Rod pozdějších svobodných pánů z Astfeldu a Vydří pocházel z Českých Budějovic. Jeho zakladatelem byl Jan Ulster řečený Alsterle, budějovický radní, který 20. května 1580 získal pravděpodobně od některého palatina erbovní list a predikát z Rosenthalu. Jeho syn Mikuláš vykonával v Budějovicích funkci radního správce. Za českého stavovského povstání zachoval věrnost císaři a ještě před Bílou horou byl za své služby odměněn některými konfiskovanými statky. Císařským nařízením ze dne 20. září 1620 získal dvůr nedaleko Budějovic se 1/4 lánu rolí, ale bez poddaných a zcela vydrancovaný, který byl zabaven Melicharovi Kalichreiterovi z Kalichreitu.
Mikulášův syn Jan Alsterle (†1666), byl od poloviny 20. let sekretářem českého místodržitelství a ve svém úřadě se účastnil zasedání zemského sněmu. Byl také členem sekretariátu vojenské expedice a frýdlantské revizní komise a v letech 1640 a 1642 byl podřízen arcivévodovi Leopoldu Vilémovi jako vojenskému veliteli v Čechách. Později, za švédského vpádu, se podílel na převozu českých korunovačních klenotů z ohrožené Prahy do Budějovic, přičemž byl neznámým vojákem za blíže nespecifikovaných okolností vážně zraněn na hlavě. Žil na Malé Straně, kde vlastnil tří spojené domy č.p. 486/a, 486/b a 486/c zvané U malého Davida a velkého Goliáše v postranním právu Matky Boží pod řetězem. Při obsazení Malé Strany Švédy roku 1648 byl jeho dům vypleněn, on sám zajat a propuštěn teprve po zásahu saského vévody Jindřicha. Dne 10. května 1665 byl povýšen do starého českého rytířského stavu s predikátem z Astfeldu (von Astfeld) a byl mu polepšen erb:
Čtvrcený štít. 1. a 4. ve zlatě je černá korunovaná orlice s červeným jazykem. 2. a 3. v červeném je stříbrná krokev doprovázená třemi stříbrnými růžemi. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přílba s černo-zlatými a červeno-stříbrnými přikrývadly. Klenotem jsou dvě rozevřená křídla, pravé je děleno stříbrno-červeně, levé zlato-černě.
Oženil se s Veronikou Kateřinou Osterštokovou z Astfeldu (†1671), bohatou vdovou po císařském brusiči drahých kamenů Joštovi z Bryslu (okolo 1595–1635), jejíž predikát si nechal roku 1665 udělit. Jeho choť přinesla do manželství nejen nemalé věno, ale především svůj obchodní talent. Významným způsobem se jí podařilo rozšířit rodový majetek a vytvořit solidní hospodářskou základnu pro své děti.
Veronika Kateřina přinesla věnem malostranské domy č.p. 490 v postranním právu Matky Boží pod řetězem a další dům v postranním právu svatého Tomáše. Krátkodobě byl na Malé Straně v jejím držení dům čp. 249, který roku 1637 prodala za 7600 zl. hraběti Rudolfovi z Valdštejna, a na Starém Městě dům čp. 554 U tří zlatých mečů, jenž roku 1641 prodala registrátorovi české kanceláře Lorenci Svatošovi. Roku 1642 koupila ve staroměstské Svatolinhartské čtvrti dům č.p. 262 zvaný U Sukničků a roku 1647 získala tamtéž vyhořelý dům čp. 123. V letech 1643–44 držela krátce novoměstský dům č.p. 936 ve čtvrti Sv. Jindřicha.
Kromě těchto majetků do manželství přinesla i pohledávku na 6157 kop míšeňských váznoucí na statku Úsilov, který patřil radovi bavorského kurfiřta Janu Oldřichu Burghauserovi. (Statek v odhadní ceně 24 582 kop míšeňských s novou a starou tvrzí, poplužním dvorem při nové tvrzi, vesnicemi Úsilov a Vílov a se 3 mlýny byl roku 1633 zabaven komisí Albrechta z Valdštejna Janu Filipovi Crazovi hraběti ze Schaerfensteina, španělskému plukovníkovi, který přešel roku 1633 k nepříteli, roku 1635 byl zajat a popraven. Po Valdštejnově zavraždění byly statky předány královskému fisku. Protože na nich vázly dluhy, byly roku 1637 právně sekvestrovány a rozděleny mezi věřitele). Veronika Kateřina od roku 1629 také vlastnila statek Úšava u západočeského Tachova s poplužním dvorem a příslušenstvím, který ji postoupil v úhradu dluhu 2571 kop míšeňských císařský hejtman a pozdější výběrčí na Moravě Hieronymus della Porta. Další della Portův statek, nedaleký Pořejov, získala roku 1651. V té době byl della Porta již po smrti, protože však své dluhy nezaplatil, byly jeho statky postoupeny roku 1651 věřitelům. Pořejov koupila Veronika Kateřina za 13 103 rýnských zl., 20 kr. Jejím velkým úspěchem bylo i vytvoření nového deskového statku Kratonohy, jež byl vyčleněn z panství Chlumec nad Cidlinou, a později zisk panství Měšice nedaleko Prahy. Kratonohy získala roku 1645 od Jana Oktaviána Kinského jako náhradu za nesplacenou pohledávku svého prvního manžela Jošta z Bryslu. Kratonohy se roku 1658 staly majetkem jejího syna z prvního manželství Františka Václava Brysla (1633–1683), který v květnu 1658 vložil do desk zemských prohlášení, že se dalších dědických nároků vůči matce vzdává. Protože ale Veronika z Astfeldu zemřela bez závěti, majetek rozdělen po vzájemné dohodě mezi všechny její děti. František Václav Brysl tak navíc získal panství Měšice v ceně 24 000 zl. a dcery Anna Veronika z Astfeldu a Lidmila z Astfeldu po 7000 zl.
Z manželství Jana a Veroniky se narodili tři synové: Ferdinand Albrecht, který po matce zdědil vinici v ceně 4000 zl., Jan Adam Kryštof (†1670), jenž z otcova majetku získal dům v Praze a panství Pořejov, které po jeho smrti zdědil jeho bratr František Mikuláš (1652–1719).
Pokračování rodu zajistil František Mikuláš. Byl purkrabím Pražského hradu a držel statky Pořejov a Úšava, které ale roku 1687 je prodal Johannu Sigmundovi hraběti z Götzenu za 34 500 zl. a 500 zl. klíčného. Jeho syn Maxmilián František (1676–1732) zastával úřad přísedícího zemského soudu a komorního rady. S manželkou Annou Frachimontovou z Frankenfeldu měl syny Jana Václava (1706–1799) a Josefa Antonína (1709– před 1784), kteří byli 18. října 1755 povýšeni do starého panského stavu s predikáty Urozený a z Astfeldu a Vydří (Wohlgebohren a von Astfeld und Widrží a byl jim jejich erb byl sloučen s erby Koňasů z Vydří, Frachimontů z Frankenfeldu, Kurzbachů z Trachenberka a Vítů ze Rzavého:
Čtvrcený štít se srdečním štíkem. Ten je černý se stříbrnou krokví doprovázenou třemi stříbrnými růžemi. 1. v červeném jsou dva stříbrné rohy. 2. v černém je zlatá císařská koruna. 3. v černém jsou pod sebou tři stříbrné parmy. 4. v červeném sedí na červeném polštář se třemi zlatými třapci stříbrný chrt se zlatým obojkem. Na štítě spočívá koruna svobodných pánů a na ní tři korunované turnajské přílby s černo - stříbrnými přikrývadly. Klenoty: I. dva stříbrné rohy. II. černá, zlatě korunovaná orlice s červeným jazykem. III. sedící stříbrný chrt ze štítu. Štítonoši jsou dva zlatí ohlížející se lvi s červeným jazykem. Devisa: FIDELITER ET CONSTANTER.
Jan Václav (1706–1799) se roku 1770 stal dědičným korouhevníkem Království českého a roku 1784 viceprezidentem zemského soudu. Z manželství s Josephou Katarinou von Tempis (†1796) měl dceru Henriettu (1766–1836), provdanou (1804) hraběnku Hedlovou von Goldrein, a syna Františka Xavera (1757–1832), který byl posledním mužským příslušníkem rodu. Josef Antonín (1709–před 1784) byl tajným radou, kancléřem moravského zemského gubernia a přísedícím moravského zemského soudu. Jeho syn Josef Jan (1761–1827) byl krajským komisařem v Uherském Hradišti. Měl dceru Marii (1807–1884), provdanou baronku Fleissnerovou z Wostrowitz, jež byla poslední členkou celého rodu po přeslici.
ŽUPANIČ , Jan – FIALA , Michal, Praha 1648. Nobilitační privilegia pro obránce pražských měst roku 1648, Praha: VR Atelier, 2001.
