konceptní praktikant fiskálního úřadu a následně magistrátu a trestního soudu v Praze roku 1845 a o pět let později povýšil na soudního adjunkta v Teplicích. Když byli po porážce uherského povstání do Uher vysílání spolehliví úředníci, byl přeložen i Ellenberger-Röthlein a roku 1853 jmenován asesorem kolegiátního soudu v Levoči. Jeho další kariéra byla poměrně rychlá. V roce 1854 se stal stoličním soudcem v Kežmarku, o rok později radou župního soudu v Levoči a v roce 1858 radou zemského soudu v Košicích. Jeho uherské působení ukončila obnovení ústavnosti a ústupky Vídně vůči Pešti.
Roku 1861 byl Ellenberger-Röthlein zbaven úřadu a přeložen do tzv. disponibility. Teprve od roku 1863 opět působil u soudu (tentokrát u Zemského v Praze) a roku 1868 byl povýšen na radu pražského Vrchního zemského soudu. V roce 1872 se stal prezidentem Krajského soudu v Jičíně.
Jeho pracovní zásluhy byly 2. května 1881 oceněny Řádem Železné koruny III. třídy. Následně císař František Josef I. 13. července 1881 povýšil Hermanna Ellenberger-Röthleina do rytířského stavu, udělil mu predikát rytíř/Ritter von a erb, který byl pozměněnou variantou erbu svobodných pánů von Röthlein:
V modrém štítě dělená krokev, shora střídavě zlato–černě, zdola červeno–stříbrně polcená, provázená nahoře dvěma zlatými hvězdami, dole ohlížejícím se vzlétajícím skalníkem zpěvným na červené větvičce. Na štítě spočívají dvě korunované turnajské přílby, pravá s modro – zlatými, levá s červeno - stříbrnými přikrývadly. Na každé jsou klenotem dvě zavřená křídla, přední modré s krokví ze štítu, zadní zlaté.
V prosinci 1885 byl rytíři Ellenberger-Röthleinovi udělen titul a charakter dvorního rady. Do penze odešel roku 1887 a zemřel o osm let později na Smíchově.
Od roku 1863 zastával Ellenberger-Röthlein funkci člena obecního výboru na Smíchově, kde vlastnil vilu Nikolajka, a v 70. letech neúspěšně za ústavověrnou stranu kandidoval do Říšské rady a Českého zemského soudu.
V roce 1848 se oženil s Marií Annou (1827–1894), dcerou profesora římského a církevního práva právnické fakulty pražské univerzity Josefa Helferta (1791–1845) a sestrou Josefa Alexandra (od roku 1854) svobodného pána Helferta (1820–1910), který od roku 1849 zastával důležité úřady ve státní správě.
V manželství se narodili dva synové, Franz (1855–1871) a Hermann (1866–1885) a dcery Marianne (1852–1875) a Wilhelmine (*1854). Ta jediná se provdala a měla potomky. Jejím mužem byl od roku 1879 JUDr. Ludwig Ripka. Poté, co roku 1906 v úřadě viceprezidenta Vrchního zemského soudu v Praze zemřel, byla na návrh c. k. ministra spravedlnosti i se svými dětmi povýšena do šlechtického stavu s predikátem Ripka šlechtic/Edler von Röthlin. Jak erb, tak predikát byly odvozeny ze znaku a přídomku jejího otce.
Michal FIALA – Jan ŽUPANIČ
