Archivováno NK ČR

Vernier z Rougemontu

Vernierové jsou starým šlechtickým rodem původem z Burgundského hrabství (Franche-Comté), kde se také nachází jejich původní statky Rougemont a Orchamp.  Nejstarším doloženým předkem byl Petrinius de Vernier připomínaný kol. roku 1330 v Burgundsku jako rytíř-vazal. Jeho potomek v sedmé generaci Mattheus de Vernier (†1658), císařský komoří a plukovník, byl císařem Ferdinandem III. dne 19. května 1636 spolu se svým bratrancem Peterem Antoniem de Vernier, císařským podplukovníkem jezdeckého pluku, povýšen latinsky psanou listinou do stavu svobodných pánů Svaté říše římské. Zároveň jim byl polepšen erb a Mattheus de Vernier získal právo, aby v případě, že by zemřel bez mužských potomků, přenesl svůj titul závětí na děti svého bratra. Za mimořádné zásluhy byl osvobozen i od poplatku za zhotovení diplomu.

Erb: Čtvrcený štít se zlatým korunovaným srdečním štítkem, na kterém se vidí černý orel pod jednou korunou, který má na prsou modrý štít se zlatým korunovaným dvojocasým lvem, přičemž přes štítek je položené zlaté břevno  se zelenou vavřínovou ratolestí. První a čtvrté pole štítu je modré se zlatým dvojocasým korunovaným lvem. Druhé a třetí pole je uvnitř červeného lemu pětkrát zlato-modře kosmo dělené. Uvnitř červeného lemu se pak vidí dvakrát červeno-stříbrno-červeně dělené břevno. Na štítě stojí koruna svobodných pánů a na ní tři korunované turnajské přílby. Klenoty zprava: I. sedící zlatý korunovaný lev mezi pětkrát zlato-modře dělenými buvolími rohy s jejichž konců vynikají vavřínové ratolesti; přikrývadla modro-zlatá.  II. černý korunovaný orel; přikrývadla černo-zlatá. III. vysoký korunovaný klobouk s obrazem 2. a 3. pole, z koruny vyrůstá jedenáct střídavě stříbrných, červených, zlatých a modrých pštrosích per; přikrývadla červeno-stříbrná.

Mattheus (Matouš), později polní podmaršálek a člen dvorské válečné rady, získal roku v Čechách 1636 konfiskované trčkovské panství Lipnice nad Sázavou, které jeho potomci pro dluhy prodali roku 1741. V letech 1668-1672 a 1686-1704 vlastnil rod také Světlou nad Sázavou a jeho členové byli kratší dobu drželi i jiné statky. Jeden ze tří synů Matouše Verniera, Jan Bartoloměj (1644-1711), založil linii, která se v další generaci rozdělila do dvou větví.

Starší větev Františka Bernarda (1687-1740), c. k. komořího a rytmistra jízdy, po prodeji Lipnice většími majetky nedisponovala a vymřela na konci 19. století baronem Vilémem Františkem (1795-1884).

Mladší pocházející od Václava Ignáce (1692-1742), c. k. komořího, guberniálního rady a hejtmana Čáslavského kraje, zdědila ve druhé polovině 18. století peněžní fideikomis (z výnosu panství Moravany u Ronova nad Doubravou) založený roku 1754 Marií Dorotheou hraběnkou Caretto di Millesimo (†1761), rozenou Vernierovou. Posledním členem této větve a také celého rodu byl Jan Nepomuk (1837-1914), profesní rytíř maltézských rytířů, komtur v Mailburgu a okresní hejtman v Brucku nad Litavou. 

NáhledPřílohaVelikost
de Vernier (1636)de Vernier (1636)239.9 KB

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  
Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com

Poslední komentáře