Archivováno NK ČR

Voříkovský z Kundratic

Voříkovští z Kundratic byli pražskou patricijskou rodinou, původem ze vsi Oříkova u Sedlčan, která byla od poloviny 16. století usazena na Starém Městě pražském, kde získal Václav Voříkovský (†1582) roku 1546 městské právo. Jeho syn Šimon (†1618) byl od roku 1608 úředníkem desetipanského soudu a od roku 1612 staroměstským radním. Šimonův syn Václav (1583-1641) byl pravděpodobně ve druhé dekádě 17. století Janem Markem z Kundratic přijat k jeho erbu a predikátu, který sám získal od císaře Rudolfa II. roku 1604:
 
Černo-stříbrně šikmo dělený štít, ve kterém se vidí lev v horní polovině zlatý, v dolní modrý, který drží v pravé tlapě tři pšeničné klasy, v levé železnou radlici. Na štítě stojí korunovaná kolčí přílba s černo-zlatými a modro-stříbrnými přikrývadly. Klenotem jsou dvě otevřená křídla, pravé dělené stříbrno-modře, levé zlato-černě, a mezi nimi rostoucí lev ze štítu.
 
Podle rodinné tradice mělo být přijetí konfirmováno v květnu 1620 Fridrichem Falckým a po Bílé hoře vymazáno z desk. Sám Václav byl po porážce stavovského povstání potrestán vysokou peněžitou pokutou ve výši 1750 kop míšeňských, kterou však ještě roku 1628 nezaplatil. Podařilo se mu zřejmě najít vlivné ochránce, díky kterým nejen nebyl přísněji perzekuován, ale stal se také úředníkem u české komory a roku 1628 konšelem na Starém Městě pražském. Jeho manželka pocházela z erbovní rodiny Švíků z Lukonos a věnem mu přinesla dům čp. 90 ve Svatomikulášské čtvrti, který po její smrti roku 1620 zdědil. Zde vlastnil řadu domů (např. již od roku 1617 dům č.p. 617 U Peruckých, který koupil za 1250 kop českých) a podařilo se mu také pro svou rodinu zachránit většinu původně konfiskovaného jmění spřízněného emigrantského rodu Švíků z Lukonos. Za saské okupace Prahy (1631) a později za saského (1634) a švédského (1639) vpádu prokázal mimořádnou odvahu. V letech 1635–37 zastával úřad královského staroměstského rychtáře.
 
Jeho mladší syn Václav Karel (†1665) po otci zdědil v Týnské čtvrti dům U Peruckých a spolu s bratrem zde vlastnil jako dědictví po babičce Anně Švíkové dům č.p. 647 U Švíků, roku 1627 odhadnutý na 4055 kop míšeňských. Z rodinného majetku mu připadl i velký dům čp. 479 U Človíčků ve Svatohavelské čtvrti, který roku 1651 prodal za 3000 zl. bratru Danielovi. Za švédského obléhání Prahy roku 1648 bojoval ve svobodné setnině a účastnil se obrany města i výpadů proti nepříteli, za což byl spolu s bratrem Danielem listinou ze dne 22. června 1659 povýšen do šlechtického stavu s predikátem z Kundratic a oběma byl udělen nový erb:  
 
Zlato-modře polcený štít. V pravé polovině černá korunovaná orlice, v levé vyniká za rozstřílenou hradební zdí se čtyřmi stínkami zlatý dvojocasý lev držící v pravé tlapě stříbrnou kouli a levou mající položenou na hradební zdi. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s červeno-stříbrným a černo-zlatými přikrývadly. Klenotem je od lokte vynikající obrněná ruka s mečem mezi dvěma dělenými křídly – pravým nahoře červeným, dole stříbrným, levým nahoře zlatým, dole černým.
 
Václav Karel zemřel roku 1665 jako radní správce Starého Města pražského. Zanechal po sobě syna Daniela Františka Woržikowského z Kundratiz, který se po studiích na Karlo-Ferdinandově univerzitě stal koncipistou v místodržitelské kanceláři. Vyznamenal se za morové rány roku 1680, později byl jmenován deklamátorem a roku 1681 písařem menších desk zemských. Dne 18. února 1683 byl povýšen do starého rytířského stavu Království českého a byl mu polepšen erb:

Čtvrcený štít. V prvním a čtvrtém zlatém poli černá korunovaná, do středu obrácená orlice. Druhé pole je modré se stříbrnou rozstřílenou hradební zdí se čtyřmi stínkami, za kterou vyniká zlatý dvojocasý lev držící v pravé tlapě stříbrnou kouli a levou mající položenou na zmíněné zdi. Třetí pole je černo-stříbrně kosmo děleno s do středu štítu obráceným lvem (v horní polovině zlatým, v dolní modrým), který drží v pravé tlapě železnou radlici, v levé, zdvižené, tři pšeničné klasy. Na štítě stojí dvě korunované turnajské přílby s červeno-stříbrnými a černo-zlatými přikrývadly. Klenotem na pravé přílbě je rostoucí lev ze třetího pole štítu, na levé od lokte vynikající obrněná ruka s mečem mezi dvěma kosmo dělenými křídly - pravým nahoře červeným a dole stříbrným a zadním nahoře zlatým a dole černým.
 
Daniel František byl 6. března 1683 byl jmenován královským radou. Zemřel ale již roku 1684 bez potomků jako poslední příslušník mladší linie rodu.
 
Starší syn Václava Voříkovského (†1641) Daniel (†1672) byl v době švédského vpádu na Malou Stranu roku 1648 radním a purkmistrem Starého Města pražského. Z otcova majetku zdědil staroměstské domy č.p. 722/a U šesti peněz a č.p. 90 ve Svatomikulášské čtvrti. V Týnské čtvrti byl dále majitelem domu č.p. 692 U kamenné panny a tamtéž držel spolu s bratrem dům U Švíků. Bývalým švíkovským majetkem byl i dům č.p. 479 U Človíčků ve Svatohavelské čtvrti, který roku 1651 odkoupil od bratra. Další (pustý) dům ve Svatohavelské čtvrti č.p. 761 získal roku 1652 za 260 zl. Během obléhání Prahy roku 1648 osvědčil Daniel svou věrnost habsburskému domu, staral se o obecní dobro a vybízel měšťany ke statečné obraně. Listinou pro Staré Město pražské ze dne 20. dubna 1649 byl spolu s ostatními radními a důstojníky městských setnin povýšen do vladyckého stavu. Šlechtický stav s predikátem z Kundratic a nový erb získal spolu s bratrem Václavem Karlem dne 22. června 1659. Později byl radou soudu nejvyššího purkrabství a zemřel roku 1672. S manželkou Bohunkou Jezberovskou z Olivé Hory měl osm dcer a tři syny.
 
Prvním synem byl Adam Karel (†1700), bakalář filozofie, perkmistr hor viničných a rada purkrabského soudu. Byl dvakrát ženatý a měl tři dcery a dva syny, Františka Josefa (†1767) a Daniela Antonína, kteří zemřeli svobodní. Druhý Bohuslav Jan (†1723), bakalář filozofie, byl staroměstským radním a od roku 1699 až do své smrti zdejším primasem a majorem městských setnin. Z jeho čtyř synů měl potomky jen Bohuslav Ignác (†1742), jehož jediný syn Václav (†1760) sloužil v císařské armádě a zemřel bezdětný na následky zranění utrženého v bitvě u Torgavy.
 
Dalším Danielovým synem byl Václav Bohuslav (†1691), předek dodnes žijících členů rodu. Byl magistrem filozofie a doktorem práv, zemským advokátem a od roku 1685 apelačním radou. Z dvojího manželství měl čtyři syny, z nichž mužské potomky zanechal pouze Karel Nikanor Worzikowský z Kundratitz (†1750). Roku 1713 získal doktorát práv a stal se advokátem v Praze. Od roku 1720 byl sekretářem a později radou u české dvorské kanceláře. Majestátem ze dne 27. května 1730 byl povýšen do starého rytířského stavu Království českého.

Znak byl shodný s tím, jaký roku 1683 získal Daniel František. Pouze hradba ve druhém poli byla v textu popsána jako stříbrná pata pole, v miniatuře však měla podobu zdi s naznačeným cimbuřím a třemi kosmými puklinami. Orlice v prvním a čtvrtém poli, přestože byly popsány jako do středu hledící, jsou v erbu otočeny doprava.
 
Jeden z jeho synů, Antonín Kliment (1717–1783), hejtman Kouřimského kraje a později Malé Strany a Hradčan, založil starší linii rodu, jejíž potomci žili na konci 19. století v Čechách a v Tyrolsku. Jeho syn Adam Jiří (1752-1831) získal doktorát z filozofie a později působil jako soudce. Byl majitelem statku Chanovice a za své služby získal majestátem ze 6. srpna 1792 dědičný úřad nejvyššího komoří z rytířského stavu.
 
Mladší větev pochází od dalšího syna Jan Františka (1719–1801), krajského komisaře v Lokti a později adjunkta purkrabského úřadu v Chebu, jehož potomci žili také v Čechách.
 

Županič, Jan – Fiala, Michal, Praha 1648. Nobilitační privilegia pro obránce pražských měst roku 1648, Praha: VR Atelier, 2001.

Fiala, Michal, Tři studie k české renesanční renesanční heraldice (Znaky měšťanů Starého Města pražského v letech 1526-1618 ve světle Salbuchů), In: Heraldická ročenka 1994, s. 3-32.
Ottův slovník naučný, díl XXVI.

NáhledPřílohaVelikost
z Kundratic (1604)z Kundratic (1604)197.69 KB
Voříkovský z Kundratic (1659)Voříkovský z Kundratic (1659)178.99 KB
Voříkovský z Kundratic (1683, 1730)Voříkovský z Kundratic (1683, 1730)175.96 KB

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  
Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com

Poslední komentáře