Archivováno NK ČR

Turek ze Šturmfeldu a Rozenthalu

Rod Turků pocházel z Načeradce, odkud okolo roku 1598 přišel Jan  (†1625) do Prahy a okolo roku 1612 získal (snad od některého z palatinů) erb a predikát z Rozenthalu. Oženil se s Kateřinou neznámého příjmení, s níž měl děti Kryštofa, Mikuláše Františka, Adama a Annu. Usadil se na Novém Městě pražském, kde získal nemalé majetek. Šlo o dům na Koňském trhu později řečený U Turků, který Jan koupil roku 1598 spolu s manželkou Kateřinou za 1500 kop českých, dále dům ležící vedle domu U Turků, odhadnutý na 7200 kop míšeňských, dům na Koňském trhu, zvaný U Maštěřovských nebo též U Antošů, který koupil roku 1621 za 1400 kop míšeňských, a dům U Kvasihrachů, jež získal za 1300 kop míšeňských, a chmelnici za Koňskou branou mezi cestami ke Strašnicím a Olšanům.
 
Později se Jan stal radním Nového Města pražského a v této funkci vykonal přísahu věrnosti direktorům a později králi Fridrichu Falckému. Za tento čin byl roku 1624 odsouzen k pokutě 2000 kop míšeňských, rozsudek ale nebyl publikován a dva roky po smrti, 30. září 1627, byl Jan Turek dodatečně odsouzen ke ztrátě všeho jmění. Polovina pozůstalosti v celkové sumě 9330 kop míšeňských, na které ale vázlo 2354 kop míšeňských dluhů, byla ale ponechána vdově Kateřině. Pobělohorští vítězové byli k Turkům mimořádně velkorysí a na přímluvu královského prokurátora Michaela Ritteršice z Rittersfeldu byla rodině císařskou rezolucí ze dne 14. března 1630 vrácena i konfiskovaná část majetku. Ritteršicovi se tento ústupek podařilo prosadit jednak díky svým vynikajícím stykům, jednak díky argumentu, že Kateřina Turková přišla o všechen majetek stálými kontribucemi a řáděním vojsk. Navíc prokurátor zdůraznil, že přestoupila i s dětmi ke katolictví a že veškerý konfiskovaný majetek byl vlastně její, protože Jan Turek přišel z Načeradce s pouhými 300 kopami míšeňských grošů.
 
Starším s Janových synů byl Mikuláš František Turek z Rozenthalu (†1672). Roku 1630 mu bylo uděleno městské právo na Starém Městě pražském a o čtyři roky později byl přijat mezi zdejší radní. Jeho manželkou byla Zuzana (†1673), vdova po Pavlovi Entrychovi z Čeradic, která do manželství přinesla výstavný staroměstský dům čp. 353 zvaný U starých Goliášů, za který Entrych roku 1629 zaplatil 3000 zl.
 
Po vytvoření pražských měšťanských setnin byl Turek jmenován vrchním velitelem staroměstských oddílů s hodností majora. Během obléhání Prahy roku 1634 a 1639 prokázal nevšední statečnost a roku 1639 byl nepřátelskou střelou dokonce těžce raněn. Protože si byl vědom nedostatečnosti městské posádky, prosadil, aby byl roku 1640 vedle stávajících devíti městských setnin zřízena ještě zvláštní garda o 120 mužích, tvořená zkušenými vojáky, která byla roku 1646 připojena k Valdštejnskému pluku, jenž byl posádkou v Praze. Při obnovování městské rady roku 1643 byl jmenován primátorem Starého Města pražského a tento úřad zastával až do své smrti.
 
Po švédském obsazení Malé Strany roku 1648 Turek osobně vyhledal všechny hejtmany staroměstských setnin a vyzval je, aby se bez prodlení se svými oddíly shromáždili před radnicí. Také nechal zabavit velké množství zbraní.  Vyzbrojil jimi studentskou legii a také část obyvatel města, ze kterých byly později vytvořeny další tři setniny. Dále se staral o dobré zajištění ohrožených vltavských břehů a městských hradeb a jejich zpevnění. Při nepřátelských útocích šel ostatním obráncům příkladem a mimořádně se vyznamenal při velkých útocích vojsk falckraběte Karla Gustava a generála Wittenberga v říjnu 1648. Za svou statečnost a služby habsburskému domu mu císař Ferdinanda III. daroval zlatý medailon se svým portrétem a nechal mu vyplatit náhradu za utrpěné škody. Listinou ze dne 26. března 1649 povýšen do starého vladyckého stavu s polepšeným predikátem ze Šturmfeldu a Rozenthalu a byl mu polepšen erb:
 
Stříbrno-zlatě dělený štít. Vpravo polovina červené korunované orlice se zlatou zbrojí a červeným jazykem, vlevo děleno. Nahoře vlevo obrácená obrněná paže držící meč, dole pětkrát kosmo modro-zlatě děleno s hořícím železným granátem. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s modro-zlatými a červeno-stříbrnými přikrývadly. Klenotem je zlatá, císařskou korunou korunovaná iniciála F. III., za níž se vidí kosmo položená palmová ratolest, která je šikmo překřížená ratolestí olivovou. Za štítem, po každé straně přílby, je po šesti praporech - zprava: zelený, modrý, bílý a červený, černý a zlatý.
 
Protože jej rytířský stav nechtěl kvůli formálním výhradám (a v souvislosti s komplikovaným postavením nově nobilitovaných vladyků a rytířů v české šlechtické hierarchii) přijmout za svého člena, povýšil jej císař 27. října 1662 další listinou do českého rytířského stavu.
 
Po vestfálském míru Mikuláš František Turek dohlížel na obnovu zpustošeného městského hospodářství, byl také zemským berníkem a roku 1669 členem stavovské deputace k vyhledávání kontribučních povinností poddaných. Z jeho iniciativy zakoupilo Staré Město pražské panství Libeň. Roku 1670 Leopold I. jmenoval Mikuláše Františka Turka císařským radou. Na konci života byl Turek vážně nemocen a musel být v úředních povinnostech často zastupován. Zemřel roku 1672 a byl pohřben v chrámu Panny Marie před Týnem.
 
Potomkem Mikuláše Františka byl Vojtěch Bořivoj († zřejmě 1694), který je roku 1677 připomínán v Praze v Týnské osadě. Roku 1691 koupil statky Šeberov a Hrnčíře, ale zemřel krátce nato, zřejmě jako poslední člen rytířské větve rodu. Jeho manželkou byla Paciencie rozená Smolíková (podruhé vdaná Kupperwalderová), která držela statky Horka, Soutice, Oušovec a Šeberov.  
 
Mladším Janův syn, Kryštof Turek z Rozenthalu, zdědil po otci spolu s bratrem Mikulášem Františkem jeho novoměstský dům U Kvasihrachů ve čtvrti sv. Štěpána. Byl měšťanem Nového Města pražského, kde vlastnil řadu domů a mlýn, zdejším obecním starším a proviantmistrem a (nejpozději od roku 1648) hofrychtéřem věnných měst. V době obležení Prahy roku 1648 se choval statečně a navíc z vlastních prostředků vyzbrojil svou čeleď i mlynářské pacholky, které vybavil sekerami a vyslal na městské hradby. Za tyto zásluhy získal dne 5. srpna 1650 starý český vladycký stav a bylo mu povoleno užívat erbu a predikátu bratra Mikuláše Františka Turka ze Šturmfeldu a Rozenthalu.
 
Je otázkou zda Christophorus Ferdinandus Turek de Sturmfeldt et Rosenthal, který získal na pražské univerzitě 21. 5. 1654 hodnost bakaláře a 4. 8. 1655 magistra (a od roku 1656 zde studoval práva), byl synem Kryštofa nebo Mikuláše Františka. Zřejmě Kryštofovi potomci byli v Praze usazeni ještě na konci 18. století.
 
 
ŽUPANIČ, Jan – FIALA, Michal, Praha 1648. Nobilitační privilegia pro obránce pražských měst roku 1648, Praha: VR Atelier, 2001.
 
ŽUPANIČ, Jan, Nová šlechta Rakouského císařství, Praha: Agentura Pankrác, 2006.

NáhledPřílohaVelikost
Turek ze Šturmfeldu a RozenthaluTurek ze Šturmfeldu a Rozenthalu184.31 KB

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  
Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com

Poslední komentáře